HOME
SEARCH
MUSIC & MANTRAS
ON-LINE HOROSCOPE
DEITIES & TEMPLES
INDIA - HOLY PLACES
CONTACTS
GUEST BOOK
Our opinion:
Zajímavá fakta, bohužel už ani nevíme odkud to kdo překládal... Asi by se to hodilo do kalendáře vaišnavských svátků.
 
Osobnosti - Krišnovy inkarnace a velcí vaišnavové
 


Raghunáth dás Gósvámí (1495-1571)

 Jeden ze šesti Gósvámích z Vrndávanu, přímý žák Šrí Čaitanji. Pocházel z velmi bohaté a zbožné rodiny z Čandpuru v Západním Bengálsku. Ještě v dětství se setkal s Haridásem Thákurem a o něco později přímo se Šrí Čaitanjou. Šrí Čaitanja Maháprabhu mu ale řekl, aby šel zatím zpátky ke svým rodičům. Raghunáth dás ho poslechl, ašak brzy se za svým Pánem vrátil. Na Čaitanjovu žádost pak odešel z Džagannáth Purí do Vrndávanu pomáhat Rúpovi a Sanátanovi Gósvámím.

 Byl neobyčejně odříkavý - nakonec přijímal už jen několik kapek podmáslí a spal hodinu a půl denně. Každý den zpíval sto tisíc svatých jmen a několik hodin věnoval přednášení o zábavách Pána. Skládal také překrásné verše. Navštěvovalo ho mnoho oddaných, světců, učenců a hledačů duchovního poznání. Svým odříkáním a pokorou dal příklad všem, kteří chtějí dosáhnout nejvyššího cíle života - lásky k Bohu.

Gópál Bhatta Gósvámí (1503-1578 nebo 1500-1586)

 Patří k šesti Gósvámím z Vrndávanu. Se Šrí Čaitanjou se setkal ve svých sedmi letech, když byl Pán na návštěvě u jeho otce, bráhmana ve Šrí Rangamu. Dostal pokyn sloužit rodičům až do jejich odchodu, a teprve potom mohl odejít do Vrndávanu za bratry Rúpou a Sanátanou. Během této doby studoval Védántu, rétoriku, gramatiku a poezii. Je jednou z největších autorit Gaudíja vaišnavismu. Kromě jiného editoval Hari-bhakti vilásu Sanátany Gósvámího. K jeho vlastním pracem patří Sat-krija-sara dipika, popisující deset samskár k postupnému pokroku v duchovním životě a Samskára dipika, která se zabývá pravidly a zásadami životního stadia odříkání (sannjásu). Sám velice přísně následoval pokyny písem a byl známý jako mladší bratr Rúpy a Sanátany Gósvámích. Jeho samádhi se nachází v Rádhá-Rámana Mandiru a dodnes ho navštěvuje velké množství poutníků.

Rúpa Gósvámí (1489-1564)

 Mladší bratr Sanátany Gósvámího. Když poprvé spatřil svého Pána, byl i s bratrem zaměstnán v muslimské vládě Nawaba Hussaina Šáha. Přesto oba pečlivě studovali védská písma a pro svou oddanost Bohu a učenost byli ctěni po celé Indii dokonce ještě dříve, než se setkali se Šrí Čaitanjou. Kromě sanskrtu ovládali také perštinu, arabštinu a několik místních dialektů. Po historickém setkání v Rámakeli přijal Rúpa životní řád odříkání a vydal se do Džagannáth Purí. Během této cesty začal psát svá nejproslulejší dramata o zábavách Šrí Kršny - Vidagbha Mádhavu a Lalita Mádhavu, která vašinavové dodnes přijímají jako nejdůležitější dramata sanskrtské literatury. Nakonec odešel do Vrndávanu, kde s ostatními Gósvámími velmi úspěšně pokračoval ve své misi - stavbě chrámů a psaní duchovních textů. Zanechal po sobě přes sto tisíc veršů, pojednávajících o oddané službě Kršnovi. Kromě uvedených dramat sem patří i Bhakti-rasámrta-sindhu, Udžvala-nílamíni, Upadešámrta a další. Jeho chrám Rádhá-Góvindy vzbuzuje obdiv i v dnešní době, přestože se díky muslimské vládě z původního sedmipodlažního chrámu zachovala jen dvě podlaží.

Sanátana Gósvámí (1488-1588)

 Starší bratr Rúpy Gósvámího. Již od malička ho přitahovalo studium logiky, filozofie, rétoriky a Šrímad-Bhágavátamu. Přestože sloužil muslimské vládě, nikdy nezanechal pečlivého studia písem a velmi důsledně dodržoval jejich pokyny. Po setkání se Šrí Čaitanjou v Rámakeli (1514) musel Sanátana pokračovat v plnění svých vládních povinností, a tak začal předstírat nemoc, aby se mohl věnovat důkaldnému studiu a přednesu písem. Byl uvržen do vězení, odkud ho vyplatil mladší bratr. Okamžitě pak zamířil do Benáresu, kde několik dní naslouchal Šrí Čaitanjovi. Poté s Ním, Haridásem Thákurem a dalšími pobýval v Džagannáth Purí. Nakonec odešel do Vrndávanu, aby vyplnil přání svého Mistra. Během této cesty se ještě více projevil jeho sklon k odříkání. Ve Vrndávanu založil první chrám - chrám Madan-Móhana, objevil některá svatá místa a věnoval se psaní duchovní literatury. Mezi jeho nejpřednější díla patří Dasama-tipani, komentář k desátému zpěvu Šrímad-Bhágavatamu, dále Hari-bhakti-vilása a Brhad-Bhagavatámrta.

Džíva Gósvámí (1513-1598)

 Nejmladší ze šesti Gósvámích z Vrndávanu, synovec Rúpy a Sanátany Gósvámích. Šríla Prabhupáda řekl: „Vaišnavové jsou největší filozofové na světě a z nich je největší Šríla Džíva Gósvámí Prabhu.“ Měl ohromující znalosti písem, logiky, gramatiky i poezie. Ještě v dětství přijal sannjás (životní stadium odříkání). Nejprve navštívil Navadvíp, kde se setkal se Šrí Nitjánandou Prabhuem. Na jeho pokyn studoval nějaký čas Védántu v Benáresu, ale brzy se vydal do Vrndávanu. O jeho působení zde nevíme mnoho. Víme však, že dohlížel na stavbu chrámu Rádhá-Dámódary. Napsal a vydal celkem dvacet pět knih o oddané službě, obsahujících před čtyřista tisíc sankskrtských veršů. Nejznámnější z nich je Sat-sandarbha, která podrobně rozebírá všechny aspekty vaišnavské filozofie a ustanovuje Šrí Kršnu jako Nejvyšší Absolutní Pravdu, zdroj nesčetných láskyplných vztahů s Jeho oddanými.

Naróttam dás Thákur

 Narodil se asi roku 1534 v královské rodině v Bengálsku. Byl tedy vychován jako princ a dostalo se mu vzdělání ve všech odvětvích védského poznání. Nejraději však naslouchal o činnostech Šrí Čaitanji Maháprabhua. V mládí obdržel velkou milost - Osobně se mu zjevil Šrí Čaitanja. Jelikož Naróttam po této události projevoval silné příznaky lásky k Bohu, královští rodiče ho nechávali stále hlídat. Jeho proměna je silně zasáhla. Přesto následník trůnu využil první příležitost a utekl do Vrndávanu. Zde sloužil Lókanáthovi Gósvámímu, který ho nakonec přijal za svého jediného žáka. Poté na pokyn mistra studoval společně se Šrínivásem Áčárjou a Šjámanandou Panditem pod vedením Šríly Džívy Gósvámího.

 Tito tři nakonec odešli z Vrndávanu, aby šířili transcendentální poznání prostřednictvím literatury Gósvámích. Věrný vaišnavské tradici putoval dlouhý čas po svatých místech, jako jsou Navadvíp, Purí nebo Ékačakra a navštěvoval velké oddané Pána. Potom se usadil v Kheturi, kde začal přijímat žáky. Uspořádal i první festival Gaura Púrnimu jako Mahótsavu, to znamená velký svátek. Sešlo se tam tehdy několik tisíc oddaných v čele s takovými osobnostmi jako Džáhnaví Mátá, Šjámananda Pandit a synové Advaity Áčárji.

 Naróttam je znám jako jeden z největších vaišnavů celé historie. Jeho překrásné písně v dílech Prárthaná a Préma-bhakti-candrika i mnoho menších básní jsou dodnes velice oblíbené. Šríla Prabhupáda je také často zpíval.

Šjámananda Pandit

 I když se narodil v nízké kastě, od malička projevoval velké sklony ke studiu a měl neobyčejnou paměť. Ještě jako chlapec si sám vybral za duchovního učitele Hridoje Čaitanju. Odešel za ním do Ambika Kalny a pokorně mu sloužil. Se svolením mistra nejprve putoval po mnoha svatých místech celé Indie a potom se na jeho pokyn vydal studovat ke Šrílovi Džívovi Gósvámímu. Tak se splnilo přání Šrí Čaitanji - Kršnadás (jméno Šjámananda dostal až později), Naróttam dás Thákur a Šrínivás Áčárja byli společně ve Vrndávanu. Kršnadás mistrně zvládl všechna odvětví poznání, počínaje Védami a konče literaturou Gósvámích.

 Se svými přáteli Naróttamem a Šrínivásem putuje Šjámananda Pandit nejdříve do Bengálska a pak se vydává do provincie Orissa. Zde za velmi těžké politické situace a všeobecného úpadku morálky úspěšně rozšiřuje učení o oddané službě Pánu. Mezi jeho žáky z bohatých a vysoce postavených rodin patřil také Rasik Murári, princ království Rajasi. Cestoval spolu se svým duchovním učitelem. Oba svou oddaností přesvědčili množství lidí z nejrůznějších vrstev, muslimy i hindy, o síle a slávě svatého jména.

 Šjámananda Pandit zanechal svým následovníkům nejméně dvě díla, Vrndávana Parikramu a Upásana Sara Samgrahu, ve které podrobně rozebírá vědu oddané služby předloženou Šrílou Džívou Gósvámím. Mimoto napsal také mnoho básní. Tento význačný oddaný opustil hmotný svět asi v polovině sedmnáctého století. Rasik na jeho počest uspořádal obřad, kterého se zúčastnily tisíce vaišnavů i muslimů, bohatí vlastníci půdy a vládci mnoha království.

Džajadév Gósvámí (12. století)

 Narodil se ve vesnici Kenduli v Západním Bengálsku. O jeho dětství mnoho nevíme. Říká se, že byl učenec a znalec sanskrtu. Měl také výrazné sklony k duchovnímu životu a někteří ze současníků ho popisovali jako „inkarnaci melodie, hudby????“.

 V mládí putoval po mnoha svatých místech. Nakonec se usadil v Džagannáth Purí, kde se také oženil. Byl velkým oddaným Pána Džagannátha a známým básníkem. Později dostal dokonce titul dvorního básníka od Lakšmanasény, krále Bengálska.

 Nejvíce ho proslavila jeho Gíta-Góvinda, dílo vynikající svou skladbou a melodičností. Báseň opěvuje věčné zábavy Šrí Kršny a Šrímatí Rádhárání a vykresluje podorobně různé aspekty duchovní lásky. Gíta-Góvindu vysoce hodnotí všichni vaišnavové a od dob svého vzniku patří mezi nejčtenější texty. O její hlouce svědčí i to, že ji Šrí Čaitanja čítával každý večer. Šríla Prabhupáda vysvětlil, že Džajadév Gósvámí patří mezi mahádžany, velké osvobozené duše, které sestupují, aby ukázali pravou cestu oddané služby.

Madhváčárja (1239 - 1319)

 Velká osobnost učednické posloupnosti začínající Brahmou. Od dětství byl tělesně i intelektuálně velice silný. Byl nepřemožitelný v logice, gramatice a předkládání závěrů písem a porážel proto mnoho nejrůznějších filozofů. Ve dvanácti letech přijal sannjás, životní řád odříkání.

 Vytvořil systém šuddha-dvaita, což je dualistický teismus, založený na pěti rozdílech - mezi Nejvyšším Pánem a individuální duší, Nejvyšším Pánem a hmotnou přírodou, mezi jednotlivými individuálními dušemi, individuální duší a hmotnou přírodou a konečně mezi různými formami hmotné přírody. Zároveň ustanovil postavení individuální duše jako věčného služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství.

Nimbárkáčárja (12. stol)

 Áčárja Šrí sampradáje a zakladatel učení dvaita-dvaita. Kázal lidem, aby zachovávali čtyři životní stadia a plnili povinnosti předepsané různým společenským třídám.

Šrídhar Svámí

 Autor původních komentářů ke Šrímad-Bhágavatamu. Přestože žil v Benáresu a byl sannjásínem Šankarovy májávádské školy, učil čistou vaišnavskou filozofii. Byl oddaným Šrí Nrsinhadéva. Šrí Čaitanja velice uznával jeho dílo a řekl, že kdokoliv chce napsat komentář ke Šrímad-Bhágavatamu, musí následovat komentář Šrídhara Svámího.

Džagannáth dás Babádží

 Bhaktivinód Thákur se s ním poprvé setkal v roce 1881 ve Vrndávanu a Džagannáth dás Babádží se stal jeho šikšá-guruem. Byl dokonale realizovanou duší a Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí ho později nazýval generálem vaišnavů. Trávil vždy půl roku ve Vrndávanu a půl roku v Májápuru. Když jednou vážně onemocněl jeden ze synů Bhaktivinóda Thákura, během jediného dne jej vyléčil. Potvrdil také nalezení rodiště Šrí Čaitanji Maháprabhua.

Lókanáth Gósvámí

 Narodil se ve vesnici Talkhari v Bangladéši. Jeho otec Pamanábha Bhattáčárja byl oddaným Šrí Advaity. Lókánáth Gósvámí již od dětství projevoval lhostejnost ke světským záležitostem a nakonec se rozhodl odejít do Navadvípu, aby se tam setkal se Šrí Čaitanjou. Pán ho vřele uvítal, nějakou dobu ho vyučoval a pak ho poslal do Vrndávanu.

 Po čase do Vrndávánu dorazili i Šrí Rúpa a Sanátana, Bhugarbha Gósvámí a další přední žáci Šrí Čaitanji. Lókanáth Gósvámí neměl žádné stálé sídlo a putoval po nejrůznějších místech, na kterých Šrí Kršna vyjevil Své zábavy. Do těchto Pánových činností zcela pohroužen. Jelikož velice toužil uctívat Božstva Pána, Šrí Kršna se mu zjevil jako Šrí Šrí Rádha-Vinód. Říká se, že když ho Kršnadás Kavirádž Gósvámí požádal o požehnání k sepsání Čaitanja-čaritámrty, Lókanáth Gósvámí mu ho dal pod podmínkou, že se o něm v chystaném díle ani slovem nezmíní.

 Přijal pouze jediného žáka - Naróttama dáse Thákura. Samádhi Lókanátha Gósvámího je u Jugal-kundu a jeho milovaný Šrí Šrí Rádha-Vinód je dnes uctíván v Džaipuru.

Šrí Mádhavéndra Purí

 Čaitanja Bhágavata o něm říká, že jeho jedinou potravou je nektar lásky ke Kršnovi. Když se poprvé setkali se Šrí Nitjánandou, Pán řekl: „Nyní jsem obdržel plody Svých cest po všech svatých místech. Když jsem spatřil nohy Mádhavéndry Purího, získal jsem největší poklad, lásku k Bohu, a můj život je tím požehnán.“ Oba při setkání projevovali příznaky extatické lásky a nemohli se od sebe odloučit. Mádhávendra Purí se pak stal duchovním učitelem Šrí Nitjánandy. K jeho dalším žákům a společníkům patří Íšvara Purí, Šrí Advaita, Šrí Paramananda Purí a mnoho dalších. Jeho Božstvo, Šrí Gópáldží, je v současné době uctíváno v Nalkdwaru, v Radžastánu.

Šrí Advaita Áčárja

 Když se narodil, měl na těle všechna znamení velké osobnosti a zářil jako měsíc. Na tak překrásné dítě se přišli podívat lidé z celého okolí. Lístky tulasí a vodou z Gangy uctíval Šrí Kršnu, aby sestoupil a laskavě napravil zkažený svět. Na jeho žádost přišel Šrí Čaitanja, nejmilostivější inkarnace.

 Advaita Áčárja byl nejpřednějším z Jeho oddaných v Navadvípu. V Šántipuru se dodnes uctívá jeho Nrsinha-šíla (podoba Pána) a Božstva, Jimž tento velký áčárja sloužil, zhotovená podle obrázku Šrí Šrí Madan-Gópála.

Šríla Baladéva Vidjabhúšan

 Přestože sepsal mnoho knih, nikde se ani nezmínil o svém původu, takže o něm téměř nic nevíme. Narodil se v osmnáctém století, zřejmě v provincii Orissa. Brzy ukončil svá studia gramatiky, poezie, rétoriky a logiky a vydal se na pouť po svatých místech. V Jižní Indii pobýval s vaišnavy Madhvovy sampradáji a stal se velkým kazatelem jejich učení.

 Jednoho dne se setkal se Šrí Rádhá-Dámódarou dévou, vaišnavou v posloupnosti Šrí Čaitanji. Když mu naslouchal, v jeho srdci se probudila Božská préma. Za několik dní obdržel zasvěcení a s požehnáním svého duchvního mistra odešel k Višvanáthovi Čakravartímu Thákurovi do Vrndávanu studovat vaišnavskou filozofii.

 Hlavním přínosem Baladévy Vidjabhúšana bylo sepsání Góvinda-bhášji, gaudíja-vaišnavského komentáře k Védánta-sútře, který sepsal na pokyn Samotného Pána. Jeho nejvýznamnějšími žáky byli Vidja dás a Nandan Mišra.

Šríla Višvanáth Čakravartí Thákur

 Narodil se asi v roce 1586 v bráhmanské rodině ve vesnici Déva-grám. Studoval gramatiku, rétoriku a poezii. Již od dětství ho nezajímal život hospodáře a později ho doma nemohlo udržet ani to, že se na přání otce oženil. Odešel do Vrndávanu a všechny pokusy jeho příbuzných přimět ho k návratu byly neúspěšné.

 Jeho zasvěcujícím duchovním učitelem byl Šríjuta Kršnačarana Čakravartí, čtvrtý učitel v posloupnosti od Naróttama dáse Thákura. Višvanáth Čakravartí Thákur žil spolu s Mukundou dásem na břehu Rádhákundu v bhadžan-kutiru Kršnadáse Kavirádže Gósvámího. Intenzivně studoval literaturu Gósvámích, ke které napsal množství výkladů a zanedbatelná nejsou ani jeho vlastní díla.

Lóčan dás Thákur

 Přišel na svět jako jediný syn v lékařské rodině. Vyrůstal a vzdělával se v domě svého dědečka. Přestože se podle tradice oženil ve velmi mladém věku, hmotné štěstí mu bylo naprosto lhostejné. Naopak ho silně přitahoval Šrí Gaurasundar. I když měl rodinné povinnosti, mnoho času strávil se svým duchovním učitelem, Narahari Sarkarem Thákurem. Lóčan dás Thákur složil Čaitanja Mangalu, dlouhou báseň o zábavách Šrí Čaitanji. Jako zdroj informací mu sloužil deník Murári Gupty.

Vrndávan dás Thákur

 Je synem Šrí Nárájaní déví dásí, neteře Šríváse Pandita. Otec zemřel ještě předtím, než se Vrndávan dás narodil a matka nalezla útočiště v domě Vásudévy Datty. Tam Vrndávan dás také začal svá studia. Když Šrí Čaitanja opustil tento hmotný svět, nebylo mu více než dvacet let. Byl zřejmě posledním zasvěceným žákem Šrí Nitjánandy Prabhua.

 O jeho díle nazvaném Čaitanja-bhágavata (původně Čaitanja Mangala) píše Kršnadás Kavirádž Gósvámí: „Vrndávan dás je Védavjása zábav Šrí Čaitanji Maháprabhua. Sepsal Čaitanja mangalu, která člověka zbaví všech nepříznivých věcí.“

 Vrndávan dás Thákur sídlil v Dhénuru nedaleko Navadvípu, kde také dodnes uctívají jeho Božstva Šrí Šrí Gaura-Nitáie.

Šrí Gadádhar Pandit

 Již odmalička byl blízkým společníkem Šrí Čaitanji. Jeho rodiče Madhva Mišra a Ratnavatí déví žili nedaleko domu Džagannátha Mišry a měli s rodiči Pána velice přátelský vztah.

 Šrí Čaitanja a Gadádhar Pandit si spolu jako děti často hrávali a také navštěvovali stejnou školu. Gadádhar Pandit přijal zasvěcení od velkého vaišnavy Pundariky Vidjánidhího.

 Matka Sačí déví si přála, aby byl Gadádhar vždy se Šrí Čaitanjou, protože dokázal uklidnit Pána během chvil, kdy velice silně pociťoval odloučení od Kršny. Byl tedy neustále s Pánem a účastnil se mnoha Jeho překrásných zábav. Ve Šrí Čaitanja-čaritámrtě je napsáno, že jedno ze jmen Šrí Gaurángy je „Pán Gadádharova života“. Gadádhar uctíval Božsto Šrí Gópínátha v Jaméšvaru, do kterého vstoupil Šrí Čaitanja při odchodu z tohoto hmotného světa.

Rámánanda Ráj

 Byl guvernérem Madrásu v říši krále Pratáparudry. Se Šrí Čaitanjou se setkal na břehu řeky Sarasvatí. Okamžitě Mu vzdal svou úctu a Pán ho pak láskyplně obejmul. Oba byli zaplaveni extatickou láskou a upadli do bezvědomí. Druhý den pak začali hovořit o Kršnovi a přitom se tak pohroužili do lásky k Bohu, že někdy plakali a někdy se smáli.

 Rámananda Ráj na přání Šrí Čaitanji vyjevil slávu oddané služby. Mimo jiné řekl: „Nešťastní empiričtí filozofové ochutnávají suchý proces filozofického poznání, zatímco oddaní pravidelně vychutnávají nektar lásky ke Kršnovi. Proto jsou nejšťastnější ze všech.“ Na konci rozhovoru Pán vyjevil Svou podobu jako Rádha-Kršna a když ji Rámananda Ráj spatřil, upadl do bezvědomí.

 Nakonec opustil vládní službu a na pokyn Pána odešel do Džagannáth Purí, kde se spolu se svým blízkým přítelem Svarúpem Dámódarem učastnil posledních zábav Pána Šrí Čaitanji v tomto světě. Dům Rámánandy Ráje dosud stojí na Grand Road v Purí.

Gangamátá Gósváminí (1601-1721)??

 Šríjuta Naréš Nárájan byl králem Puntidži a Gangamátá Gósváminí byla jeho jedinou dcerou. Od malička vynikala v poezii, gramatice a jiných uměních. Její krása upoutala každého návštěvníka královského dvora. Sačí se však rozhodla, že se neprovdá za nikoho, kdo může zemřít. Její rodiče to nemohli přenést přes srdce a brzy zemřeli. Mladá Sačí se ihned vydala hledat gurua.

 Jednoho dne dorazila k chýši Haridáse Pándita Gósvámího. Aby od něj získala zasvěcení, podstoupila velká odříkání. Haridás Pándit viděl její touhu a zasvětil ji. Každý den zpovzdálí naslouchala, jak její guru vykládá písma a za nějakou dobu se stala velkou znalkyní literatury Gósvámích. Její učitel ji potom poslal kázat do Džagannáth Purí.

 Své jméno dostala, když provedla očistnou koupel v Ganze, které nařídil Samotný Pán, aby se této velké oddané zjevila. Božstvo, které uctívala, Šrí Rasika-Rádž, je stále uctíváno v domě Sarvabhaumy Bhattáčárji.

Višnuprija

 Dcera velice vzdělaného bráhmana Sanátany Mišry. Žila spolu s rodinou v Navadvípu a odmalička projevovala velké pouto k uctívání Božstev a Tulasí.

 Když Lakšmíprija, první žena Šrí Čaitanji, opustila tento svět, Sačídéví začala velice brzy uvažovat o nové ženě pro svého syna, a tou byla Višnuprija. Pán Své matce přání splnil a svatba proběhla za velkých oslav.

 Šrí Čaitanja však zanedlouho přijal sannjás. Předtím dal Své ženě poslední pokyny: „Vše, co vidíš v tomto vesmíru, je falešné. Jedinou realitou je Bhagaván a Jeho oddaní. Jmenuješ se Višnuprija a budeš-li uctívat Šrí Višnua, naplníš význam svého jména.“ Višnuprija však nechtěla snášet útrapy odloučení od Pána a Šrí Čaitanja jí proto řekl: „Kdykoli a kdekoli na Mne pomyslíš, okamžitě přijdu a budu s tebou.“

 Višnuprija pak s velkou vírou zpívala svatá jména Pána, přičemž velice málo spala a jedla jen tolik zrnek rýže, kolik kol odzpívala na růženci. Nikdo nechápal, jak mohla takto zůstat naživu. Víme také, že ji navštěvovali velcí oddaní jako například Šrínivás Ačárja.

Kršnadás Kavirádž Gósvámí

 Se narodil rokuk 1496 v rodině lékaře v malém bengálském městě. Kršnadásovi Kavirádžovi Gósvámímu se jednou ve snu zjevil Nitjánanda Prabhu a poslal ho do Vrndávanu. Přestože byl Kršnadás již starý, ihned se vydal na cestu. V té době ve Vrndávanu nebylo zdaleka tolik chrámů jako dnes. Nejznámnější byly Madan-Mohanův, Góvindadžího a Gópínáthův. Kršnadás se tam modlil: „Můj duchovní pokrok je velmi malý, prosím Tě tedy o pomoc.“

 Starší oddaní žijící ve Vrndávanu ho požádali, aby sepsal knihu o zábavách Šrí Čaitanji Maháprabhua. Milostí Pána a oddaných tak mohl Kršnadás Kavirádž přes svůj pokročilý věk dokončit své dílo známé jako Čaitanja-čaritámrta. Je to nejautorizovanější a nejúplnější práce o životě a učení Šrí Kršny Čaitanji. O Kršnadásovi Kavirádžovi toho jinak mnoho nevíme, neboť v knize samotné se o sobě zmiňuje pouze několika pokornými verši.

Íšvara Purí

 Pocházel z bráhmanské rodiny. Stal se žákem Mádhavéndry Purího a díky své nesobecké službě patřil k jeho nejlepším následovníkům. Šríla Prabhupáda řekl: „Íšvara Purí potěšil svého duchovního učitele oddanou službou a jeho požehnáním se stal tak velkou osobností, že ho Šrí Čaitanja přijal jako Svého gurua.“

 Všude byl známý svou skromností. Když se ho Šrí Advaita zeptal, jaký je jeho původ, tento velký oddaný a učenec odpověděl: „Jsem nejnižší z šúdrů.“ Se Šrí Čaitanjou se poprvé setkal v Navadvípu a za nějaký čas Ho zasvětil v Gáji. Byl nesmírně šťastný, že mohl dát Pánovi mantru, ve skutečnosti Mu však chtěl odevzdat, co měl.

 Je autorem Šrí Kršna-lílámrty, knihy, na které se s velkým potěšením podílel i Šrí Čaitanja. Před svým odchodem nařídil Íšvara Purí svým nejpokročilejším žákům Góvindovi a Kašíšvarovi Panditovi, aby žili se Šrí Čaitanjou a sloužili Mu.

Šrívás Pandit

 Narodil se ve Šrí Hattě, ale spolu se svými třemi bratry se přestěhoval do Navadvípu. Chodívali do domu Šrí Advaity poslouchat přednášky ze Šrímad Bhágavatamu a zpívat kírtany. Se svou ženou Máliní Šrívás Thákur velice hezky sloužil rodičům Šrí Čaitanji.

 Šrí Gauránga pořádal v jeho domě Své kírtany. Nejdříve byli oddaní opatrní, ale za nějaký čas nemohli udržet svou extázi a vyrazili do ulic. Šrívás Thákur také složil pro Pána mnoho krásných modliteb.

Gaurakišór dás Babádží

 Byl obchodníkem s obilím, ale v roce 1898 přijel do Navadvípu, aby navštívil místo zjevení Šrí Čaitanji. Měl pouze růženec z tulasí, několik knih a věci potřebné k uctívání Kršny. Zpíval ve velké extázi a všichni věděli, že je osvobozená duše, nejpokročilejší z vrndávanských oddaných.

 Často chodil na rozpravy s Bhaktivinódem Thákurem. Zde ho poprvé spatřil Bhaktisiddhánta Sarasvatí, který ho v roce 1900 ho požádal o zasvěcení. I když byl přes své mládí uznávaným učencem, Gaurakišór jej nechtěl přijmout. Bhaktisiddhánta Sarasvatí si kvůli tomu chtěl vzít život a Gaura Kišór dás Babádží ho nakonec zasvětil.

Džajánanda Prabhu

 Do chrámu přišel v roce 1967 a stal se jedním z prvních žáků Šríly Prabhupády. Mukunda Gósvámí na něj vzpomíná: „Dokázal být nejzodpovědnější a úplně nesobeckou osobou. Nemohli jste na něm zpozorovat ani nejjemnější přání uspokojit vlastní potřeby.“

 Příkladným vaišnavou také byl v přijímání a rozdávání prasádam. Miloval kírtany, zvláště když šel celý chrám zpívat do ulic. Kázal i při nejneuvěřitelnějších příležitostech - například dvěma hippies, kteří z něj viděli pouze nohy, jelikož právě opravoval auto.

 Zcela proti jeho přirozenosti bylo někoho kritizovat. Přátele měl všude a mezi nejrůznějšími druhy lidí - na tržišti i v baru. Proslavil se nechutí utrácet zbytečně peníze Šríly Prabhupády. Většinu věcí, jako tisk plakátů, ovoce, květiny a potraviny na prasádam, získal darem.

 Jednou se ho někdo zeptal, jak udělat největší duchovní pokrok. Džajánanda Prabhu odpověděl: „Nevím, mám tolik práce, že nemám čas na to myslet.“ Když po těžké nemoci opustil 1. května 1977 tento svět, Šríla Prabhupáda požádal oddané na celém světě, aby si tento den připomínali jako den odchodu velkého vaišnavy a řekl, že každý by měl následovat jeho příkladu.

Šrí Rámačandra

 Je jednou z nejznámnějších inkarnací Pána. Zjevil se v Ajódhji jako syn krále Dašarathy, po kterém měl převzít vládu v zemi. Na přání nevlastní matky však musel odejít na dvanáct let do vyhnanství. Věrně ho tam následovali Jeho bratr Lakšman a manželka Sítá. Jednoho dne však Sítu unesl mocný démon Rávana na ostrov Lanku. Hanumán, velký oddaný v podobě opice, Sítu našel a Šrí Ráma se vydal na Lanku s vojskem opic a medvědů. Po velké bitvě Pán Rávanu zabil a znovu nastolil pořádek. Pak se spolu s manželkou a bratrem vrátil do Ajódhji a ujal se moci.

 Šrí Rámačandra byl ideální vládce a lidé na Něj dodnes vzpomínají a touží žít v Jeho království. Všechny zábavy Pána Rámy podrobně popsal Válmíki ve své Rámájaně.

Šrí Varáhadév

 Je inkarnací Nejvyššího Pána. Jeho úkolem bylo vyzdvihnout Zemi z nejnižšších oblastí hmotného světa, oceánu Garbhódahka, kam Zemi svrhli asurové. Pro Osobnost Božství není nic nemožné. Přestože hrál Pán roli kance, oddaní Ho vzývají a uctívají, neboť je za každých okolností transcendentální.

Šrí Nrsinhadév

 Démon Hiranjakašipu prováděl velká odříkání a Brahmá mu dal požehnání, že nebude zabit ani zvířetem, ani člověkem, ani zbraní, ani jedem, ani na zemi, ani ve vzduchu. Démon si vymyslel nejrůznější podmínky, aby měl zajištěnu nesmrtelnost. Stal se vládcem celého vesmíru a nesmírně sužoval oddané Pána, včetně svého malého syna Prahláda. Pán tehdy sestoupil jako Šrí Nrsinhadév, napůl člověk a napůl lev. Roztrhal Hiranjakašipua na Svém klíně a přitom splnil všechny podmínky Brahmova požehnání.

Šrí Vámanadév

 Jednou se podařilo Bali Maharádžovi, králi démonů, porazit polobohy a ovládnout celý vesmír. Tehdy Nejvyšší Pán sestoupil jako trpaslík-bráhmana a požádal Baliho o tři kroky země. Vládci vždy obdarovávali bráhmany a Bali Mahárádž nebyl výjimkou. I přes varování duchovního učitele démonů Šukráčárji zemi Šrí Vámanovi přislíbil. Pán však překročil pouhými dvěma kroky celý vesmír a pro třetí krok mu král Bali nabídl svou hlavu. Polobozi tím získali zpět svou vládu. Šríla Prabhupáda řekl: „Všemocný Pán je schopen obdařit kohokoliv královstvím celého vesmíru, ale stejně tak může toto království komukoli odebrat pod záminkou, že chce jen malý kousek země. ''

Šrí Kršna

 Isvarah paramah krsnah sac-cid-ananda-vigrahah, anadir adir govinda sarva karana-karanam: „Góvinda, Kršna je příčinou všech příčin. Je prvotní příčinou a dokonalou podobou věčnosti, poznání a blaženosti.“ (Brahma-sanhitá 5.1)

 Šrí Kršna je Nejvyšší Osobnost Božství, Absolutní Pravda, zdroj veškeré existence. Nespočetná védská písma popisují Jeho podobu, činnosti, sídlo, příslušenství a společníky. Na Zemi se zjevil před pěti tisíci léty spolu se Svým bratrem Šrí Balarámou, aby vyjevil Své zábavy a pozval tak všechny podmíněné duše zpátky k Sobě.

 Je synem Vásudévy a Dévakí, ale vyrůstal ve Vrndávanu u matky Jašódy a Nandy Mahárádže. Již od dětství zabíjel různé démony, kradl gópím máslo, hrál si s pasáčky krav a svými činnostmi těšil všechny obyvatele Vrndávanu. Ve vztahu ke gópím vyjevil nejvyšší stupeň lásky k Němu - mileneckou lásku.

 Po nějaké době odešel do Mathury, kde zabil krále Kansu, démona, který sužoval celé království. Sídlem Pána se stala Dváraká, kde ve společnosti Svých 16 108 královen a dalších oddaných projevil Své neomezené bohatství. Byl přítelem a rádcem bratří Pánduovců. V bitvě na Kuruovském poli dělal Ardžunovi vozataje a těsně před začátkem boje mu přednesl moudrost Bhagavad-gíty. Není možné popsat všechny Kršnovy činnosti. Hmotný svět opustil 125 let po Svém zjevení a okamžikem Jeho odchodu začala Kali-juga, věk hádky.

Sítá déví

 Manželka Šrí Rámačandry, neboli Lakšmídéví. Když musel Šrí Ráma odejít na dlouhý čas do vyhnanství, Sítá chtěla jít s Ním a nemohlo Ji odradit žádné nebezpečí. Jednou se o krásné Sítě dověděl velký démon Rávana a okamžitě Ji chtěl získat. V Pánově nepřítomnosti lstí odlákal od Síty Rámova bratra Lakšmana a unesl Sítu na ostrov Lanku.

 S pomocí vojska opic a medvědů Ráma démonovo sídelní město dobyl a Rávanu zabil. Věrná Síta byla zachráněna a královský pár mohl usednout na trůn v Ajódhji.

Šrímatí Rádhárání

 Nejmilejší z Kršnových gópí. Ve Šrímad-Bhágavátamu (10.30.28) se říká, že Rádhárání prokazuje Kršnovi nejvyšší láskyplnou službu, která Ho tak těší, že si nikdy nepřeje Ji opustit. Šrí Čaitanja Maháprabhu sestoupil také proto, aby mohl vychutnat transcendentální láskyplný vztah Šrímatí Rádhárání a Šrí Kršny. Potvrzuje to Jeho rozhovor s Rámanandou Rájem. Všichni následovníci Šrí Čaitanji se snaží sloužit v náladě Šrímatí Rádhárání.

Šrí Čaitanja Maháprabhu (1486-1534)

 Nejmilostivější inkarnace Nejvyššího Pána. Sestoupil, aby zachránil úplně zmatené a svedené duše Kali-jugy. Zjevil se ve Šrídhámu Májápuru v únoru roku 1486. Jeho rodiče byli Džagannáth Mišra a Sačí déví. Pán již od malička prováděl nejrůznější zábavy. Přestal například naříkat jen tehdy, když ženy začaly volat svatá jména. A tak znělo celým domem stále hlasité „Hariból! Hariból!“

 Od osmi let studoval u Gangadáse Pandita a byl nejlepším z jeho žáků. Ve čtrnácti letech se oženil s Lakšmídéví. V té době byl nejuznávanějším učencem v širokém okolí. Setkal se s Kéšavou Mišrou Kašmírským, který se považoval za největšího učence vůbec. Nimái Pandit ho však po krátké rozmluvě porazil a Kéšava zahanben odjel.

 V šestnácti nebo sedmnácti letech dostal zasvěcení od velkého vaišnavy Íšvary Purího. Začal kázat o zpívání svatých jmen a Jeho kázání se setkalo s odporem místního ministra Čhanda Kaziho. Šrí Čaitanja proto svolal velký zástup lidí a zorganizoval první známé hnutí občanské neposlušnosti. Zanedlouho poté opustil Svou druhou ženu Višnupriju (první zemřela na uštknutí hadem) a přijal životní řád odříkání. Šrí Kršna Čaitanja pak cestoval po celé Indii a kázal zpívání svatého jména. Následovaly ho tisíce lidí. Během Svých cest porazil v debatách i takové učence, jako byl Sarvabhauma Bhattáčárja, největší logik všech dob.

 Mezi Jeho společníky patří Šrí Nitjánanda Prabhu, Šrívás Pandit, Gadádhár Pandit a další. Na Jeho pokyn začali Gósvámí ve Vrndávanu se stavbou chrámů, objevováním míst zábav Šrí Kršny a psaním transcendentální literatury. Nikdo nemůže popsat všechny činnosti Pánovy nejmilostivější inkarnace. Šrí Čaitanja se po několika letech putování usadil v Džagannáth Purí, kde také strávil posledních osmnáct let Svého života. Hmotný svět opustil roku 1534 během kírtanu v chrámu Tótagópínátha. Jeho poselství je úžasné - každý, bez rozdílu kasty, víry, jazyka či pohlaví může zpíváním svatých jmen Pána dosáhnout nejvyššího cíle lidského života - lásky k Bohu.

Šrí Nitjánanda Prabhu

 Šrí Kršna sestoupil jako Šrí Čaitanja a stejně tak přišel Šrí Balaráma jako Nitjánanda Prabhu. Zjevil se v Ékačakře v Rádhádéši. Jako dítě si hrál s přáteli na nejrůznější zábavy Nejvyššího Pána. Učení bráhmani žasli nad tím, jak malé dítě může tak dopodrobna znát vše, co je vylíčeno v obsáhlých védských písmech.

 Když Mu bylo dvanáct let, odešel z domova a začal putovat po svatých místech. Ve dvaceti letech se setkal se Šrí Čaitanjou. Od té doby pomáhal šířit slávu svatého jména. Pán Mu dal na starost zejména Bengálsko, kde dodnes žijí potomci Jeho rodiny (nitjánanda-vanša).

 Jaké je postavení Šrí Nitjánandy, můžeme pochopit z modliteb Ragunátha dáse Gósvámího: „Stejně jako se trpaslík pokouší chytit měsíc, tak i já jsem se mnohokrát bezúspěšně snažil zpřetrhat rodinná pouta a utéci, ale rodiče mě někdy i silou přiměli zůstat. Bez Tvé milosti nemůže nikdo přijmout útočiště u Šrí Čaitanji.“

Šrí Balarám

 Je sedmým synem Dévakí a tedy starším bratrem Šrí Kršny. Ještě před narozením byl však přemístěn do lůna Róhiní, jiné Vasudévovy manželky. Žil společně s Kršnou v domě Nandy Mahárádže a předvedli spolu mnoho zábav. Hráli si s pasáčky, zabíjeli démony a mnoha různými způsoby těšili obyvatele Vrndávanu. Stali se žáky Sándípani Muniho, a tak všem ukázali důležitost přijetí duchovního učitele.

 Balarám také doprovázel Kršnu do Mathury, kde společně prošli všemi Kansovými nástrahami a Kršna nakonec démona Kansu zabil. Proti démonům Balarám používal Své zbraně - kyj a pluh. V době bitvy na Kurukšétře putoval po svatých místech celé Indie.

 Šrí Balaráma je plnou expanzí Pána. V Upanišadách je řečeno: nayam atma bala-hinena labhyah, což znamená, že nikdo nemůže dosáhnout nejvyšší úrovně seberalizace, aniž obdrží Balarámovu přízeň. Balaráma neboli Sankaršana je duchovní síla, původní duchovní učitel.

Haridás Thákur

 Jeden z největších oddaných Šrí Čaitanji. V Čaitanja-bhágavatě se dovídáme, že se narodil ve vesnici Budhan a nějakou dobu žil ve Fuliá nedaleko Šántipuru. Jelikož neustále zpíval svatá jména Pána, byl předveden před muslimského vladaře. Dostal na vybranou: buď se vrátí k islámu (pocházel z muslimské rodiny), nebo bude bičován na dvaadvaceti tržištích. Haridás však neměl strach a proto ho odsoudili ke strašnému trestu, který přežil aniž pohnul obočím.

 Putoval po celé zemi a šířil slávu zpívání svatého jména. Složil slib, že bude zpívat třista tisíc svatých jmen denně a také jej dodržoval. Dostal proto od Šrí Čaitanji titul námáčárja. Svou jedinečnou a nezlomnou oddanost dokázal například v Benápolu, kde se ho pokoušela svést zosobněná Májádéví, vnější energie Pána. Po tři dny ho sváděla v podobě prostitutky a nakonec se jeho společností očistila do takové míry, že se z ní stala velká oddaná Šrí Kršny. Když jednou žil v jeskyni, žil tam také velký had a někteří oddaní měli z hada strach a báli se Haridáse Thákura navštěvovat. Had viděl, že ruší přátele tak velkého oddaného a odplazil se jinam. Tyto a ještě mnohé jiné příběhy svědčí o velikosti tohoto čistého oddaného. Kršnadás Kavirádž Gósvámí píše v Čaitanja-čaritámrtě: „Transcendentální vlastnosti Haridáse Thákura nemají konce. Zde jsem se zmínil pouze o zlomku těchto vlastností.“

Šríla Prabhupáda

 Na tento svět přišel 1. 9. 1896 v Kalkatě. Narodil se ve vaišnavské rodině a jeho otec, Gour Móhan Dé, dělal vše pro to, aby se jeho syn stal oddaným Šrímatí Rádhárání. Abhaj (Šríla Prabhupáda) vystudoval jednu z nejprestižnějších britských škol v Indii, ale jelikož byl ovlivněn Gándího myšlenkami, odmítl diplom. V té době už byl ženatý a práci získal v chemických laboratořích vyrábějících léky.

 V roce 1922 se setkal se svým duchovním učitelem, Šrílou Bhaktisiddhántou Sarasvatím, který ho okamžitě požádal, aby kázal poselství Šrímad-Bhágavatamu v angličtině. Šríla Prabhupáda začal v roce 1944 vydávat na vlastní náklady časopis Návrat k Bohu a o tři roku později dostal za svou oddanost a učenost titul Bhaktivédanta. Roku 1959 přijal sannjás a v chrámu Rádhá-Dámódara začal pracovat na anglickém překladu Šrímad-Bhágavatamu.

 V srpnu 1965, v bezmála sedmdesáti letech, se s prvními třemi svazky vydává do Ameriky, aby vyplnil touhu svého duchovního učitele. O rok později se mu podařilo založit Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny. Během dalších čtrnácti let jeho zásluhou vzniklo více než sto středisek, chrámů, škol a ekologických farem hospodařících podle védských zásad. Přitom objel Zemi celkem čtrnáctkrát.

 Jeho největším přínosem jsou knihy. Přestože neustále cestoval, kázal a řídil množství projektů, jako je například výstavba védského města v Májápuru, napsal a s pomocí žáků vydal více než sedmdesát knih, které jsou velice ceněny i mezi akademiky a na mnoha vysokých školách se používají jako učebnice.

 Šríla Prabhupáda opustil tento svět 14. 11. 1977 ve Vrndávanu.

Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí (1874-1937)

 Tento velký áčárja se narodil 6. 2. 1874 v rodině Šríly Bhaktivinóda Thákura. Astrolog žasl nad jeho horoskopem stejně jako nad tělesnými znaky, které naznačovaly, že bude velkou osobností. Chlapec dostal jméno Bimal Prasád a dětství strávil v Džagannáth Purí.

 V sedmi letech znal zpaměti celou Bhagavad-gítu a začal uctívat Pána v podobě Kúrmy. Měl úžasnou paměť; cokoli slyšel od učitelů, dokázal přesně zopakovat. Na pokyn otce zpíval od třinácti let mahá-mantru a Nrsinha-mantru. Byl vynikajícím studentem Sanskrt Calcutta College, kterou ale přerušil, aby se nemusel ženit. Studoval také astrologii a historii.

 V roce 1900 se stal jediným žákem Gaurakišóra dáse Babádžího, přítele Bhaktivinóda Thákura. Roku 1911 vyvrátil na velkém shromáždění nesprávná tvrzení kastovních Gósvámích a smárta bráhmanů. Od té chvíle začíná jeho kázání založené na silných argumentech písem. Za velice krátkou dobu si získal obrovskou úctu i u velkých učenců a dostal přezdívku „Živá encyklopedie“.

 Roku 1918 přijal sannjás a cestoval od Himálaje až k oceánu a všude kázal Bhágavata-dharmu. Jeho Gaudíja Math se rozrostla na organizaci s množstvím chrámů, vlastními tiskárnami a velkými kazatelskými projekty - výstavami, diorámy a masovým šířením literatury. Sannjásíni velkého učitele putovali i po Evropě a zemích Zadní Indie.

 Největší důraz kladl Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí na literaturu. Publikoval Šrímad-Bhágavatam, díla významných áčárjů a přes stovku vlastních knih. Mimoto napsal asi sto článků pro několik novin a časopisů Gaudíja Math. Jeho kázání úspěšně ustanovilo Bhágavata-dharmu jako pravdu, která potírá filozofii sahadžijů a přesahuje jakékoli kastovnictví. Šríla Bhaktisiddhánta Sarasvatí odešel z tohoto světa 1. 1. 1937.

 


Published:
asi 1992
 
How did you like this article?
from 0 (min.) to 10 (max.)
How many readers expressed it: 60




The Hare Krishna inspiration
© 2001-2010