Kopec Góvardhan najdeme asi 20 km západně od Mathury. Je to jedno z nejnavštěvovanějších míst ve Vradža-mandale. Není divu. Vždyť je z dob Krišnových zábav před 5000 lety zůstaly do dnešních dnů jen tři věci. Řeka Jamuna, prach ze země Vrindávanu a právě kopec Góvardhan.

Girirádž (jiné jméno Góvardhanu) je nejlepší z Krišnových služebníků, protože Krišnovi, Balarámovi a všem pasáčkům poskytuje čerstvou trávu pro jejich krávy a telata, ovoce, kořínky, minerály a krásnou scenérii, kde probíhaly jejich úžasné zábavy.

Jak se Góvardhan dostal do Vradži?
Podle Varáha-purány v dobách Šrí Rámačandry pomáhaly při stavbě mostu na Lanku medvědi a opice a zblízka i daleka přinášely ohromné kusy kamene na stavbu mostu. Nejsilnější Hanumán na příkaz Šrí Rámačandry vyvrátil v Uttaráňčale celou horu a nesl jí k oceánu. Právě když Hanumán procházel s Góvardhanem nad Vradža-mandalou, zaslechl hlas, který oznamoval: ,,Most přes oceán je hotový a žádné další kamení není potřeba...”

...Hanumán byl smutný a položil Góvardhan na zem. Góvardhan byl také nešťastný a vyčítal Hanumánovi, že mu neumožnil, aby se ho dotýkaly Rámačandrovy lotosové nohy. Už už se ho chystal za to proklít, když v tom mu Hanumán odpověděl: „Promiň mi prosím, v nadcházející Dvápara-juze se ti tvá touha vyplní...

...Svajam-bhagaván Šrí Krišna zastaví uctívání Indry a bude uctívat místo něj tebe. Rozhněvaný Indra se bude všemožně snažit zničit Vradž a pošle lijáky a blesky, ale Krišna tě zvedne jednou rukou, ochrání Vradž a splní ti tvou touhu." Potom Hanumán vyskočil do vzduchu a letěl za Šrí Rámačandrou.

Garga-sanhita popisuje jiný příběh z jiné kalpy (cyklu čtyř věků, které se neustále opakují). Pulatsja Riši jednou cestoval až k hoře Drónačala. Góvardhan byl Drónačalovým synem a pyšnil se mnoha stromy vůněmi, jezírky a vodopády. Pulatsja zatoužil mít takovou horu u svého ášramu v Káší a chtěl v tak krásné přírodní scenérii provádět svůj bhadžan. Požádal Drónáčalu, aby si Góvardhan mohl odnést. Drónáčala se bál mudrcovi kletby a tak nemohl odmítnout...

...Kdo však dokáže říci, jestli je to kvůli rišiho kletbě nebo kvůli odloučení od Svého Pána Šrí Krišny?

Na cestě ke Góvardhanu, v místech, kde se protíná cesta se silnicí z Agry do Dillí, je vesnice Čatikara, kde Nanda Mahárádž tábořil na své cestě z Gókuly do Nandagrámu. Najdeme tam opravdu stylový silniční ukazatel...

V půli cesty pak míjíme nejvyšší banyánový strom v celé Vradži.

Góvardhan parikram (obcházení kopce Góvardhanu) má podle tradice začínat u Jeho pasu, ale jelikož je to z Vrindávanu nejblíže k Rádhá-kundu, rikša vás většinou přiveze právě sem. Proto většina oddaných začíná parikram u rozcestí poblíž Rádhá-kundu.

Kušuma znamená „květy” a saróvara „jezero”. Kušuma-vana je tedy les květů. Pod záminkou trhání květin sem Šrímatí Rádhárání a gópí chodily, ale jejich skutečným záměrem bylo setkat se tu s Krišnou a bavit se láskyplnými zábavami v podobě sarkastických hádek a pří (keli-kalada).

Probíhalo zde i mnoho jiných zábav: Jednoho rána Šrímatí Rádhárání a Její sakhí dorazily na břeh jezera, aby trhaly květy, které zde hojně rostly. Rádhárání si jednou rukou stahovala větve a druhou trhala květy...

...Krišna samozřejmě věděl, že se gópí blíží a vylezl na strom plný květů. Celou Svou vahou se zapřel na větvi, kde bylo nejvíce květů a ohnul jí tak dolů. Pak se schoval za listí tak, aby nebyl vidět...

...Rádhárání se tak soustředila na trhání květů, že si ničeho nevšimla, a když přišla na řadu ta větev, Krišna se najednou přehoupl na jinou větev a Rádhárání napřímená větev vynesla vysoko do vzduchu....

...Rádhiká volala o pomoc a Šrí Krišna okamžitě přiskočil a chytil Rádhárání do náručí...

...Gópí začaly radostně tleskat a hlasitě se smály, ale Rádhárání Mu za to vyčinila.

Říká se, že želvy, které žijí v jezeře jsou velcí světci, kteří v jejich tělech po stovky let meditují o Božských zábavách Rádhy a Krišny.

Říká se, že když nakrmíte želvu, budete zdraví.

Dnes je Kušuma-saróvara dobrým místem na koupání. A kdy jinde při tom můžete dostat i následující požehnání: „Každý, kdo se vykoupá v posvátných vodách Kušuma-saróvary, bude schopen uzřít osmero božských zábav (asta-kaliya-lila) Šrí Šrí Rádhy a Krišny.”

Současné gháty a monumenty na Kušuma-saróvaře postavil Džavarha Singh, Mahárádž z Bharatapury, který v roce 1767 vyplenil pokladnici v Dillí a za tyto peníze postavil tyto pískovcové monumenty...

...Na západní straně jezírky je hrobka jeho otce, Rádži Suradžamaly, jednoho z největšího válečníků v Indické historii, a jeho dvou manželek...

...Rádža postavil tyto monumenty na oslavu své rodiny, což je vidět i na výzdobě. Větší výjevy znázorňují události z jeho rodiny a menší pak zábavy Rádhy a Krišny...

...Čistou atmosféru oddanosti Kušuma-soróvary to poněkud poničilo, ale jak se říká moudrý člověk dokáže stejně jako labuť (hansa) vypít z vody mléčnou část a vodu nechat být...

říká se, že Aštavakra Muni opustil tělo na březích Kušuma-saróvary, když dělal odříkání a modlil se za příchod Rádhy a Krišny. Chrám s malou Šiva-lingou na západní straně stojí údajně na místě, kde požehnán daršanem Rádhy a Krišny opustil své tělo.

V době Šrí Čaitanji Maháprabhua se tomuto místo říkalo Sumanah-saróvara a v Čaitanja-čaritámritě se píše, že Šrí Čaitanja se zde také vykoupal.

V rohu opodál najdeme chrám zasvěcený Uddhavovi, který založil před 4800 lety Krišnův pravnuk Vadžranábha. Je to velmi klidné místo. Uddhava je Krišnův bratranec. Je synem Vasudévova bratra a je skoro stejně starý jako Krišna. Také téměř vypadá jako Krišna a má i stejnou barvu pleti. Když Ho Krišna poslal do Vradže se vzkazem pro obyvatele Vrindávanu a on si uvědomil vznešené postavení gópí, toužil být požehnán jejich oddaností...

...Nechtěl je však rušit v jejich náladě oddanosti a žádat je, aby se mohl dotknout jejich nohou a proto se modlil následovně: „Kéž bych byl natolik požehnaný, abych se mohl stát rostlinami, trávou a keři ve Vradži, protože gópí po nich šlapou a požehnávají je dotykem svých lotosových nohou.” Uddhava na Kušuma-saróvaře zůstává v podobě trávy jménem gulma-lata.

Ašóka-lata je kundža na břehu Kušuma-saróvary Krišna zde pletl Rádhárání z vlasů copy. Krišnadás Kavirádž Gósvámí popisuje tuto zábavu v Góvinda-lílámritě. Najdeme zde malý chrám, který stojí na místě, kde Krišna zdobil Rádhárániné vlasy.

Samádhi dále po cestě.

Nárada-kund
Asi 400 m od cesty kolem Góvardhanu po leží Nárada-kun. Kolem je (nebo spíše byl) lesík zvaný Nárada-vana.

Když Nárada Muni slyšel od Vrindadéví o vznešené gópí-bhávě, zatoužil sloužit Rádhárání a Krišnovi v podobě gópí. Od Brahmy dostal Gópál-mantru a začal provádět svůj sádhana-bhadžan...

...Mnoho jug usiloval o naplnění své touhy až za ním nakonec přišla Jógamájá Paurnamásí a ponořila ho do vod Kušuma-saróvary. Když se vynořil, měl ženskou podobu gópí...

...a získal tak kvalifikace sloužit Božskému páru...

...Když Krišna uviděl Náradu v podobě gópí, požádal ho, aby zůstal v Nárada-vanu a napsal bhakti-šástry...

...Dakša sice Náradu proklel, že nemůže zůstat déle na jednom místě, ale Krišna mu řekl, že Vrindávan-dhám není část hmotného světa a že se na místa ve Vrindávanu Dakšova kletba nevztahuje...

...Po dalším ponoření do Kušuma-saróvary se opět změnil do mužské podoby a vrátil se sem, kde napsal slavnou knihu o oddané službě nazvanou Nárada-bhakti-sútra.

Je tu malý chrám z božstvem Nárady na oltáři a přátelští pudžárí.

Říká se, že Nárada zde také poučoval Prahláda Mahárádže v lůně matky. Jelikož Nárada jeho matku „vzal do svého ášramu a po nějaký čas ho učil v jejím lůně”. Na jiném místě by pro Náradu jednoduše nebylo možné zůstat „po nějaký čas” a tak se má za to, že to muselo být zde, ve Vradži, kde Dakšova kletba nepůsobí.

Pro každého oddaného je návštěva Nárada-kundu v mnohém přínosná.

Šjáma-kutir a Ratna-simhásan
v „černém” lese jménem Šjáma-van je překrásné místo známé jako Šjáma-kutir.

Tomuto místu se také říká Ratna-simhásan, protože zde býval překrásný trůn z diamantů, rubínů, safírů a dalších drahokamů. Královna Vradži, Šrímatí Rádhárání, sedávala na Ratna-simhásanu ve společností tisíců gópí, Svých společnic.

Pudžárí jsou i zde velmi přátelští a když je požádáte, ukáží vám přesné místo v malé místnost uvnitř budovy, kde Ratna-simhásan stával.

Při úplňku po Šiva-čatrudaší (Šiva-rátri), se Šrí Krišna, Balarám a gópí bavili tak, že po sobě házeli práškové barvy, stříkali po sobě ze stříkaček vodou obarvenou barvou z květin a dělali vše, co oddaní dodnes v jejich vzpomínce provádějí při svátku Hólí...

...Sladká hudba prostupovala příjemnou atmosférou a Šrímatí Rádhika se posadila na nedaleký Ratna-simhásan. Kuvérův služebník Šankhačúda, který považoval Krišnu za obyčejného člověka, považoval za zcela samozřejmé, že všechny krásné dívky patří jen jemu, a tak se pokusil unést všechny překrásné gópí včetně Rádhárání...

...Vyděšené gópí začaly volat: „Krišno! Krišno!”. Krišna rychle přiběhl na pomoc, Šankhačúdu pronásledoval a pak ho zabil jedním úderem pěstí...

...Sebral drahokam z démonovy hlavy a dal ho Balarámovi, která ho prostřednictvím Daništhy dal Šrímatí Rádhárání...

...Ratna-kund (jezírko) dnes označuje místo, kde démon Šankhačúda (Šankhásura) unesl Rádhárání, když seděla na trůnu z drahokamů.

Rása-sthali.

Betonový kruh označuje místo, kde Krišna a gópí tančili tanec rása.

Šjáma-kutir leží poblíž Ratna-simhásanu mezi stromy...

...Šjámasundar Šrí Krišna si zde potřel tělo šjámovým pižmem, oblékl se do šjámových šatů, nandal si šjámové ozdoby a odešel do šjámové nikundži...

...Dokonce ani gópí Ho nemohly poznat.

„Šjáma” nebo „šjám” samozřejmě znamená „černý” nebo „tmavý”.

Je to opravdu jedno z nejhezčích míst v okolí Góvardhanu. V celém okolí Šjáma-kutiru navíc hojně rostou kaktusy a rasa-sthali (místo rása-líly) je tak pěkně chráněno. Bariéra kaktusů je vidět například na zvětšeném obrázku za kmenem stromů.

U Šjáma-kutiru se také poprvé Giri-Góvardhan začíná vynořovat ze země. Odtud se zvedá až k Dán-gati, kde je přes Něj cesta, a pak se opět zvedá nahoru až dosáhne svého nejvyššího bodu poblíž vesnice Anijor.

Toto místo je také proslavené otiskem lotosové nohy Šrí Krišny ve skále na Góvardhanu...

...Říká se, že když Krišna začal hrát na flétnu, začal tát dokonce i kopec Góvardhan...

...a tak vznikl tenhle otisk Jeho lotosové nohy.

O kousek dál se Góvardhan vynořuje ze země ještě víc.

Krávy a býci v okolí nám připomenou doby Krišnových zábav...

...jak se blížíme k jednomu z mnoha míst u Góvardhanu, kde Krišna s pasáčky jídával.

Gval-pokhara (Gópál-kund)
„Gval” nebo „gowala” znamená „pasáček” a „pokhara” znamená „jezero” neboli „kund”.

Po časném obědě na Gval-pókaře se Krišna pasáčkům ztratil nepozorované pryč a vydal se na Rádhá-kund, aby se tam setkal se Šrímatí Rádhárání a gópími.

...mohou vidět různé způsoby uctívání kopce Góvardhana - jednoduché...

...i složitější (Góvardhana-šily).

Po levé straně (dále od míst na tomto obrázku) míjíme Džugal-kund, kde Nanda Mahárádž a pasáčci zastavili na své cestě z Gókuly do Nandagrámu, a také Kilóla-kund (Kalénvana), kde si Krišna s pasáčky hrál s míčem a užíval si zábav ve společnosti gópí. Projdeme kolem ucha Góvardhanu a pokračujeme po cestě do města Góvardhan...

Manasí-ganga
Mana znamená „mysl” a Ganga je slavná posvátná řeka. Krišna jednou pásl krávy s pasáčky, když tu se objevil démon Vatsásura a snažil se schovat mezi ostatní telata. Chtěl se dostat co nejblíže Krišnovi a zabít Ho. Krišna ale o něm věděl, popadl ho za zadní nohy, roztočil ho a mrštil s ním do koruny stromů...

...Protože Krišna zabil démona v podobě telete, pasáčci chtěli, aby se vykoupal v Ganze tím se očistil. Krišna nechtěl odcházet z Vradži, a aby pasáčkům vyhověl, zavolal Gangu sem. Ponořil se do meditace a svojí myslí Gangu přivolal k Sobě. Ganga se před Ním zjevila a naplnila jezírko zvané Manasí-ganga.

...Krišna viděl, že starší gópí chystají nějaké jídlo, které se obvykle dělá na cestu, a tak zašel za Nandou a Jašódou. Všem řekl, že není potřeba jezdit někam mimo Vradž. Svojí myslí přivolal Gangu, a když zosobněná Ganga-Mata vystoupila z vody, Nanda, Jašóda a ostatní se jí poklonili a vykoupali se v jejích vodách.

Na Manasí-ganze se stalo mnoho zábav Rádhy a Krišny...

...Možná nejznámější z nich je ta, při které Krišna převlečený za převozníka přiměl gópí, aby mu uprostřed vody dali své mléko a sladkosti, protože už nemohl jet dál, nechal se od nich masírovat, aby mohl pokračovat, pak je přiměl odhodit do vody všechny své šperky, protože jinak by byla loď moc těžká a potopila by se...

...Když tvrdil, že loď je stále moc těžká a požadoval, aby gópí zahodily i své šaty, gópí odmítly, a když nakonec zařídil, že přišla bouře a objímal Rádhárání, aby jí ochránil, byl konečně odhalen.

Čakra-tírtha na severním břehu byla vytvořena Krišnovým diskem, Sudaršana-čakrou. Sudaršana-čakra chránila Góvardhan, když ho Krišna držel ve své ruce při Góvardhana-líle.

Na břehu Manasí-gangy je chrám Čakaléšvara-šiva-lingy. Je to jedna z pěti hlavních Šiva-ling uctívaných ve Vrindávanu.

Kolem Manasí-gangy najdeme mnoho zajímavých míst. Jedním z nich je bhadžan-kutir Sanátany Gósvámího.

Mukharavinda
V chrámu Mukaravindy se uctívají dvě šily. Jedna z nich (Mukut-sila) nese znamení Krišnovy koruny...

... Podle Bhaktisiddhánty Sarasvatího Mahárádže je ta druhá šila pusou kopce Góvardhanu (Mukharavinda-šila). Poutníci jí obětují mnoho litrů mléka každý den.

Haridévův chrám poblíž Manasí-gangy založil Krišnův vnuk Vadžranábha před 4800 lety. Haridév je jedním ze čtyř vládnoucích Božstev ve Vrindávanu. Současný chrám postavil Džaipurský král Bhagandás. Jeho syn, Rádžaman Singh, postavil za vlády panovníka Akbara Góvindadžímu chrám ve Vrindávanu. Původní Haridévovo Božstvo bylo přeneseno do Radždhani poblíž Kanpuru, když Aurangzeb poslal své vojáky zdemolovat chrámy a Božstva ve Vradži. Haridévovo Božstvo však v současnosti již není ani v Radždhani a pravděpodobně bylo ukradeno.

Šrímatí Rádhárání a gópí jednou čekaly tak dlouho na Krišnu, že z intenzivního odloučení začaly pořád dokola volat: „Haridév, Haridév, Haridév!” Jejich pocity se stále stupňovaly, až dosáhly takové intenzity, že téměř opouštěly svá těla. Krišna se zničeho nic mezi nimi objevil v této podobě Božstva sedmiletého chlapce, který drží v levé ruce kopec Góvardhan a v pravé flétnu. Jejich extáze neznala mezí. Rádhárání a gópí sem pak denně chodily a uctívaly Božstvo Góvardhana-nátha Haridévy bohatými obětinami.

„Téměř šílený extází Šrí Čaitanja Maháprabhu došel do vesnice jménem Góvardhan. Spatřil Božstvo Haridévy a hluboce se poklonil...

...pak začal před Božstvem tančit, a když se lidé z okolí doslechli o Jeho úžasných činech, přišli se za Ním podívat...”

Čaitanja-čaritámrita 18.17.20

Šrí Haridév je vládnoucím Božstvem Giri-Góvardhanu a žádný Góvardhan-parikram není úplný bez Jeho daršanu. Manasí-ganga je tradičně výchozím a konečným místem Góvardhan-parikramu. Po koupeli v Manasí-ganze a daršanu u Haridévy pokračujeme přes městečko Góvardhan a tržiště...

...kde jsme si koupili pár výborných samós a sladkostí. Tento obchod je opravdu vyhlášený široko daleko pro své smažené speciality a sladkosti. Obvykle si dáváme velký pozor, abychom nejedli a nepili na neznámých místech, ale zde jsme udělali výjimku.

Došli jsme na rozcestí a po levé straně minuli Lakšmí-Nárájan Mandir, což je jeden ze 108 Divja-déšam chrámů, které Alvarové považují za nejdůležitější v celé Indii.

Góvardhan na Dán-gati.

Na Dán-gati, kde dříve bývala jen úzká soutěska, kterou procházely gópí na druhou stranu Góvardhanu...

...jak místní Baba dělá dandavát-parikram kolem Góvardhanu...

...i jak se vyrábějí růžence z tulasí.

Pak jsme se posadili u otisků lotosových nohou Šrímatí Rádhárání na druhé straně cesty....

...poslouchali krišna-kathá...

...od různých oddaných...

...a pak za chůze zpívali kírtan.

ISKCON Mandir
Toto místo dříve patřilo Mahárádžovi Čattarpurovi z Madhja Pradéše,...

Ze střechy chrámu je dobře vidět Dani-rádž Mandir nahoře na kopci, věnovaný Krišnově zábavě vybírání daní...

Dán-gati (kde Krišna vybíral daně) je dnes rušným místem a tak si o Jeho zábavách vybírání daní poslechneme na cestě k Dani-vartan-kundu. Šrí Bhaguri Riši jednou na Góvinda-kundu pořádal jadžňu pro potěšení Nejvyššího Pána. Šrímatí Rádhika a Její sakhí nesly z druhé strany Góvardhanu jogurt, mléko, máslo, rabadi a mnoho druhů mléčných sladkostí...

...Krišna s Madhumangalou a ostatními pasáčky jim zatarasili cestu a důrazně vymáhali mýtné za to, že tudy chtějí projít. Gópí a pasáčci se začali vzájemně dobírat sarkastickými narážkami.
Krišna v tribanga postoji se zeptal: „Co to nesete?”
„Mléko, jogurt a máslo na jadžňu Bhaguri Rišiho,” odpověděly gópí.
Madhumangala na to: „Tak rychle zaplaťte dán (daň) a jděte dál...”

...Lalita se sarkasticky zeptala: „Jaký dán? My jsme tu nikdy žádný dán neplatili!”
Ale Krisna trval na Svém: „Projít můžete, jen když zaplatíte dán.”
Rádhárání odpověděla: „A od kdy jsi se tu stal dáním? Zdědil jsi tuto zem po Svém otci?”
„Nebuď tak drzá! Já jsem Vrindávančandra, panovník Vrindávanu!”
„Ale podívejme?”

„Vrinda je Mou ženou a majetek manželky je zákonitě i majetkem manžela. Vrindávan je království Vrindadéví, a proto je i majetkem Mým.”
„Aččhá?” odpověděla Lalita povýšeně. „O tom jsme nic neslyšely. Pojďme si poslechnout, co nám o tom řekne Vrindadéví.”
Obrátila se na Vrindadéví a s úsměvem se zeptala: „Vrinde!” Je 'tenhleten černej' tvůj manžel?”

Vrinda odpověděla: „Ne! Tohohle chlápka jsem nikdy neviděla. Vrindávan je moje království a já jsem ho dala Vrindávanéšvarí, Šrímatí Rádhice.”
Všechny sakhí propukly v bouřlivý smích a Krišna se trochu zastyděl. Ale i přesto požadoval mýtné dál. Po této láskyplné rozepři (prema-kalaha), si gópí vyměnili dán prémy na Danivartan-kundu.

Danivartan-kund
(Dana-nivartana-kunda)
Jednou, když byla Rádhárání a Její společnice na Rádhá-kundu, jeden z Jejích papoušků Jí pověděl o velké oběti, která se koná na Góvinda-kundu. Vykoupaly se a oblékly a potom vyrazily s nádobami plnými mléka a mléčných výrobků na hlavě směrem ke Góvinda-kundu...

...Krišnův papoušek mezitím řekl Krišnovi, že Šrímatí Rádhárání a gópí jdou směrem ke Góvinda-kundu. Když dorazily, Krišna je vyzval, aby zastavily a zaplatily daně. „Chodíte tu pravidelně, ale ještě nikdy jsem vás neviděl platit daně!”

...Řekl Rádhárání, že každá z Jejích pomocnic musí zaplatit hrst diamantů jako daň a díky Jeho výřečnosti se začala celá debata začala stáčet erotickým směrem. Navrhoval, že Rádhárání musí vlastně zaplatit daň za každou část Svého překrásného těla. Rádhárání se nahněvala a chtěla projít, ale Krišna Ji silou zastavil...

...Řekl Rádhárání, že může jít, ale Lalita musí zůstat jako rukojmí, aby měl jistotu, že se vrátí a daň zaplatí. Rozčílená Lalita začala vyhrožovat, že zavolá matku Jašódu a Džatilu. Blízká Rádhárániná společnice Nandímukhí nakonec přesvědčila Krišnu, aby Rádhárání pustil, protože jinak by utrpěla Její pověst ctnostné ženy a ubezpečila Ho, že gópí se vrátí příštího dne a zaplatí za všechno...

...Gópí však měly velkou zlost, že jim Krišna tak vyhrožoval a příštího dne se Lalita, Višákha a stovky ostatních gópí schovaly kolem tohoto jezírka. Když s několika pasáčky dorazil Krišna, gópí na ně s velkou přesilou vyběhly, zbily je, přivázaly ke stromu a rozličnými způsoby je pokořily...

...Lalita pak požadovala, aby Krišna zaplatil daň Šrímatí Rádhárání, královně Vrindávanu, protože Jeho krávy spásají trávu v Jejích lesích. Lalita pak přivedla Rádhárání a donutila Krišnu, aby se poklonil Jejím lotosovým nohám, požádal o prominutí a přijal Ji jako královnu Vrindávanu. Takže toto je jezírko (kund), kde byla daň (dani) vrácena (nivartana).

„Když Šrí Čaitanja uviděl kopec Góvardhan, okamžitě padl na zem jako tyč a poklonil se v dandavátech. Objal jeden kousek kamene z kopce Góvardhana a choval se jako šílený. Pouhý pohled na kopec Góvardhan u Šrí Čaitanji vyvolal extázi lásky k Bohu. Neustále tancoval a odříkával přitom verš ze Šrímad-Bhágavatamu...”

Čaitanja-čaritámrita

Góvardhan-líla
Šrí Krišna jednou viděl, jak jeho otec Nanda Baba a obyvatelé Vrindávanu připravují každoroční Indra-půdžu, a přesvědčil je, aby přestali uctívat Indru a začali místo toho uctívat kopec Góvardhan. Vysvětlil jim, že Góvardhan jim dává všechno, co potřebují k životu, a že uctívání posvátného kopce jim přinese štěstí a bude se jim dobře dařit...

...Když už měla půdža začít, Krišna se najednou expandoval do ohromné podoby Girirádže, prohlásil, že je Samotný Góvardhan a začal jíst všechny lahůdky, které mu bridžbásí připravili. Vypil i vodu z přilehlých jezírek a stále neuspokojený začal volat: „Anijór! Anijór! (Přineste víc! Přineste víc!)” Vesnice u Sankaršana-kundu se dodnes jmenuje Anijór...

...Když čtyřruký Góvardhan zmizel, Krišna řekl bridžbásím: „Měli jste někdy daršan Indry? a podívejte, Girirádž je tak laskavý - přišel za vámi osobně. On splní přání všech.” Po Góvardhana-púdže byli všichni bridžbásí velmi spokojení a cítili, že jejich život byl úspěšný. Nanda Mahárádž zavolal bráhmany, aby vykonali velkolepou jadžňu, které se účastnili všichni polobozi. Všichni kromě Indry...

...Indra se cítil uražený a přemýšlel, jak by těm pasákům uštědřil pořádnou lekci. Zmocnila se ho falešná pýcha, rozzuřil se a poslal na Vrindávan mraky samvartaka. Samvartaka jsou mraky, které se používají na konci každé kalpy ke zničení celého vesmírného stvoření. Proudy deště, hromy, blesky a prudký vítr zasáhly celý Vrindávan a způsobily velký zmatek...

...Zděšení bridžbásí přišli za Krišnou, aby je ochránil. Krišna vzal levou rukou celý kopec Góvardhan ze země a zvedl ho jako deštník nad celý Vrindávan. Sedm dní všichni zůstali zkryti pod Góvardhanem a v úžasu sledovali, jak mohl Krišna zvednout celý kopec jednou rukou s takovou lehkostí s jakou malé dítě zvedne ze země houbu...

...Když Indra uviděl, že malý chlapec drží celou horu na malíčku levé ruky, byl naprosto zmatený, přišel k sobě a zavolal mraky zpátky. Déšť ustal, obloha se rozjasnila a bridžbásí se vrátili do svých domovů. Krišna pak pomalu položil Góvardhan tam, kde byl před tím. Nanda Baba, matka Jašóda a pasáčci objali Krišnu a gópí o Něm začali zpívat překrásné písně...

...Indra pochopil, že udělal strašnou chybu a zeptal se svého gurua na radu. „To je velmi vážný přestupek, já ti pomoc nedokážu, ale zkus s sebou vzít krávu Surabhi z Brahmalóky, protože Krišna má krávy velice rád a ona by ho mohla obměkčit.” Indra spěchal na Brahmalóku a pak i se Surabhi přišel za Krišnou, aby ho poprosil o prominutí. Krišna tam stál, poslouchal a Indra nevěděl, jestli mu Krišna prominul nebo ne...

...Indrův slon Airávata udělal Krišnovi abhišék vodou z nebeské Gangy, kterou přinesl ve svém chobotu, Surabhi na Krišnu nalila mléko ze svého vemena a pronesla překrásné modlitby. Voda a mléko z tohoto obřadu se slily a vytvořily slavný Góvinda-kund. Všichni polobozi pak společně udělali Krišnovi púdžu se zlatým náčiním osázeným drahokamy a jinými překrásnými věcmi...

...Brahma pak korunoval Krišnu, nasadil Mu zlatou korunu a prohlásil Ho za skutečného Indru („krále”) všech polobohů a živých bytostí. Pak všichni polobozi odešli.
Bridžbásí mezitím našli všechna zatoulaná telata a krávy a vrátili se ke Krišnovi. Našli Ho mezi všemi těmi drahými věcmi a divili se, odkud se to všechno vzalo. Nanda Baba měl i trochu obavy: „Jen doufám, že to Krišna někde neukradl, v nějakém chrámu. Víme, že jako malý kradl máslo...”

...Ale Krišnův baculatý bráhmanský přítel Madhumangala je začal uklidňovat: „Nebojte se. Když jste všichni utekli, já jsem nemohl. Vždyť víte, nejsem tak rychlý jako vy. Tak jsem viděl všechno, co se stalo. Nejdřív přišla ke Krišnovi ta kráva a něco mu dlouho povídala, pak přišel slon a polil Ho vodou z Gangy, pak ten chlápek se čtyřma hlavama začal Krišnu uctívat se všema těmahle zlatejma věcma a byli tu i další...

...Jeden vypadal opravdu zvláštně - měl voči po celým těle. No a taky ten s hadama ve vlasech a všichni společně Krišnu uctívali. Umyli Ho a krátce před tím, než jste přišli vy, zase zmizeli.” Pasáčci nevěděli, co si o tomhle bráhmanském srandistovi mají myslet, ale přestali na to myslet, vzali všechny ty drahocenné čamary, ghílampy, lastury a vějíře, posadili Krišnu na trůn a spontánně Ho začali uctívat vším, co měli po ruce...

...Nanda Baba Krišnovi nasadil zlatou korunu a řekl: „Krišno, Ty jsi náš ochránce. Ochránil jsi všechny krávy a celý Vrindávan. Proto ti budeme říkat Góvinda.” Před tím byl Krišna Gópál (malý pasáček) a nyní dostal jméno Góvinda (ten, který dává radost kravám). Nanda Baba tak korunoval Krišnu a dal Mu jméno Góvinda.

Od té doby oddaní na oslavu obřadu Annakút Nandy Mahárádži slaví každoročně Góvardhana-púdžu. Kopec Góvardhan udělají z halvy, obcházejí ho a naslouchají o Krišnových zábavách. Halvový Góvardhan může být ohromný, jako je na tomto obrázku, nebo malý při malé domácí slavnosti.

Poblíž je i starobylý chrám Madan-móhana, k němuž pasáčci doposud přivádějí svá stáda, aby si tu odpočala.

Bhadžan-kutir Mádhavendry Purího
je hned na břehu Góvinda-kundu.
„Šrí Mádhavendra Purí jednou putoval po Vrindávanu, až došel ke kopci známému jako Góvardhan. Mádhavendra Purí byl téměř šílený extází lásky k Bohu a nevěděl, jestli je den nebo noc. Někdy stál a někdy ležel na zemi. Nebyl schopen vnímat, jestli je na správném místě nebo ne. Když obešel celý kopec, zašel ke Góvinda-kundu, aby se vykoupal...

...Posadil se pod strom aby si odpočinul. Když seděl pod stromem, přišel k němu neznámý chlapec se džbánem mléka a položil ho před Mádhavendru Purího a s úsměvem na tváři mu řekl: „Vypijte prosím mléko, které jsem vám přinesl. Proč nejdete a nevyžebráte si nějaké jídlo? A jakému druhu meditace se věnujete?”
Když Mádhavendra viděl chlapcovu krásu, cítil se naprosto spokojený a při poslechu Jeho sladkých slov zapomněl na hlad i žízeň...

...Mádhavendra Purí řekl: „Kdo jsi? Kde bydlíš? A jak víš, že se postím?”
Chlapec odpověděl: „Pane, jsem pasáček a bydlím tady ve vesnici. V Mojí vesnici není nikdo o hladu. V téhle vesnici může každý něco vyžebrat a tak si zaopatřit něco k snědku. Někdo pije jen mléko, a když se někdo rozhodne nežebrat, zajistím mu všechno jídlo, které potřebuje. Ženy, co sem šly pro vodu, vás viděly, a daly mi tohle mléko a poslaly Mě za vámi.” Chlapec pokračoval: „Teď už musím jít dojit krávy, ale vrátím se pro džbán.” Jak to dořekl, tak odešel...

...Je dobře, že jsi sem přišel. Teď Mě opatrně vyndej.” Chlapec domluvil a zmizel. Mádhavendra Purí se probudil a začal přemýšlet o tom, co se mu zdálo. Naříkal: „Viděl jsem svého Pána Šrí Krišnu osobně před sebou, a přesto jsem Ho nepoznal.” Padl na zem v extatické lásce a chvíli naříkal. Pak se však soustředil a svoji mysl zaměřil na vyplnění Gópálova přání. Tak se uklidnil a znovu získal rovnováhu."
Čaitanja-čaritámrita, Madhja 4.21-46

Gópal-prakata-sthali
(Šringára-sthali)
Gópal-prakata-sthali je místo, kde Šríla Mádhavendra Purí objevil krásné Božstvo Gópála, nyní známé jako Náthdží...

...Gópálovo Božstvo původně instaloval Vadžranábha před 4800 lety a je opravdu zvláštní a neobyčejně krásné. Když Mádhavendra Purí odešel z Vrindávanu, starali se o Božstvo dva bengálští bráhmani. Po čase však Raghunáth dás Gósvámí viděl, že je potřeba najít někoho, kdo by se o Gópála mohl starat, a dal Ho Vitthalovi, synovi Vallabháčárji.

Uvnitř Gópál-prakata-sthali.

Bhadžani-šila u Gópál-prakata-sthali.

Ze strachu z nájezdníků v 17. století Šrí Náthdžího převezl Ranarádž Singh do Nathdwaru. Náthdžího chrám v Nathdwaru je druhý nejbohatší chrám v celé Indii, hned po Baládžího chrámu v Tirupati. Původní chrám, kde Mádhavendra Purí uctíval Šrí Gópála, je nahoře na kopci Góvardhanu a říká se mu Gópál-rádž Mandir. Je to ta bílá budova na kopci nad Sankaršana-kundem. V současnosti se tam uctívá Góvardhan-šila.

V prastaré vesnici jménem Anijór je chrám Šrí Balaráma (Daudžího) známý jako Sankaršan Mandir...

...Božstvo začal uctívat Vadžranábha. Je z černého kamene a vedle Něj je menší Krišna, Jeho mladší bratr...

...Když Aurangzeb poslal svoje vojska zničit vrindávanské chrámy, Božstvo Daudžího pudžárí schovali do nedalekého Sankaršana-kundu. V Ádi-puráně se říká, že když se někdo vykoupe v Sankaršana-kundu, zbaví se hříšných reakcí, které přijdou za zabití krávy.

Indra-tila je malý kopec kousek od Góvinda-kundu kde Indra, Brahma a ostatní polobozi stáli během Krišnova abhišéku. V současné době již je sotva viditelný a je kolem něj mnoho budov.

V chrámu, který je hned vedle bhadžan-kutiru Mádhavendry Purího na břehu Góvinda-kundu, je sebeprojevené Božstvo Gópála. O uctívání se starají Gósvámí z Góvindadžího chrámu v Džaipuru.

Rádha-Góvinda Mandir
Božstvo Šrí Góvindadévy v tomto chrámu poblíž Góvinda-kundu začal uctívat Vadžranábha před 5000 lety.

Nipa-kund
Hned za Rádhá-Góvinda Mandirem je malé jezírko jménem Nipa-kund. Kolem bývalo mnoho kadambových stromů a jejich listy měly tvar kalíšku. Krišna a pasáčci sem chodili obědvat a používali je jako pohárky při jídle...

Doka-daudží Mandir
Daudží znamení „starší bratr”. Balarám, Krišnův starší bratr, se jednou tak upřeně díval na Krišnovy pohyby během tance rása, že celý zčernal a tomuto Božstvu se říká Doka, „zírající” Daudží...

...Po levé straně chrámu je ve skále otisk Balarámovy koruny (mukut) zvaný Balarám-mukut-šila.

Trochu dál od cesty kolem parikramu leží také mnoho zajímavých míst jako je Gaurí-kund, Parášauli nebo Šringára Mandir a jelikož jsme je nestihli navštívit, alespoň si o nich něco poslechneme na cestě k Puňčarí. Po levé straně od parikrama-cesty, na druhé straně než je Sankaršan-kund leží jezírko Gaurí-kund. Býval tu chrám bohyně Gaurí, Šivovy manželky. Vidagdha-mádhava-nátaka popisuje legrační zábavu, která se zde stala...

...Abhimanju, Rádháránin manžel, se jednou rozhodl, že Jí odvede do Mathury, aby byla co nejdál od Krišny. Zašel k Paurnamásí a požádal ji o požehnání a její souhlas. Pauranmásí se ho snažila uklidňovat, že všechno, co se říká o Ní a o Krišnovy, jsou jen pomluvy. Přesvědčila ho, aby Rádhárání nebral do Mathury a aby se vrátil domů. Abhimanju pak požádal Paurnamásí, aby přiměla Rádhárání k uctívání Gaurídéví...

Jeho matka Džatila mu totiž řekla, že Čandraválí začala uctívat Gaurídéví a krátce na to její manžel Góvardhana-malla velmi zbohatnul. Rádhárání okamžitě vyrazila do chrámu Gaurídéví, ale Krišna Jí zatarasil cestu. Vzájemně se snažili přesvědčit a nakonec Rádhárání Krišnu pokárala a odešla do lesa sbírat květy pro Gaurídéví. Abhimanju se mezitím dověděl, že Krišna je s Rádhárání u Gaurí-kundu. Se svou matkou Džatilou se kvapně vydali na cestu a doufali, že je načapou spolu. Krišna se mezitím oblékl jako bohyně Gaurí a postavil se před božstvo Gaurídéví v chrámu. Rádhárání přišla k oltáři a začala bohyni uctívat...

...Abhimanju se přiřítil do chrámu a Gaurídéví (ve skutečnosti Krišna) mu řekla, že je před ním velké nebezpečí. Vystrašený Abhimanju se zeptal bohyně, jaké nebezpečí mu hrozí a Gaurídéví ukázala na Vrindadéví, aby vše vysvětlila. Vrindadéví řekla, že Kamsa mu plánuje za dva dny useknout hlavu a obětovat ji Šivovy. Rádhárání začala prosit Gaurídéví, aby zachránila Jejího manžela, ale Gaurídéví odpověděla, že takové požehnání nemůže udělit...

...Rádhárání prosila, že nedokáže žít bez Svého swamiho (pána). Gaurí řekla, že Rádhárání pomůže, pokud slíbí, že nikdy neopustí Vradž a bude jí stále soužit. Abhimanju slíbil Gaurídéví, že Rádhárání nikdy neodvede z Vradži a že jí bude věrně sloužit až do smrti. Džatila pak Rádhárání pochválila, jak zachránila Abhimanjuovi život.

Asi 2 km po levé straně vesnice Anijór leží Parášauli. Parášauli je místo, kde probíhala vasanti rasa-lila Krišny a Jeho milovaných gópí. Tanec rása pokračoval po celou Brahmovu noc, ale všem se zdálo, že trvá jen malou chvilku. Měsíc na obloze při pohledu na Božský tanec v úžasu úplně ustrnul a celou noc se nebyl schopný pohnout z místa. Proto se tomuto místu říká Čandra-saróvara („Měsíční jezero”).

Jednoho dne pudžárí Šrí Náthdžího vůbec neoblékl. Otevřel dveře oltáře a požádal Suradáse, aby složil báseň o šatech, které má dnes Božstvo na Sobě. Suradás zůstal chvíli zticha a pak se rozesmál a k údivu všem přítomným začal zpívat: „Aj bhaya hari nangam naga (Dnes zůstal Šrí Hari neoblečen a je úplně nahý...)”

Jelikož jsme se vydali na parikram krátce skončení monzunu, naši cestu v Apsara-vanu přehradila voda...

...ale jeden malý chlapec nám pomohl najít cestu k Apsara-kundu a Nava-kund.

Punčarí - ocas kopce Góvardhanu, když voda vyschne.

Nava-kund (Navala-kund)
Navala znamená „mladý” nebo „věčně svěží” a toto jezírko se jmenuje po věčně mladém Šrí Krišnovi. Rádha a Krišna byli jednou tak ponořeni do extáze tance rása, že se Krišna jen podíval na nádhernou Rádhárání a roztekl se do tohoto jezírka. Rádhárání se podívala na tribanga-lalita podobu Krišny a roztekla se do Apsara-kundu. Voda těchto dvou jezírek je tekutá podoba prémy Rádhy a Krišny.

Tomuto jezírku se také říká Puňčarí-kund, protože leží přímo na Puňčarí (ocase) kopce Góvardhanu.

Narasimha Mandir
Poblíž Nava-kundu je chrám Nrsimhy...

...Božstvo je z černého kamene a když požádáte pudžárího, ukáže vám pod Nrsimhadévovými šaty Hiranjakašipua, kterého Nrsimhadév trhá na kusy. Opodál stojí menší Prahlád Mahárádž...

...Z vršku Nrsimhova chrámu je pěkný pohled na Apsara-van, les, který obklopuje ocas Góvardhanu ze strany ke Góvinda-kundu.

Apsara-kund
Když polobozi přišli vykoupat Krišnu a udělali Mu abhišék, vzniklo celkem 108 jezírek. Apsara-kund vznikl, když Krišnu koupalo sedm hlavních nebeských tanečnic (apsar)...

Šrímatí Rádhárání je překrásná apsara, transcendentální tanečnice, a Apsara-kund se jmenuje podle Ní. Věčně mladý Nandanandana je hned vedle ní v podobě Nava-kundu...

...Na břehu Apsara-kundu najdeme Apsara-bihárí Mandir, Daudží Mandir a malou svatyni Apsara-íšvary (Šiva-lingy)...

...Říká se, že na březích Apsara-kundu 24 hlavních inkarnací Šrí Višnua věčně provádí Své zábavy. Krišna sem chodil s pasáčky a pro jejich potěšení vyjevil podoby některých inkarnací a tak se společně bavili...

...Jednou se před gópími ukázal jako dvanáctiruký Višnu a Subal se stal Garudou Jindy byl Varáhou a začal rýt do země. Pak se stal Rámačandrou a ze všech chlapců se stali opice.

Punčaríka Lautha Baba
Lautha Baba je jeden z Krišnových pasáčků. Jednou uvařil pro Krišnu a Balarámu moc dobré jídlo. Najednou viděl, jak Krišna kolem projíždí na Akrúrově voze směrem k Mathuře. Lautha pozval Krišnu a Balarámu na oběd, ale Krišna odpověděl: „Hned jsem zpátky,” a slíbil, že se vrátí hned příštího dne...

...Od té doby tam Lautha Baba sedí směrem k cestě a napjatě vyhlíží Krišnu a Balarámu. Nejí a čeká, až se Krišna a Balarám vrátí a začnou společně hodovat. Na první pohled vypadá jako Hanumán a není divu - říká se, že Lautha Baba a Hanumán se vzájemně neliší.

Sutalavan a Kadambavan
Sutalavan je další rása-sthali, místo, kde se konala rása-líla. Ještě v době Bhaktisiddhánty Sarasvatího tu byl celý les kadambových stromů. V roce 1992 už bylo mnoho z nich napůl suchých jak vidíme na tomto obrázku z té doby.

Kadamba představuje Rádhárání díky svým nádherným květům. Jedno z Rádháráníných jmen je Gandharvika, protože je zdrojem všech úžasných vůní. Okouzlující vůně Jejího těla se podobá vůni kadambového květu. Když Krišna uvidí nebo ucítí kadambový květ, připomene Mu to Rádhárání.

Tamálový strom má velmi tmavý kmen a představuje Krišnu. Gópí v náladě odloučení od Krišny někdy objímají tamálové stromy a říkají: „Ah, Krišna! On přišel!” A Krišna se někdy postaví jako strom a Rádhárání k Němu začne mluvit a ve svém intenzivním prožívání odloučení od Krišny si Ho splete s tamálovým stromem: „Tamále, ty jsi tak hebký a barva Mé pleti se odráží ve tvých listech.” Krišnova žlutá čada se totiž Rádhárání zdála být odrazem zlaté barvy Jejího těla.

Po celé Vradži stojí mnoho tamálových a kadambových stromů. Často stojí vedle sebe a bridžbásí se jim klaní a uctívají je jako Rádhu a Krišnu.

Některé stromy jsou již přes 5000 let staré a osobně byly svědky Krišnových projevených zábav (prakat-lila). Můžeme se k nim modlit, abychom stejně jako oni získali potřebné kvalifikace (adhikar) a mohli spatřit na vlastní oči Krišnovy zábavy.

Jeskyně Rághavy Pandita
(Jeskyně Mani-kandalí)
V této jeskyni se sházeli Rádha a Krišna a společně si užívali intimních zábav. Rághava Pandit, který byl společníkem Šrí Čaitanji, používal tuto jeskyni jako svůj bhadžan-kutir, kde se věnoval svému nirdžana-bhadžanu (bhadžanu v osamění).

Rághava Pandit žil stále u Góvardhanu a znal všechna svatá místa ve Vradži. Šríla Rúpa Gósvámí zařídil Šrinivásovi Panditovi a Naróttamovi dásovi Thákurovi, aby je Rághava Pandit vzal na Vradža-mandala-parikram.

Uvnitř jeskyně.

Parikram pak pokračuje kolem Góvardhanu z druhé strany.

Na cestě si poslechneme další krišna-kathá...

Sanátan Gósvámí chodil kolem Góvardhanu každý den, i když byl již velmi starý. Jednoho horkého letního dne se cesta na parikramu tak rozžhavila, že nevěděl, jak dál, a žádný stín nebyl v dohledu. Z ničeho nic k němu přišel malý hoch, zvedl nad hlavu Svůj šátek, aby mu udělal stín a druhým koncem ho začal ovívat...

...Celé Sanátanovo tělo se dotykem toho hocha příjemně ochladilo. Chlapec mu řekl: „Baba, v takovém věku už není nutné chodit na parikram kolem Góvardhanu a způsobovat si tím takové těžkosti.” Sanátan odpověděl, že nemůže přestat, protože je to součást jeho slibů, které složil...

...Když chlapec viděl, že Sanátan je odhodlaný, přinesl mu kámen z Góvardhanu, který měl na sobě znamení lotosové nohy a tyčky Šrí Krišny a řekl: „Vezměte si tuhle Góvardhan-šilu, udělejte sedmkrát parikram kolem ní a získáte stejný užitek, jako byste obešel celý kopec Góvardhan...”

...Dal mu šilu a zmizel. Ten chlapec samozřejmě nebyl nikdo jiný než Samotný Giridhárí, Šrí Krišna. Sanátanova šila bývala v chrámu Rádhá-Damódara ve Vrindávanu, ale nyní je v Rádhá-Damódara chrámu v Džaipuru.

V Rádhá-Damódara chrámu ve Vrindávanu je však doposud pratibhu-vigraha (zástupná) šila. Pokud několikrát obejdeme tuto šilu nebo alespoň čtyřikrát celý Rádhá-Damódara Mandir, ve kterém šila je, bude to jako kdybychom obešli celý kopec Góvardhan.

Po pravé straně naší cesty je Indra-púdža - svatyně se schodištěm a hned vedle otisk Airávatovy nohy ve skále na Góvardhanu...

...Když Krišna chodil po kopci Góvardhanu a díval se na spoušť, kterou způsobily Indrovy mraky, Indra se Mu zde poklonil a začal prosit o odpuštění. Teklo mu tolik slz, že vytvořily Indra-kund na opačné straně cesty.

Doka-daudží Mandir je možné vidět z obou stran Góvardhanu.

Surabhi-kund
Jezírko Surabhi-kund najdeme po levé straně cesty. Vzniklo, když Surabhi polévala Krišnu svým mlékem....

...Surabhi přišla za Krišnou a požádala Ho, aby Indrovy prominul. Díky Surabhi byl Indra vzat na milost...

...Surabhi později velmi toužila vidět Božské zábavy Šrí Krišny, a po dobu Jeho projevených zábav zde zůstala. V její vzpomínce pak Mahárádž Vadžranábha postavil Surabhi-kund...

...Indrovi zde byl prominut jeho přestupek vůči Krišnovi a podobně budou odpuštěny i aparádhy (přestupky) každého, kdo se v Surabhi-kundu vykoupe...

...a to je příležitost, kterou si Vradža-sévika prostě nemůže nechat ujít.

Surabhi-kund byl nedávno obnoven.

Kadamba-van...

...a krávy odpočívající ve stínu.

Dále od cesty pak leží Rudra-kund. Mahádéva (Šiva) jednou tak meditoval o Krišnových zábavách, že začal plakat...

...„Rudana” znamená „slzy” a tomuto jezírku se někdy říká Rudana-kund, protože vzniklo z Rudrových slz.

Šivův chrám na břehu se jmenuje Bóle Baba Mandir.

Šiva-linga ve svatyni.

Na stejném místě je nyní další jezírko, obklopující Rudra-kund, pojmenované podle jednoho z Krišnových pasáčků Haridžu-kund. Říká se, že Rádha a Krišna se sem chodí koupat.

Poblíž je i Airávata-kund, kde Indrův slon Airávata schoval vodu z nebeské řeky Gangy do doby, než s ní udělal Krišnovi abhišék na Góvinda-kundu.

Těsně před Džatipurem projdeme kolem spousty samádhí.

Džatipur se jmenuje podle Mádhavenry Purího, který byl sannjásí („jati” nebo „džati”). Žil zde a také tu dělal abhišék a Annakút-festival pro Šrí Náthdžího.

Mukharávinda
Na úpatí Góvardhanu cesta prochází skrz další chrám Mukarávindy, lotosových úst Šrí Góvardhanu. Tuto Mukharávindu přijímají vaišnavové z Vallabha-sampradáji, kteří se starají o chrám Gópáladžího a o původní Božstvo Šrí Náthdžího v rádžasthánském Nathdwaru...

...Gósvámí z Vrindávanu měli velmi blízké vztahy s Vallabháčárjovým synem Vitthaláčárjou, a proto svěřili uctívání Božstva Vallabháčárjovým synům...

...Vitthalovo samádhi a Vallabháčárjův bhaitak (místo, kde rád sedával) najdeme poblíž.

Dandavát-šila
Říká se, že když člověk obejde tuto šilu sedmkrát a pak se pokloní v dandavátech (položí se na zem jako tyč neboli „danda”), budou mu prominuty všechny přestupky, kterých se dopustil během Góvardhan-parikramu...

...Prý sem také chodí kněží, kteří slouží púdžu v chrámech na Góvardhanu, aby se zbavili přestupků, kterých se mohli dopustit při své službě a kvůli tomu, že museli vylézt na Góvardhan a dotýkat se Ho nohama. Jelikož i my jsme po cestě nechtěně šlápli na kameny a na mnoho keřů i rostlin kolem něj, uvítali jsme tuto možnost a dandavát-šilu jsme několikrát obešli.

Vilaču-kund
Po levé straně dále od cesty leží Vilaču-kund. Rádhárání tu jednou ztratila nákotníček...

...Začala ho hledat, když tu se objevil Krišna a v legraci se Jí zeptal, jestli náhodou nehledá Jeho ztracenou flétnu. Rádhárání Mu řekla, ať si z Ní neutahuje a ať Jí radši pomůže hledat...

...Krišna si z Ní utahoval dál, až to Rádhárání dopálilo. Pak Ji ale chtěl uklidnit a začal holýma rukama hrabat v hlíně a k Rádháránínému úžasu vyhrabal několik nákotníčků - některé zlaté, jiné stříbrné a také překrásné drahokamy...

...Krišna se usmál a zeptal se Rádhárání, který z nich je ten Její. Rádhárání měla ohromnou radost a pak se Oba objali.

Krásný tamál a kadamba na břehu Vilaču-kundu.

Pokud se tam chcete podívat, musíte se vydat do polí...

mezi tímto místem...

...a prastarým Lakšmí-Nárájan Mandirem.

...Girirádž nám opět mizí z dohledu.

Prošli jsme podruhé městem Góvardhan a podívali se na Manasí-gangu z druhé strany cesty.

Na opačné straně cesty než je Manasí-ganga leží kousek dál Sakhí-sthali (Kadamba-khándí), kde žila Čandrávalí a jejích 64 sahkí. Ve vesnici je jezírko jménem Lílávatí-kund (Sakhí-kund), který vyhrabali společnice Čandrávalí. Mezi Rádhárání a Čandrávalí probíhá neustále soupeření o Krišnovu společnost a přízeň...

...Ze všech sakhí je nejvýznamnějších osm (asta-sakhi). Z těchto osmi jsou nejhlavnější dvě: Rádhárání a Čandrávalí a z nich je Rádhárání Krišnovi nejdražší a ze všech nejmilovanější...

...Šríla Rúpa Gósvámí vysvětlil, že Čandrávalí se expanduje ve Dváraka-líle jako Rukminí a gópí z okolí Čandrávalí se stanou královnami kolem Rukminí.

Pro obyčejné smrtelníky je soupeření gópí velkou záhadou. Jednoho dne přišel za Raghunáthem dásem Gósvámím, který dělal svůj bhadžan na Rádhá-kundu, bridžbásí a přinesl mu trochu podmáslí. Raghunáth se ho zeptal, odkud ho přinesl, a bridžbásí nadšeně řekl: „Dostal jsem ho v Sakhí-sthali.” Raghunáth mu řekl, ať jde hned pryč...

...Bridžbásí nechápal jeho rozpoložení a odešel. Raghunáth dás Gósvámí patří do okruhu důvěrných společnic (svapaksa) Šrímatí Rádhárání a pouhá zmínka o Sahkí-sthali, kde bydlí Rádháráníná sokyně ho přiměla jednat tímto způsobem.

Uddhava-kund
Uddhava-kund leží na západ od Kušuma-saróvary. Skanda-purána, citovaná ve Šrímad-Bhágavatam-Mahátmji, popisuje velmi zajímavě toto jezírko. Vadžranábha Mahárádž postavil Uddhava-kund pod vedením Sandílji a dalších rišiů. Uddhava zde žije v podobě trávy a keřů, aby na něm ulpěl prach z lotosových nohou gópí.

Po Krišnově odchodu cítily Krišnovy královny ve Dvárace velký smutek a trápilo je odloučení. Vadžranábha sem s nimi jednou přišel a společně udělali hlasitý sankírtan. Během zpěvu se najednou začali objevovat jeden po druhém všichni Krišnovi společníci (parikara). Připojovali se ke kírtanu a Ardžuna začal hrát na mridangu...

...Najednou se mahá-bhágavata Uddhava vynořil z trávy a také začal tancovat. A jak by mohl zůstat Krišna stranou, když všichni udělali takový mahá-sankírtan? Krišna se objevil i se sakhími a Rádhárání a po nějaké době opět zmizel. Uddhava tím královny utěšil. Stalo se to právě zde, poblíž Uddhava-kundu.

Říká se, že Božstva v chrámu na Uddhava-kundu začal uctívat před 5000 lety samotný Vadžranábha.

Poutníci na parikramu pokračují dále po cestě až dojdou ke Šrí Rádhá-kundu, kde naše pouť kolem Góvardhanu končí.

"Jaya Radha-Madhava, kunja bihari,
Gopijana-vallabha girivara-dhari..."

Rádhá-kund je nejdražším místem Šrímatí Rádhárání, protože právě zde, v keřích a hájích obklopujících toto posvátné jezírko, se setkává se Šrí Krišnou a užívá si s Ním těch nejintimnějších láskyplných zábav.

Žádné rozmarné dovádění v posvátných vodách opravdu není na místě, stejně jako cokoliv spojené s materialistickým vědomím. Někdy může být dokonce lepší pokapat si hlavu jen třemi kapkami vody, protože to je stejně dobré, jako když se člověk vykoupe. Některé místní obyvatele můžete vidět, jak sedí kousek od břehu, nabírají vodu pomocí loty (nádoby) a lijí si vodu na sebe, protože nechtějí dotýkat posvátného jezírka svýma nohama.

Rádhá-kund je tekutá podoba (prema svarupa) Šrímatí Rádhárání. Mít opravdový daršan Rádhá-kundu je stejné, jako mít daršan u Šrímatí Rádhárání Samotné.

Zjevení Rádhá-kundu a Šjáma-kundu je popsáno ve zvláštním článku, který opravdu stojí za přečtení...

„Toto úchvatné místo obklopují nejrůznější stromy - kadamba, čampaka, svěží ašóky, nespočetné mangovníky, punnagy, bakuly, lavangy a malatí. Tam, kde se dvě jezírka Rádhy a Krišny dotýkají sebe navzájem, je nejlepší ze všech míst. Kéž bych našel útočiště právě na tomto nejoblíbenějším místě zábav Božských milenců.”

(Raghunáth dás Gósvámí)

„Ať je vůní prodchnutý Rádhá-kund, kde Královna Rádhá žertuje se Šrí Krišnou, zářivým měsícem celé Vradži, mým útočištěm.”

(Raghunáth dás Gósvámí)

„Ať se vůní prodchnutý Rádhá-kund, kde se Božský pár každý den ve vodě vonící jako lotosový květ oddává vášnivým hrám se Svými důvěrnými společnicemi, stane mým útočištěm.”

(Raghunáth dás Gósvámí)