Když přemýšlíme o klasických přednáškách o filozofii vědomí Kršny, jistě se nám vybaví na prvním místě přednášky Šríly Prabhupády. ISKCON je však nyní již dostatečně starý a mezi "klasické" přednášky můžeme zařadit i mnoho přednášek i od žáků Šríly Prabhupády. Vybrala jsem úryvky ze dvou takových přednášek, které se zvláště týkají zemědělských komunit. První je od Hridajánandy Gósvámího a druhá od Satsvarúpa dáse Gósvámího. Téma obou je stejné. Poukazují na nutnost praktického příkladu životního stylu, který Prabhupáda předkládá ve svých knihách. Pokud oddaní neukáží lidem, že je možné žít jednoduše - starat se o krávy, využívat voly, živit se tím, co člověku dá půda - a přitom se držet vysokých duchovních hodnot, lidé zamítnou Prabhupádovy výroky o důležitosti ochrany krav nebo jednoduchého života a hlubokého myšlení jako nerealistické a nepraktické. Naší povinností vůči Šrílovi Prabhupádovi je podpořit jeho slova praktickou ukázkou. Musíme ukázat, že cesta ke spokojenosti nevede přes techniku a moderní luxus, ale závisí na darech přírody a uctívání Kršny. Pokud se nám to podaří, lidé budou spontánně přitahováni naším jednoduchým životním stylem. A jestliže se za námi přijdou podívat, automaticky se nám naskýtá možnost jim říci, co je ještě dalšího v knihách Šríly Prabhupády.

Staňte se chodícím Bhágavatamem. Je to jednoduché: buďte živým příkladem někoho, kdo našel štěstí a spokojenost v jednoduchém životě a vědomí Kršny.

Následují výňatky z přednášky Hridajánandy dáse Gósvámího (HDG), kterou měl v roce 1979 na farmě Murari-sévaka v Tennessee

HDG: Smyslem této farmy je ukázat světu, že i bez těch všech nesmyslných strojů můžete milovat Kršnu, můžete Mu sloužit a žít spokojeně. Čím více budete toužit po těch zbytečných vymoženostech, tím více budete trpět, až je ztratíte; tím více se vám pokřiví charakter, tím více ztratíte snášenlivosti, trpělivosti - postupně ztratíte všechno.
Vezměme například elektřinu. Kvůli ní musíte dělat tolik věcí, které jsou v rozporu s vaším charakterem. Teď tady elektřinu nemáte, ale umíráte snad kvůli tomu? Nepadnete mrtví jenom kvůli tomu, že zde není elektřina. Takhle můžete kázat. Ukažte světu, jak lidé mohou milovat Kršnu a být šťastní. Udělejte to. Buďte o tom přesvědčení, berte to vážně.

Jsou městská střediska důležitá pro kázání?
HDG: Ano jsou, a stejně tak důležité jsou farmy. Ve městě můžeme lidem ukázat, jak jsme bohatí a zde jim můžeme ukázat, jak umíme žít jednoduše. Můžeme lidem ukázat, že vědomí Kršny zahrnuje všechno. Tyto farmy jsou ve skutečnosti jako Vrndávan. Ukažte lidem, jak závisíte pouze na Kršnovi. Toto je kázání na farmách. Ukažte jim to, buďte upřímní. Váš život bude kázání. Nemáte-li možnost jít ven a prodávat knihy, staňte se tedy knihou. Buďte chodící kniha... v holínkách. (směje se) Budete-li žít velmi prostě bez zbytečných technických vymožeností a zároveň šťastně a spokojeně sloužit Kršnovi, pak budete jako chodící kniha. Kdokoliv vás uvidí, uvidí Prabhupádovy knihy.

Jak může oddaný zůstat na duchovní úrovni ve velkoměstě, kde se nabízí tolik hmotného pohodlí?
HDG: Kázání ve městech je něco jiného. Tam můžeme ukázat naše bohatství a na venkově naši jednoduchost - to je jiný druh bohatství. Například ve městě mohou mít lidé přístup k počítači, ale nemohou získat ani dobré mléko. A co z toho je k životu důležitější?

Musíme poukázat na umělé bohatství velkoměsta; můžeme kázat ve městech, ale skutečné bohatství je však na venkově - půda, krávy...

Zamyslete se, jakým bohatstvím je mít klidnou mysl: V Los Angeles například lidé platí stovky a tisíce dolarů, aby si mohli pořídit dům v klidné čtvrti města. Všimněte si, jaké je to bohatství mít trochu klidu a ticha. Podívejte se, kde jsme nyní: není zde elektřina, stroje. Jediné, co máme, jsou obyčejné kamna na dřevo. Ale je to tak klidné - všichni se cítí uvolněně. Všichni myslí na Kršnu. Máme pěkné krávy, velmi poslušné. To je skutečné bohatství.

Následují výňatky z přednášky Satsvarúpa dáse Gósvámího (SDG) z 10. dubna 1986 ve Vrndávanu

Někdo může namítat, jestli vydržování zemědělských komunit není zbytečným mrháním energie mnoha oddaných - je nás tak málo a ve městech žijí miliony lidí?

SDG: Co je zbytečné a co je praktické bychom měli posuzovat podle Šríly Prabhupády. Byl to on, kdo jako první začal zakládat zemědělské komunity.

Ale i když mluvíme o kázání lidem ve městech... Co by chtěly ty obrovské masy lidí ve městech dělat? Lidé by se odtamtud chtěli dostat, ale nemohou, protože tam musí pracovat. Šríla Prabhupáda poukazoval na to, že bohatý člověk, kapitalista, si zařídí továrnu ve městě, přiměje lidi, aby tam pro něho pracovali, a sám si žije pěkně na venkově.
Ve skutečnosti by všichni rádi žili na klidném místě na venkově. Proč? Protože to je naše přirozená vlastnost žít v místě, kde žil Kršna. Touha po životě ve městě je nepřirozená. Jsme tak otupělí, že si myslíme, že ve městě se dá bydlet. Bydlet se tam nedá.

V jednom příběhu o rybáři se říká, že rybář byl tak zvyklý na zápach ryb, že když spal u někoho na návštěvě, musel spát vedle svého rybářského koše, protože jinak by se nevyspal. Někteří lidé si myslí, že musí žít uprostřed toho hluku, ve znečištěném vzduchu, v centru města. Zabředli tam. Ale po čem opravdu touží? Chtěli by se odtamtud dostat.

Těmto lidem bychom měli říci o našich komunitách na venkově a možná, že někteří z nich se budou chtít přidat a nechat tam vychovávat své děti. Proto je důležité tyto projekty rozvíjet, nemluvě o předpovědích o rozpadu měst - bude to tam stále více a více nesnesitelné. Musíme být připraveni zajistit nějakou alternativu.

Lidé se budou muset vrátit k půdě, k zemědělství. Možná budou dokonce donuceni používat voly, kteří budou tahat jejich pluh. Jestli k tomu budou donuceni okolnostmi nebo je k tomu přiměje vaše kázání, to se uvidí.

Nemůžeme ukazovat jenom jednu polovinu obrazu - mít krásná střediska ve městech a nemít místa na venkově, kde by oddaní mohli najít zázemí. Obojí jsou součásti celého obrazu.

Když budete mít pouze ášram na venkově, jak oslovíte masy lidí? Bhaktisiddhánta Sarasvatí se zajímal o města, ale Šríla Prabhupáda se zajímal jak o města, tak o venkov.

Využívat energii na ochranu krav tedy není zbytečné. Kde by jinak existovala ochrana krav? Nebo o tom jenom mluvíme a píšeme v našich knihách, ale ve skutečnosti žádné krávy neochraňujeme? Proč říkáme, že závisíme na produktech půdy, když sami nejdeme příkladem? Je to základní část celého Prabhupádova kazatelského programu.

Někdo může namítnout: Proč ochraňovat krávy? - Rozdáváním knih zachráníte více krav.
SDG: Má-li to být pravda, proč Prabhupáda tak trval na zakládání farem? To "buď a nebo" - podceňování jednoho aspektu povyšováním druhého, to není ve vaišnavském duchu. Není to správný způsob, jak ukázat důležitost rozdávání knih. A podobně není nutné povyšovat tímto způsobem farmy. Není zapotřebí zdůrazňovat rozdávání knih úmyslným opomíjením všech Prabhupádových pokynů o zakládání farem.

Musíme se snažit naplnit druhou půlku Prabhupádovy mise. On si nemyslel, že naše kázání o ochraně krav se omezí na to, že o tom napíšeme v knihách a ty pak rozdáme. Lidé potřebují vidět živý příklad. Z Gíta-nágarí máme zkušenosti, že když lidé přijedou, uvidí spokojené krávy a my se jich zeptáme: "Dokázali byste je zabít?" někteří z nich změní názor přímo na místě a stanou se vegetariány - nestává se to však tak často. Všichni ale mohou velmi názorně vidět, o čem mluvíme. Když mají přímo před sebou živý příklad - je to všechno mnohem konkrétnější.

Šríla Prabhupáda také jednou uvedl, že čtení knih je teoretické. Snažit se o ochranu krav tedy znamená dostat se z teoretické úrovně na praktickou. To je realizace. Když se o ně opravdu staráte a každý vidí, co to znamená, pak je jasné, co navrhujeme lidské společnosti. My to opravdu myslíme vážně: Zavřete jatka, přestaňte zabíjet krávy. Je to největší hřích. Jedna z našich největších námitek vůči křesťanství je, že nedodržují přikázání "Nezabiješ".

I z toho je jasné, že hodně záleží na tom, jak podpoříme tuto doktrínu o nezabíjení zvířat, a zvláště o nezabíjení krav. Je-li ochrana krav v naší filozofii tak důležitá, musíme ji nějakým hmatatelným způsobem podpořit.

Co kdyby celé hnutí pro vědomí Kršny neochraňovalo ani jedinou krávu? Každá koruna by šla do knih, ve kterých se mluví o ochraně krav? To jistě nebyl záměr Šríly Prabhupády. Rozdávejte knihy ? ochraňujte krávy. Musíme dělat obojí - to Šríla Prabhupáda chtěl. Pak to bude pro lidi přitažlivé.

Výše otištěné výňatky jsou převzaté z loňského jarního čísla (The Hare Krsna rural life). Mají-li naši čtenáři jiné materiály o farmách, varnášramě atd., uvítáme, když se o ně s námi podělíte. Nejzajímavější z nich rádi zveřejníme. (Turija dás)

Budete-li žít velmi prostě bez zbytečných technických vymožeností a zároveň šťastně a spokojeně sloužit Kršnovi, pak budete jako chodící kniha. Kdokoliv vás uvidí, uvidí Prabhupádovy knihy. (Hrdajánanda Gósvámí)

Je-li ochrana krav v naší filozofii tak důležitá, musíme ji nějakým hmatatelným způsobem podpořit. (Satsvarúp dás Gósvámí)