Kosmologie Bhágavata Purány

Zvídavá lidská mysl přirozeně prahne porozumět vesmíru a svému místu v něm. V dnešní době se vědci spoléhají na silné dalekohledy a výkonné počítače, pomocí kterých se snaží definovat své kosmologické teorie. V minulosti však tyto informace lidé dostávali ze starých knih. Následovníci indické starověké kultury se například o vesmíru mohli dozvědět z písem jako Šrímad-Bhágavatam neboli Bhágavata Purána. Popisy vesmíru v Bhágavatamu ale často matou dnešní studenty védské literatury a přináší jisté pochybnosti. Člen Bhaktivédantova institutu Richard Thompson (Sadapúta dás) v tomto článku předkládá návod, jak těmto popisů vesmíru v Bhágavatamu porozumět očima dnešní moderní vědy.

Šrímad-Bhágavatam popisuje vesmír se Zemí v jeho středu. Na první pohled nám tento koncept vesmíru může připadat cizí, ale po bližším studiu zjistíme, že nejen výstižně popisuje svět, jak ho známe z naší zkušenosti, ale zároveň poskytuje i mnohem úplnější kosmologický pohled. Postupně vše vysvětlím...

popis obrázku:
Džambudvíp. Podle Šrímad-Bhágavatamu vesmír leží uvnitř kulovité skořápky, která je rozdělena na dvě polokoule zemskou rovinou nazývanou Bhú-mandala. Bhú-mandalu vytváří řada dvípů neboli ostrovů a oceánů. Ve středu Bhú-mandaly je kruhový „ostrov” Džambudvíp, jehož dominantou je kuželovitá hora Méru v jeho středu. Na větší ilustraci je detailní pohled na Džambudvíp, základnu hory Méru.

*    *    *

Šrímad-Bhágavatam prezentuje fakta zcela odlišným způsobem, než jsem na to dnes zvyklí. Proto se nám popis „Země” jako Bhú-mandaly zdá na první pohled dost nesmyslný, ale pečlivým studiem můžeme zjistit, že Bhágavatam užívá Bhú-mandalu pro znázornění nejméně čtyř smysluplných modelů, které neodporují naší běžné zkušenosti:

1. polární projekci, plošné mapě zeměkoule
2. mapě sluneční soustavy
3. topografické mapě jižní části střední Asie
4. mapě nebeského království polobohů

Čaitanja Maháprabhu poznamenal: „V každém verši Šrímad-Bhágavatamu a v každé slabice je ukryto mnoho různých významů,” (Čaitanja-čaritámrita, Madhja 24.318) a to platí i pro kosmologické popisy obsažené v Bhágavatamu. Samozřejmě to také probouzí náš zájem zjistit, jaký způsobem je možné vysvětlit významy těchto veršů ve světle moderní astronomie.

Použijeme-li jedno schéma pro prezentaci několika různých věcí, je pravděpodobné, že nezasvěcený člověk v něm uvidí rozpory. Ale tomu, kdo bude obeznámen s celkovým záměrem, nebude jeho pochopení dělat žádný problém. Něco podobného můžeme najít i na středověkých obrazech, kde je zobrazeno hned několik částí příběhu v jediném obrazu.

obr1.

Jako příklad můžeme uvést Masacciův obraz (obr. 1), na kterém je Svatý Petr hned ve třech částech biblického příběhu. Na obraze ho můžeme vidět jak bere minci z ryby, jak rozmlouvá s Ježíšem a jak platí výběrčímu daní. V běžné prezentaci by nebylo možné, aby Svatý Petr dělal na obraze hned tři věci najednou, ale přesto je každá část biblického příběhu na obraze srozumitelná a má svůj vlastní kontext.

Na podobném obrazu z Indie (obr.2) najdeme tři části příběhu o Kršnovi. Takové obrazy obsahují zjevné rozpory. Vyobrazují jednu osobu hned na několika místech najednou, ale tomu, kdo zná celý příběh, to nebude činit sebemenší problémy. Totéž platí i pro Bhágavatam, který používá jeden model k znázornění hned několika pohledů na vesmír.

obr 2.

Vesmír podle Bhágavatamu

V Pátém zpěvu Šrímad-Bhágavatamu se mluví o nesčetných vesmírech. Každý vesmír je vymezen kulatým obalem obklopeným vrstvami základních prvků hmotné přírody tvořící hranice mezi hmotným světem a neomezeným světem duchovním.

  
obr. 3                                                                obr. 4

Oblast uvnitř skořápky (obr. 3) se nazývá Brahmánda neboli „Brahmovo vejce.” To obsahuje zemskou kruhovou plochu Bhú-mandalu, která dělí celý vesmír na dvě polokoule: vrchní nebeskou a spodní podzemní část zaplněnou vodou. Bhú-mandala se dále dělí na několik zeměpisných oblastí, tradičně nazývaných dvípy neboli „ostrovy”, varši neboli „regiony” a oceány. Ve středu Bhú-mandaly (obr. 4) je kruhový „ostrov” jménem Džambudvíp, který je rozdělen na devět varší (regionů). Tato oblast zahrnuje i region nazvaný Bhárata-varša, který můžeme chápat buď jako samotnou Indii nebo v širším smyslu jako souhrnnou oblast obývanou lidskými tvory. Ve středu Džambudvípu stojí kuželovitá hora Sumeru, která je osou celého světa a na jejím vrcholu je město Brahmy, vesmírného stvořitele.

Každý vzdělaný člověk bude tento popis považovat za sci-fi. Ale je tomu tak doopravdy? Pojďme se podívat na čtyři možnosti, jak je možné chápat popis Bhú-mandaly ze Šrímad-Bhágavatamu.

1.  Bhú-mandala jako polární projekce zeměkoule

Nejprve se podíváme na interpretaci Bhú-mandaly jako plošné mapy zeměkoule. To je první výklad schématu popsaném v Bhágavatamu. Stereografická projekce je metoda mapování známá už ze starověku a používá se k transformaci bodů z povrchu koule na plochu. Této metody se například využívá k vytvoření plošné mapy naší zeměkoule. Výsledná projekce se potom nazývá planisférická mapa (obr. 5). Na Bhú-mandalu můžeme nahlížet obdobným způsobem jako na stereografickou projekci naší zeměkoule (obr. 6).

   
obr. 5                                                                          obr. 6

V Indii takové mapy zeměkoule existuji. Jako příklad si můžete prohlédnout následující obrázek (obr. 7). Zeměpisná oblast na obrázku mezi rovníkem o horským obloukem odpovídá „velké Indii”. Indie je zde znázorněna vcelku realisticky, ale kromě označení několika sousedních oblastí mapa nedává realistický pohled na zeměkouli jako takovou. Její význam je astronomický a nikoliv geografický.

    obr. 7

Bhágavatam se nikde o Zemi přímo nezmiňuje jako o kouli, ale můžeme v něm najít odkazy nepřímé. Například zmínka, že noc vládne právě na opačné straně, než je den, nebo že slunce zapadá v bodě opačném k bodu, kde vychází. Všechny tyto nepřímé poznámky jasně ukazují, že Bhágavatam neprezentuje naivní představu Země jako placky.

Bhú-mandalu můžeme srovnat s astronomickým nástrojem zvaným „astroláb”, který se hojně používal ve středověku. Výstředný kruh astrolábu reprezentuje oběžnou dráhu slunce - ekliptiku. Země je prezentovaná jako stereografická projekce na plochou desku, která se považuje za základní rovinu. Zodiak a další důležité stálice jsou na další rovině, která se nazývá síť. Podobně další planetární oběžné dráhy mohou být reprezentovány dalšími talíři na astrolábu a promítány na základní desku Země, když se někdo dívá skrze astroláb.

Bhágavatam podobně v tomto modelu prezentuje oběžné dráhy slunce, měsíce, planet a důležitých hvězd jako řadu rovin paralelních s Bhú-mandalou.

Dívat se na Bhú-mandalu jako na polární projekci je jedna z možností jak vysvětlit, že neznázorňuje Zemi jako placku.

2.  Bhú-mandala jako mapa sluneční soustavy

Nyní si vysvětlíme další způsob, jak chápat Bhú-mandalu jinak, než jako model ploché Země.

Charakteristiky Bhú-mandaly se dají použít i jako model sluneční soustavy. V předchozí části jsme si vysvětlili pojetí Bhú-mandaly jako planisférické mapy. Nyní ji budeme brát doslovně jako rovinu. To může na první pohled vypadat, jako bychom se vraceli k původní naivní představě ploché Země s nebeskou klenbou nahoře a podsvětím dole.

Učenci Giorgio de Santillana a Hertha von Dechend podrobně studovali staré mýty a tradice a z jejich studie vyplývá, že starověké pojetí Země jako placky se ve skutečnosti vztahuje na celou rovinu ekliptiky (oběžná dráha slunce) a nejen na Zemi, na které teď stojíme. Podle de Santillana a von Dechenda se časem toto původní kosmologické chápání ztratilo a Země pod našima nohama byla doslovně braná jako placka. V indických Puránach se Země často považuje za placatou, ale detaily, které nacházíme v Bhágavatamu, jasně poukazují na daleko propracovanější a sofistikovanější kosmologický náhled.

Bhágavatam tedy také používá ekliptický model a je zajímavé, že některé detaily Bhú-mandaly odpovídají moderním popisům sluneční soustavy (obr. 8). Sluneční soustava je téměř úplně plochá. Slunce, Měsíc a pět tradičně známých planet od Merkuru až po Saturn mají své oběžné dráhy téměř v jedné rovině s ekliptikou. Takže Bhú-mandala představuje cosi plochého, ale rozhodně to není Země.

obr. 8

Překvapující jsou rozměry Bhú-mandaly popsané v Bhágavatamu. Jestliže je srovnáme s velikostí Země, sluneční soustavy až po Saturn a galaxie Mléčné dráhy, zjistíme, že téměř přesně odpovídají sluneční soustavě. Radikálně se liší jen ve velikosti Země a celé galaxie.

obr. 9

Struktura Bhú-mandaly navíc odpovídá oběžným drahám planet v sluneční soustavě (obr. 9).

Jestliže srovnáme prsteny Bhú-mandaly s oběžnými drahami Merkuru, Venuše (obr. 10), Marsu, Jupitera a Saturnu, najdeme podobnosti, které dále potvrzují naši hypotézu, že Bhú-mandala byla vědomě navržena jako mapa sluneční soustavy. Musíme poznamenat, že astronomové dlouhou dobu podceňovali vzdálenost Země od Slunce. Například největší antický astronom Klaudius Ptolemaios určoval vzdálenost Země od Slunce a velikost sluneční soustavy zcela chybně. Proto je pozoruhodné, že rozměry Bhú-mandaly popsané v Bhágavatamu odpovídají moderním údajům o vzdálenosti Země od Slunce a rozměrům sluneční soustavy.

[Bližší informace k tomuto budu můžete nalézt v anglickém časopisu Back to Godhead (Návrat k Bohu) BTG 11/12 97.]

3.  Džambudvíp jako topografická mapa
jižní části střední Asie

Džambudvíp, je středem Bhú-mandaly a může být chápán jako místní topografická mapa jižní části střední Asie. To je třetí ze čtyř interpretací Bhú-mandaly. V planisférickém výkladu Džambudvíp reprezentoval severní polokouli Země. Detailní popis Džambudvípu ale neodpovídá geografickým proporcím severní polokoule. Odpovídá však určité části země.

Šest horizontálních a dva vertikální horské masivy dělí Džambudvíp na devět regionů neboli varší (obr. 11). Nejjižnější oblast se nazývá Bhárata-varša. Pečlivé studium ukazuje, že tato mapa odpovídá Indii a sousedním oblastem jižní části střední Asie. Prvním vodítkem při této identifikaci je fakt, že Bhágavatam umístil několik indických řek na území Bhárata-varši. Bhárata-varša tedy reprezentuje Indii. To samé platí pro mnoho hor v Bhárata-varši a zvláště umístění Himalájí na sever od Bhárata-varši v Džambudvípu (obr. 11). Detailním studiem Purán získáme další popisy pohoří Džambudvípu, které můžeme ztotožnit s horskými masivy ležícími na sever od Indie. Přestože tato oblast zahrnuje největší horskou pustinu na světě, byla v dávných dobách hodně důležitá. Například velice známá „hedvábná stezka” vedla právě přes tuto oblast. Pohoří Pamír můžeme považovat za horu Méru a Ilávrita-varšu za čtvercovou oblast ve středu Džambudvípu. (Všimněte si, že hora Méru v tomto výkladu nepředstavuje polární osu.)

Z jiných Purán můžeme získat mnoho dalších zeměpisných detailů podporujících tento výklad.

4. Bhú-mandala jako mapa nebeského
království polobohů

Bhú-mandalu je možné chápat jako mapu nebeského království polobohů neboli dévů. Je zajímavé, že Bhágavatam popisuje všechny varši na Džambudvípu kromě Bhárata-varši jako nebeské oblasti, kde obyvatelé žijí bez utrpení po deset tisíc let. Tento popis vedl některé učence k domněnce, že Indové měli ve zvyku si představovat cizí země jako nebeské ráje. Bhágavatam se však zároveň zmiňuje o barbarských národech žijících za hranicemi Indie, jako například Hůnech, Řecích, Turcích a Mongolech, o kterých můžeme jen těžko předpokládat, že by žili v ráji. Vysvětlit se to dá tak, že Bhárata-varša zahrnuje celou zeměkouli, přičemž ostatních osm varší poukazuje na nebeské oblasti mimo Zemi. Takovéto pojetí je v Indii dosud běžně rozšířeno.

Nejjednoduším vysvětlením pro tyto nebeské rysy Džambudvípu je, že Bhú-mandala měla také představovat nebeské království dévů. Podobně jako u předchozích vysvětleních bhágavatamské kosmologie najdeme i pro tuto teorii několik důkazů, které mohou svědčit o její platnosti.

Především to jsou neuvěřitelně velké rozměry hor a regionů na Džambudvípu. Například Indie by měla od severu k jihu měřit 72 000 mil (9 000 jódžanů, asi 115 900 km) což je téměř trojnásobek obvodu celé Země. Podobně výška Himalájí 80 000 mil (asi 129 000 km) je zcela nereálná.

V dávných dobách měli lidé v Indii ve zvyku chodit pěšky při svatých poutích z jednoho konce Indie na druhý a měli velmi dobrou představu o tom, jak je Indie veliká. Proč jsou tedy v Bhágavatamu uvedeny tak nereálné vzdálenosti? Můžeme se domnívat, že Džambudvíp také představuje model nebeského království, ve kterém je všechno uváděno v nadlidských velikostech. Bhágavatam popisuje polobohy a další božské bytosti nebeského království v tomu odpovídajících velikostech. Na obrázku 12 je polobůh Šiva a jeho velikost udávaná v Bhágavatamu je porovnána se skutečnou velikostí Evropy.

obr. 12

Proč ale Bhágavatam umístil Zemi i nebeské království do jedné oblasti Džambudvípu? Protože existují úzká propojení mezi oběma světy. Abychom to lépe pochopili, pojďme si trochu přiblížit teorii paralelních světů. Pomocí mystických sil (siddhi) si je možné zkracovat vzdálenosti v prostoru. Můžeme to ilustrovat v jedno příběhu z Bhágavatamu, ve kterém mystická jogínka Čitralékha unese Aniruddhu z jeho ložnice ve Dvárace a pomocí své mystické síly ho přenese do vzdáleného města (obr. 13).

Kromě přemísťování se z místa na místo v běžném prostoru umožňují mystické siddhi cestovat všeprostupujícím éterem anebo vstoupit do odlišného kontinua. Klasický příklad paralelního kontinua je Kršnovo transcendentální království Vrindávan, které se neomezeně expanduje v duchovním světě a zároveň koexistuje s pozemským Vrindávanem v Indii.

Sanskritská literatura se příběhy s paralelními světy jen hemží. Například v Mahábháratě najdeme příběh, ve kterém hadí princezna Ulupí unesla Ardžunu, když se koupal v Ganze (obr. 14). Ulupí nestáhla Ardžunu dolů k řečišti, jak bychom mohli očekávat, ale do království Nágů (nebeských hadích bytostí), které existuje v jiném rozměru.

Mystické cestování vysvětluje, jak jsou světy polobohů (dévů) propojené se světem naším. A zvláště jak je propojen Džambudvíp nebeského království s Džambudvípem představujícím Zemi nebo alespoň část Země. Pokud z popisů v Puránách pochopíme, jakým způsobem mohou působit siddhi (mystické síly), bude nám to zapadat do tohoto dvojitého modelu Džambudvípu.

Závěr:
vertikální rozměr bhágavatamského modelu vesmíru

Védská kosmologie byla po staletí pro většinu studentů Bhágavatamu těžko rozluštitelným oříškem. Buď celé pojetí kosmu v Bhágavatamu úplně odmítli nebo ho jen slepě přijali, aniž by se nad jeho významem zamýšleli a snažili se ho vysvětlit. Jestliže budeme přijímat doslovný výklad kosmologie Bhágavatamu, dostaneme model, který se nejen značně liší od moderního pojetí dnešní vědy, ale co je daleko důležitější, v samotném modelu najdeme rozpory odporující zdravému rozumu. Analýzou těchto rozporů však můžeme dojít k různým porozuměním kosmologie Bhágavatamu a pochopit, že celý model je ve skutečnosti velice důmyslný a vědecký. Můžeme zjistit, že všechny rozpory jsou způsobeny překrýváním různých pohledů na tentýž model, který se se stejnými prvky snaží popsat několik pohledů zároveň.

Všechny čtyři výklady, které jsme si zde uvedli, si zaslouží, abychom je brali vážně, protože pro každý najdeme mnoho korespondujících důkazů v textu Bhágavatamu a zároveň neodporují poznatkům moderní astrologie. K vysvětlení je zapotřebí multi-kontextuální postoj, který umožňuje více pohledů na jeden model a dokáže vysvětlit jeden bod v různých významech podle zvoleného kontextu. Toto pojetí umožňuje uložit velké množství informací do jediného obrazu nebo textu a ulehčuje tak práci malíři či spisovateli. Samozřejmě to ale také znamená, že celá práce nemůže být brána doslovně jako skutečný model reality, ale vyžaduje, aby čtenář porozuměl různým kontextům. A to může být opravdu velice obtížné, pokud se souvislosti nutné k pochopení různých kontextů časem vytratí nebo zapomenou.

Multi-kontextuální přístup v Bhágavatamu je odůvodněný především předpokladem, že realita je v konečném ohledu avak-manasam, za hranicemi naší materiální mysli a slov. Proto není možné považovat tento doslovný model za jednostranně funkční, ale jako velice důmyslný způsob jak do jediného a nutně neúplného modelu zapracovat několik pohledů najednou. Nauka o vesmíru v Bhágavata Puráně je několikaúrovňový systém zahrnující jak materiální (fyzický) tak metafyzický pohled na vesmír. Spojuje praktický astronomický pohled s pohledem duchovním a přináší člověku ucelené vnímání vesmíru a reality, které odpovídá jeho praktickým potřebám.

*     *     *

Sadapúta dás (Richard L. Thomson) získal doktorát z matematiky na Cornellově universitě. Je autorem několika knih a Mysteries of the Sacred Universe (Tajemství posvátného vesmíru) je poslední z jeho prací.

Knihu (v angličtině) lze objednat na adrese:
Govardhan Hill Publishing
P.O. Box 1920
Alachua, FL 32616-1920
tel. (904) 462-0466
fax (904) 462-0463
e-mail: ghi@nersp.nerdc.ufl.edu

překlad a úprava obrázků: Parama-najaka dás
editace textu: Tattva-darší dás