Co by měl člověk vědět,
než se rozhodne zapojit do hnutí Haré Krišna

1.
Krišna pomůže jen těm, kteří si pomohou sami, praví jedno velice moudré přísloví, které Šríla Prabhupáda poměrně často citoval. Chtěl tím také říci, že máme přijmout úplnou zodpovědnost za svůj duchovní i hmotný život a jednat podle toho. Máme být aktivní a ne jen pasivně čekat, co se stane.

2.
Vezměte rozum do hrsti. Ptejte se „Proč?” Snažte se zachovat si zdravý rozum, a když vám bude nějaký názor připadat podezřelý, pokuste se zjistit, jaký je skutečný motiv toho, kdo ho říká. Studujte filozofii a uvidíte, že je snadné vybírat jen ty pasáže, které se hodí k prosazování určitého názoru, a jiné účelově ignorovat. Védy jsou jako strom přání a rozhoduje přístup, s jakým je člověk studuje. Podle toho přijdou výsledky. Šríla Prabhupáda varuje: „Nic se nemá přijímat slepě, všechno je třeba opatrně a pečlivě zvážit.” (výklad k Bhagavadgítě, dále jen Bg, 10.4-5)

3.
Nenechte si příliš mluvit do života. V této souvislosti je třeba se zmínit, že k určitému „vykořisťování” mladých lidí slouží také přesvědčování, aby se neženili a zůstali brahmačáríny, kteří se podle tradice nemají ekonomickými záležitostmi příliš zabývat. V našem prostředí je tento přístup však často neadekvátní a většinou značně účelový. Ostatně brahmačárí ášram tradičně byl a dosud je pro většinu lidí  přípravou na rodinný život. Pokud je někdo opravdu odpoutaný, upřímné sebezpytování v tomto směru mu neuškodí, a pro všechny ostatní je promyšlení dalšího způsobu života naprosto zásadní. Zkušenost ukazuje, že minimálně osmdesát procent lidí vstoupí do manželství. V tu chvíli už musí mít naprosto jasné, kde chtějí žít, čím chtějí sebe a rodinu živit atd.

4.
Nepalte mosty. Již mnoho oddaných udělalo velkou chybu, že zanevřelo na své rodiče („vždyť to jsou masožraví démoni, kteří se nezajímají o duchovní život”), příbuzné a známé, kteří pak vinou oddaných přirozeně zanevřeli na ně. Když se po letech chtěli oddaní vrátit, museli napravovat velké škody, které ve svém fanatismu a mladickém nadšení udělali. Šťastní jsou ti, jejichž rodiče jsou rozumní, kteří jim odpustili a pomohli jim postavit se na vlastní nohy. Pamatujte na Kršnův pokyn o uctívání nadřízených, jako jsou otec a matka (Bg 17.14). Prabhupáda si přál, aby jeho žáci nejméně jednou měsíčně napsali rodičům. V Indii vyžadoval, aby jeho žáci vzdali rodičům plnou úctu i s poklonami (tj. u mužů dandavát).

5.
Zdravotní pojištění. Zdravotní pojištění si musí platit každý občan sám a je povinné. Pokud člověk v hnutí nepracuje jako řádný zaměstnanec s pracovní smlouvou (v tomto případě je odvádění pojistného povinností zaměstnavatele i zpětně), měl by si každý ohlídat, jestli mu je zdravotní pojištění uhrazeno, protože pak se mu může snadno stát, že bude doplácet nemalé částky včetně penále. Tyto údaje vám sdělí vaše pobočka zdravotní pojišťovny, kde jste přihlášení. Podle našich zkušeností se hnutí snaží svým členům toto pojištění hradit, ale neexistuje žádná záruka ani právní odpovědnost, že by muselo.

6.
Sociální pojištění. Pokud se rozhodnete pro hnutí zdarma pracovat bez řádné pracovní smlouvy, uvědomte si, že vám budou chybět odpracované roky pro odchod do důchodu a místo v 65 pak budete mít nárok na důchod až třeba v 75 letech (pokud budete sloužit ISKCONu 10 let).

Hnutí Haré Krišna v současnosti této neznalosti mladých lidí až na světlé výjimky využívá a dokonce se snaží uplatnit některé principy z vaišnavské filozofie („Kršna se o vás postará”, „starat se o tělo a o budoucnost je mája”) k tomu, aby na těchto platbách ušetřilo. Pro člověka, který po deseti letech (což je asi tak průměrná doba) odejde z ISKCONu a bude se snažit postavit na vlastní nohy, pak nastává poměrně nepříjemná situace. Určitým řešením je si pak začít platit důchodové připojištění, ale podmínky a záruky, které pojišťovny nabízejí, nebývají příliš přesvědčivé. Lepší je si vymínit od začátku placení sociálního pojištění, i když člověk není řádně zaměstnán, což je podle současného právního řádu možné maximálně 10 let. Mějte na paměti, že žijeme v jiné kultuře, nežli je vaišnavům a odříkavému životu nakloněná Indie, a to tím více, nakolik je budování funkční varnášrámské společnosti v ISKCONu zatím jen ve stavu diskusí.

7.
Příspěvky. Dávat příspěvky na duchovní účely, ať již v podobě peněz, majetku nebo práce, je velice chvályhodná činnost. Písma nás však nabádají, abychom si pečlivě vybírali místo, čas a člověka, kterého hodláme obdarovat (viz Bg 17.20-22). Nejlepší je dávat jen prostředky, které nelze zneužít - například zaplatit kazatelský program, financovat vydání knihy a její bezplatnou distribuci, zaplatit suroviny na rozdávání prasádam a přesvědčit se, že bylo rozdáváno zdarma atd. Je nutné se přesvědčit, kde peníze skončily, neboť tyto dary se většinou neobjeví v žádném finančním výkazu a člověk nikdy neví, jak se s nimi naložilo. Proto je nejlepší - zaplatit jasně viditelné projekty a věci. Pak přinesou duchovní pokrok. Jinak - kdo ví?

8.
Když vám nebude dávat smysl, co vám vaši nadřízení v hnutí říkají, zkuste se na celou záležitost dívat „ekonomickýma očima”. Zeptejte se, kdo z toho bude mít prospěch, a budete překvapeni, kolik věcí vám najednou smysl začne dávat. Důvěřuj, ale prověřuj - praktická zásada.

9.
Nenechte se zastrašovat a zneužívat. Vedoucí v hnutí Haré Krišna často využívají zájmu o duchovní život a na tomto základě lidi manipulují zastrašováním. Uvedeme zde jen několik nejčastějších příkladů, protože argumenty se velice často mění a přizpůsobují podle aktuálních potřeb. Vedoucí v Čechách se ukázali jako velcí mistři tohoto demagogického umění.

Spolupracovat - „Nechtějí spolupracovat” a podobná hesla většinou znamenají toto: „Pokud se mi úplně nepodrobíš, potom to znamená, že nechceš spolupracovat. Mnozí iskconští  vedoucí se doposud nepřenesli přes ryze autokratický způsob managementu a snaží se ho napasovat na demokratičtější koncept, který nám Šríla Prabhupáda odkázal, když nás prosil o spolupráci. Někteří lidé jako by zapomínali, že spolupráce je činnost přinášející prospěch všem zúčastněným, nikoli jen jedné straně.

Přestupky - Neposlechnout nesmyslná nařízení není a nikdy nebude přestupek neboli aparádha. Také faktický popis reality, které byl člověk svědkem, není přestupek, stejně jako legitimní kritika. Kazatelé hlásají často nepříjemnou pravdu, bez ohledu na společenské konvence (viz Bg 10.4-5, výklad).

 V této souvislosti je dobré si uvědomit, že potkat skutečného vaišnavu je velice vzácné a udělat tudíž vaišnava-aparádhu je také dost vzácnou událostí. Většina oddaných v ISKCONu i mimo něj jsou na začátku cesty oddané služby, a proto i neshody mezi oddanými spadají spíše do kategorie sociálních neshod než vaišnava-aparádh. Člověk by se na to měl dívat spíš z hlediska slušného chování a nenechat se zastrašit.

Guru-aparádha. Musíme si uvědomit, že management v ISKCONu se jen málokde přenesl nad klasickou linii chrámový vedoucí - guru, která funguje tak, že templ-prezident naznačí guruovi, co si přeje, aby žákům řekl, a on jim to řekne, případně jim dá „co proto”. Pokud si má guru vybrat mezi kontraverzním rozhodnutím, které je v zájmu žáka, a rozhodnutím v zájmu vedoucího chrámu, většinou se přikloní k verzi vedoucího chrámu. Vedoucí pak používá hesel jako „guru aparádha” a „vaišnava-aparádha”, ale jeho hlavní motiv je podrobit si člověka. S aparádhou to nemusí mít nic společného.

10.
Postavte se na vlastní nohy. V současnosti hnutí Haré Kršna funguje tak, že dělá z mladých (ale již dospělých) lidí závislé jedince, de facto děti. Místo aby je učilo, jak se mají postavit problémům a řešit je, jim šéfové říkají, že se o nic nemusejí starat, že Krišna všechno vyřeší za ně, jen pokud budou pro ně zadarmo pracovat. Tento přístup je zvláště degenerující, protože v člověku zlomí vnitřní sílu, a neustálé opakování, že když odejde z hnutí, tak nebude schopen dodržovat zásady duchovního života, ho neskutečně nahlodává. Pro vedoucí je to výhodné, protože každý rok oddalování tohoto rozhodnutí pro ně znamená další ekonomický přínos.

Věnovat se duchovnímu životu mimo rámec duchovní organizace je těžší, ale vůbec ne nemožné, což demonstroval na svém životě i zakladatel ISKCONu Šríla Prabhupáda a mnozí další oddaní v minulosti i přítomnosti. Určitým znakem duchovního pokroku je právě skutečnost, nakolik je člověk schopen udržet si duchovní principy i při normálním životě a skutečná duchovní organizace by tuto schopnost měla v lidech podporovat a ne podrývat.

11.
Zaměřte se i na svůj osobní rozvoj. Každý člověk má určité schopnosti a sklony, něco rád dělá. V duchovním životě nejde o zavržení našeho nadání, nýbrž o jejich očistu a produchovnění. Jak? Zapojením stejné věci, která nás dříve poutala, do služby Kršnovi. „Ardžuna byl bojovník a po vyslechnutí Bhagavadgíty bojovníkem zůstal”, říkal Prabhupáda. Bojoval pro Kršnu. Když člověk svůj talent rozvine ve službě Kršnovi, bude skutečně šťastný. Oddaní by měli růst a zdokonalovat se v nejrůznějších dovednostech, nikoli „zahnívat”. Podívejte se na Prabhupádu, jeho učitele, Bhaktivinóda Thákura a další. Všichni byli zralí, rozhodní, schopní lidé s velkými znalostmi a dovednostmi.

12.
Buďte realisté
1. Duchovní cesta je věčné zdokonalování a pokrok přichází pomalu. Hrát si na pokročilého, papouškovat bezmyšlenkovitě byť i písma, napodobovat vnější skutečné i domnělé příznaky duchovní realizace a extáze nemá smysl.
2. Realistický přístup souvisí s naprostou upřímností vůči sobě i ostatním. Zkoumejte své motivy, zkoumejte a znovu zvažujte, co stojí za chováním ostatních, bez ohledu na jejich funkce apod. Ardžuna se ptal Kršny, podle čeho pozná duchovně pokročilého člověka, a dostal popis konkrétních vlastností (Bg 2.54-61).

13.
Naslouchejte svému svědomí. Hlas svědomí můžeme ztotožnit s hlasem Nadduše, Kršny v našem srdci. Často nám říká věci, které nemusíme chtít slyšet, a potom můžeme mít tendenci svědomí ignorovat, omlouvat své špatné jednání apod. Čisté svědomí je zdrojem vnitřní pohody a míru a nemůže jej nic nahradit. Neříkáme, že je vždy snadné odlišit svědomí od jiných vrstev našeho vědomí, ale je to nesmírně důležité. „Nejlepší rada, kterou Ardžuna dostal, byla, aby se odevzdal Nadduši ve svém srdci. Správné rozlišování se vyznačuje tím, že člověk jedná podle příkazu Nadduše”, upozorňuje Prabhupáda (Bg 18.63, výklad).

14.
Naučte se říkat „NE”.
Pokud člověk jedná podle Kršnových pokynů, v souladu se svým svědomím, narazí jistě na nesouhlas méně odhodlaných lidí. Potom je nezbytné říci „ne”, abychom mohli říci „ano” vědomí Kršny. Je to ku prospěchu nás, všech ostatních, a Kršnu to dozajista těší.

15.
Vyhledávejte společnost těch, kteří jdou příkladem. V Nektaru pokynů, Bhagavadgítě, Bhágavatamu a na přednáškách nám Prabhupáda často zdůrazňoval význam dobré společnosti. Měli bychom si pečlivě vybírat svého učitele, své blízké přátele a rádce na cestě oddané služby. Soulad mezi jejich slovy a skutky je dobrým kritériem. Jestliže budeme následovat pokrytce, naučíme se rychle pokrytectví. Ve společnosti arogantních lidí zpyšníme a zhrubneme. Ve společnosti upřímných a pravdomluvných lidí máme nejlepší šanci rozvíjet upřímnost a pravdomluvnost.