Dnes je Góvardhanadhárí, den, kdy Šrí Kršna zvedl kopec Góvardhan. Podle védské literatury existují různí polobozi. V řecké mytologii můžeme také najít boha vod, boha blesku atd. Nejsou to žádné výplody fantazie, žádné představy. Tyto osobnosti jsou skutečné. Ve skutečnosti jen málo víme, jak hmotná příroda funguje. Když byl Kršna na této planetě, ne všichni věřili, že je Bůh a že sestoupil na Zem a hrál si ve Vrndávanu jako pasáček krav. Pouze několik málo lidí, řekněme sto, dvě stě, vědělo, že je Nejvyšší Osobnost Božství. Ostatní si mysleli: ,,Je to obyčejný člověk, možná trochu mocnější než já. To je vše." Někteří zvláště učení lidé spekulovali: ,,Bůh nemůže sestoupit. Proč by přicházel?" A takto uvažoval i Indra, král nebes.

Obyvatelé malé vesničky Vrndávanu pořádali Indra-púdžu, což je obřad určený k potěšení Indry. Když se to Kršna (v té době Mu bylo sedm let) dozvěděl, zeptal se Svého otce: ,,Můj milý tatínku, na jakou oběť se to všichni chystají? Komu je určena a co je jejím výsledkem? Jak bude provedena? Povíš Mi to? Rád bych to všechno věděl, tak Mi, prosím, vysvětli význam této oběti." Nanda Mahárádž zpočátku na Kršnovy dotazy neodpovídal, neboť se domníval, že by jeho malý chlapec stejně nepochopil složitosti oběti. Kršna však naléhal a Mahárádž Nanda nakonec řekl: ,,Můj milý chlapče. Tento obřad je víceméně tradice. Musíme se nějak zavděčit vládci deště, mahárádžovi Indrovi, protože déšť přichází jeho milostí a mraky jsou jeho představitelé a voda je velmi důležitá pro naše živobytí. Chystáme se tedy uspokojit krále Indru, protože nám laskavě poslal mraky a dostatek deště, jenž je nutný pro úspěšné hospodaření. Voda je velice důležitá, bez dešťů nemůžeme žít. Jsou nutné k zajištění úspěšných náboženských obřadů, ekonomického vývoje a nakonec spasení, a proto bychom neměli zanechat tradičních obřadů. Přestane-li je člověk vykonávat ze strachu, chamtivosti nebo chtíče, jeho budoucnost je nejasná."

Když to Kršna, Nejvyšší Osobnost Božství, uslyšel, začal mluvit takovým způsobem, jako by chtěl nebeského krále Indru rozzlobit. Navrhl, aby oběť nekonali a přemluvil vesničany, aby uctívali horu Góvardhan, ke které mají zvláštní vztah, neboť jim zajišťuje pastviny pro krávy, vodu ze studánek atd. Ve Své řeči Šrí Kršna prakticky popsal celou ekonomii společnosti. Ve všech odvětvích lidské společnosti a v říši zvířat, mezi krávami, psy, kozami atd. musí všichni hrát svou roli. Všichni musí spolupracovat pro konečné blaho celé společnosti, kam patří nejen pohybující se bytosti, ale i nehybné, jako hory a země. Vaišjové - zemědělci - jsou obzvláště zodpovědni za ekonomické zlepšení společnosti pěstováním obilí, ochranou krav, přepravou jídla v době potřeby a bankovnictvím či financováním. Šríla Prabhupáda v této pasáži dále dodává, že všichni jsou svým způsobem důležití, ale někteří jsou přímo zodpovědní za pokrok lidské společnosti a jiní nepřímo. Je-li však všechno uspořádáno v duchu vědomí Kršny, pak je postaráno o blaho všech. Jak příběh pokračuje, si můžete přečíst v 25. kapitole prvního dílu knížky Kršna.

Védský způsob obdělávání půdy s voly, jak to dělali lidé po tisíciletí a většina světa to tak stále dělá, je hospodaření slušné, v malém měřítku, osobní, nevyděračské a nekapitalistické. Podle védské ekonomiky je člověk považován za bohatého, má-li velké zásoby obilí a mnoho krav. Pouze s pomocí těchto dvou věcí může lidstvo vyřešit svůj potravinový problém. Vše ostatní jsou zbytečnosti, které si člověk uměle vytvořil, aby zničil svůj cenný lidský život a promrhal čas na věcech, které nejsou nutné. Když jedna třetina světového obyvatelstva konzumuje dvě třetiny světových zdrojů a ještě k tomu doporučuje ostatním, aby se i oni takto chovali, je to jako nejapný vtip. Ve jménu pokroku a modernizace jsou lidé nuceni, aby se honili za iluzí, což však způsobuje, že se z nich stávají chudáci i po psychické stránce. Většina lidí musí žít ve stínu urbanizačního snu, kterého stejně nelze docílit.

Západní kultura, která se šíří prostřednictvím televize a obchodu, učí lidi na celém světě, jak má vypadat člověk, ale tento ideál je mámivý, nahrává politické manipulaci a je příčinou současné ekologické katastrofy. Tento model se stává novým světovým náboženstvím a můžeme ho nazvat ,,ekonoteismus" neboli ,,nakupování je život a ekonomie je Bůh". Ekonoteismus vznikl na Západě v devatenáctém století díky vakuu, které zanechalo mizející křesťanství. Učí, jak nejlevněji uspokojit nekonečnou kapacitu konzumovat a využívá chtíče, který by se dal definovat jako nadměrná touha získávat bohatství a moc na úkor ostatních. Tato vlastnost pramení z vnitřních tužeb člověka ovládnout své prostředí.
Nemusíme zničit svět, abychom vypěstovali potraviny a žili spokojeně. Můžeme žít jednoduchý a sladký život, tak jak to Šrí Kršna Sám ukázal. Ze Šrímad-Bhágavatamu se můžeme dozvědět, jak to vypadalo, když byl Kršna přítomen zde na Zemi. ,,Mraky dávaly pravidelné deště, když to lidé potřebovali, a země v hojnosti plodila všechny lidské životní nezbytnosti. Krávy měly tak plná vemena a byly tak šťastné, že zavlažovaly pastviny mlékem."

Mléko je velice důležitá potravina. Ve vegetariánské dietě hraje důležitou úlohu zásobování vitamínem B12. Většina zvířat má ve svých žaludcích mikroorganismy, které dokáží produkovat vitamín B12, ale lidé nikoliv. Pro vegetariány je přirozeným zdrojem vitamínu B12 mléko. Tělo potřebuje vitamín B12, aby se řádně vyvinuly červené krvinky. Nedostatek může způsobit chudokrevnost.

Pro kohokoliv, kdo se snaží porozumět jemnostem duchovní vědy, je největší význam vitamínu B"12 v tom, že pomáhá řádně udržovat nervový systém, včetně mozkových buněk. Nedostatek vitamínu B"12 se může projevit za pět až deset let a vede postupně k nestálosti, slabé paměti, zmatení a náladovosti. Šríla Prabhupáda zdůrazňoval důležitost mléka pro rozvoj mozkových buněk nutných k duchovnímu chápání: ,,Kráva je nejdůležitější zvíře, které pomáhá člověku k dokonalosti. Lidské tělo může existovat na jakémkoliv jídle, ale kravské mléko je zvláště důležité pro vyvinutí jemnějších mozkových tkání, aby člověk mohl porozumět složitostem transcendentálního poznání." (ŠB 3.5.7, výklad) Mléko je tedy zázračný nápoj, který obsahuje vše k udržení lidských psychických funkcí pro dosažení vyšších cílů. Řádně fungující společnost se může rozvíjet jen tehdy, když se lidé učí rozvíjet kvalitu dobra a k tomu je nezbytně nutná potrava připravená z mléka, ovoce, zeleniny a obilí.

Toto je úkol zemědělství. Avšak současné zemědělství stojí před velkým problémem: zásoby ropy ubývají. Ve své knize ,,Rodinné hospodářství" shrnuje Marty Strange studii New Hampshirské univerzity: ,,Do roku 2020 se vyčerpají naše zásoby ropy a plynu a jestliže se nezmění zemědělská technologie, bude ve Spojených státech na výrobu potravin potřeba 10 ropy a 60 přírodního plynu... Zemědělství, které tak závisí na fosilních palivech, nemůže fungovat věčně - dokonce ani ne dlouho." Zážitek z války v Kuvaitu ukazuje, že zásoby mohou být vyčerpány ještě rychleji, než si myslíme. Marty Strange navrhuje, aby Spojené státy zajistily do roku 2013 dostatek pracujících zvířat, jestliže má zemědělství fungovat, aniž by se musely pohonné látky dovážet. Tyto úvahy ukazují zranitelnost zemědělství, které závisí na ropě.
Jestliže nebudeme pracovat s voly a ochraňovat je, nebudeme je mít, až bude nafta příliš drahá. Jean Nolle, technický poradce pro práci se zvířaty, to komentoval: ,,Začíná být neuvěřitelnou realitou, že farmáři v průmyslových zemích jsou nyní odsouzeni k smrti následkem svého vlastního ekonomického systému, který je přiměl zabít všechna svá tažná zvířata." Zanedbávání ochrany krav tedy znamená konec lidské civilizace.

Býk je emblémem morálních zásad a kráva zastupuje Zemi. Je-li kravám a býkům dobře, rozumí se, že i lidé na celém světě jsou šťastní a spokojení. Je to proto, že býk pomáhá při pěstování obilovin na poli a kráva dává mléko. Lidé by proto měli pečovat o tato dvě důležitá zvířata, aby nemusela mít strach a mohla se všude vesele toulat. Zabíjení krav v lidské společnosti je jednou z nejhorších sebevražedných politik a ti, kdo se snaží rozvíjet lidské vlastnosti, musí ze všeho nejdříve nasměrovat svou pozornost na ochranu krav.

Mnozí lidé si začínají uvědomovat, že již nelze pokračovat stylem, který se nám doposud zdál samozřejmý. Nebo jak to definoval Jan Keller, profesor na filozofické fakultě v Brně: ,,Přestaňme se už konečně tvářit, že se vlastně nic neděje. Nesnažme se podobat onomu pánovi, který padaje z desátého poschodí s každým dalším patrem s úlevou zjišťuje, že se mu opět nic nestalo. Prý byla jeho spokojenost největší zhruba metr nad zemí."

Zde na Kršnově dvoře se snažíme vyhnout překvapení, které čeká každého, kdo narazí na zem. Snažíme se vyvinout soběstačnou komunitu, kde hlavním mottem je jednoduchý život a hluboké myšlení. Zakladatel tohoto hnutí, A. Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda, si přál, aby jeho žáci zakládali podobné farmy a šli lidem příkladem. Všechno by se pak obrátilo k lepšímu, neboť vesnický život v malých měřítcích postrádá zkorumpovaný komercionalismus, chamtivost a vykořisťovaní, na které jsme si zvykli.

Jestliže nedokážeme mít požitek ze služby Kršnovi, budeme nuceni otročit v pekelných továrnách, abychom získali peníze na zakoupení nějakých plastických náhražek radosti. Chceme záviset na volech a nikoliv na strojích. Pak se nezamotáme do složitostí hmotného světa a můžeme se s klidnou myslí zaměstnat v oddané službě Šrí Kršnovi a být plně spokojeni.