Zaslechl jsem túhle kázání patrně katolického faráře a utkvělo mi v hlavě jeho několikrát opakované zdůrazňování bohabojnosti.

Nějak mi to všechno nesedělo, protože jsem si zaboha nemohl vzpomenout, kdy a kde Ježíš Kristus zdůrazňoval bojení se.

Nepopírám, že strach udělat něco špatného, má své místo v životě duchovním i hmotném, ale je to ta bohabojnost, o které mluvil pan farář? Není to spíš dodatečný výmysl lidí, jejichž hlavním cílem je ovládat své bližní a nikoliv jim pomáhat? Vždyť Ježíš spíše říkal: „Buďte dokonalí jako váš Nebeský Otec” - silní ve svém přesvědčení, vědomí si vlastní ceny a věrní Božským zákonům více než mocnářským... Rozhodně se mi nezdá, že by cílem jeho nauky bylo vytvořit ustrašené človíčky, kteří poslušně udělají cokoliv jim církevní tatíci* nařídí ve strachu, že jinak by se nedostali do nebíčka...

I vzpomněl jsem si taktéž na nedávnou krizi kolem České televize a na oficiální prohlášení katolické církve, ve kterém zaznělo něco ve smyslu, že „situace začíná být nebezpečná a začíná se vymykat kontrole”. Jakoby „kontrola” bylo to hlavní, o co církev usiluje. Nemá snad „Bohabojní” v jejich podání znamenat „církvebojní”?

Myslíte si, že je tato rétorika omezena jen na církve křesťanské? Velký omyl. Je to fenomén všudypřítomný a ani vaišnavská uskupení se mu úspěšně nedokázala vyhnut. Pouze rétorika je jiná. Místo „bohabojný” se používají termíny jako „neautorizovaný”, „nezávislý” a kdovíjaký ještě.

Hlavní je vštípit lidem do srdcí nikoliv sebedůvěru, ale strach: „Pokud budeš s námi, budeš spasen, ale bez nás nemáš naději...” „Pokud budeš s námi a budeš nás poslouchat, uděláš automaticky duchovní pokrok, ale bez nás spadneš do máji...” „S námi jsi mistr světa pirueta, ale bez nás, jako bys ani neexistoval...” Tak je sebedůvěra lidí systematicky podrývána. Jediný „autorizovaný” druh sebedůvěry se zdá být církvedůvěra ve stylu „pouze s námi máš naději.”

Pak není divu, že člověk začne být na podobné termíny alergický. Vždyť podrývání vlastní sebedůvěry není záměr Božský, ale lidský. Stačí si všimnout, že jeho skalní zastánce většinou neirituje nedodržování záměrů Božských, ale záměrů jejich.

__________________________
*Tento výraz jsem si půjčil od pana Hutky, jehož písničku „Církevní tatíci” jsem si často zpíval, ale až po letech mi vlastně došlo o čem je. Vystihl to vcelku přesne, všechna čest.