Cílem je zajistit aby hospodáři byli soběstační a dokázali uživit alespoň sebe a svou rodinu, proto je tento model vypraován tak, aby jejich postranní (daňové) poplatky byly minimální. Dílčím cílem je mít všechny potraviny z místních zdrojů. (Později snad i nářadí a šaty.) Rada nemá právo zasahovat do ekonomiky rodinných jednotek. (Kdo umí, umí...)

- 10 dvoučlenných jednotek, každá dostane 2 ha půdy, bydlí odděleně, vaří si odděleně nebo podle dohody. Obilí a ostatní plodiny mohou pěstovat také společně podle dohody. = 20 oddaných a 20 ha půdy.

- Maximálně 15 krav a býků potřebuje zbylých 15 ha půdy na seno. O krávy se stará jedna dvojice. Voli se půjčují na práci, každý odevzdává svůj podíl sena pro krávy a podle toho dostává denně mléko (2 oddaní). Krávy mohou být připuštěny pouze 2-3 x za život. Jinak se příliš přemnoží a neuživí je tak malý kousek půdy.

- Jedna dvojice (např. muž s rodinou) se stará o oltář jako pudžárí. 2 oddaní. Ostatní na ně přispívají peněžně (popř. v naturáliích podle dohody). Vařit pro Božstva budou oddaní na směny z vlastních zásob a příspěvků tzn. oltář a chrám (půdžárí, úklid chrámové místnosti, topení v chrámové místnosti a elektřina) bude stát asi xy Kč měsíčně. Každý obyvatel platí rovným dílem. Chrám může být větší v případě přísunu větších finančních prostředků.

- Jedna dvojice bude zajišťovat vesnickou jednotřídnou školu, pokud by to bylo v opravdu odlehlé lokalitě. Jinak děti musejí do normální školy. Děti od 15 let již budou napůl zapojeni a od 18 let naplno.
( Na gurukulu platí všichni obyvatelé základním podílem a rodiče pak za každé dítě ještě něco navíc. Škola může být větší a může se věnovat rozsáhlejším projektům taktéž jen v případě přísunu větších finančních prostředků).

- Nedělní hostiny se budou vařit také na směny z vlastních zdrojů.

- Každá jednotka si vaří sama nebo se domluví a jeden může vařit pro víc oddaných. Všechno je však založeno na osobní domluvě a vedení za to nenese žádnou odpovědnost. Každý může mít doma oltář a na něm také přidaný obrázek hlavního Božstva...

- Několik jednotek nemusí být zapojeno v zemědělství.

- Obchod, mlýn, sankírtan, atd. - odhadem 14 oddaných.

- Svobodné matky s dětmi zde mohou být, pouze když je někdo vezme "do rodiny" a postará se o ně nebo v případě, kdy jsou schopny zastat nějakou plnohodnotnou službu nebo po dohodě se všemi členy, kteří uváží, zda jsou schopni je živit. Jelikož toto je společenský jev velice problematický, védská společnost s ním "nepočítá". Vdova se sirotky by se vrátila do rodiny svého otce a nejspíš by živořila. (Možná se tím také zmenší chuť na rozvody).

Celkem 40 oddaných, z toho 34 "platících" daně. Tzn. jeden hospodář bude muset uživit sebe, svou manželku a děti a ještě zaplatit něco navíc na chrám, učitele a odevzdat svůj podíl sena, chce-li dostat mléko, a uvařit nedělné hostinu, když na něj vyjde řada. Svobodní budou mít jednodušší život, a proto se mohou soustředit více na kázání hostům apod. nebo pomoci tam, kde to bude nejvíce "hořet."

Suma sumárum - docela těžký. Jak to asi zvládali ti naši předci???