Mezi stovkami svatých míst roztroušených po celé Indii je Vrindávan ze všech nejposvátnější.

Samotné město Vrindávan je místem, kde konala rása-líla. Kolem vede parikrama-cesta, po které chodí někteří oddaní každý den a s úctou Vrindávan obcházejí.

Chrámy, svatyně, tržiště, oprýskané zdi, ášramy a ubytovny - tak vypadá starobylé město dnes.

Ve Vrindávanu je údajně kolem 5000 chrámů a svatyní různé velikosti. I když se kolem dokola dá obejít asi za dvě hodiny, projít všechny uličky a shlédnout všechny oltáře může trvat snad i roky. Těch hlavních chrámů je však sedm.

...Obětoval Mu jen suché čapáty a Madan-móhan ho požádal, jestli by k tomu nepřidal alespoň trochu soli. Sanátan odpověděl, že by rád, ale že se věnuje bhadžanu a nemůže si dovolit takový „přepych”...

...Krátce na to dole pod kopcem Dvadašáditja uvízla na mělčině loď. Plavil se na ní kupec Krišnadás Kapur a vezl náklad soli. Loď se pořád nemohla dostat z mělčiny a kupec měl velkou starost. Madan-móhan na Sebe vzal podobu malého chlapce a dovedl ho nahoru k Sanátanovi...

...Kupec mu vysvětlil, co se stalo a Sanátan mu odpověděl, že neví, co by pro něj mohl udělat, že je jen sannjásí, ale ať se zkusí pomodlit k Madan-móhanovi. Kupec to udělal a jeho loď se zakrátko dostala z mělčiny zpátky na vodu...

...Plul dále do Agry a ze zisku své obchodní cesty potom započal stavbu Madan-móhanova chrámu, který se stal jedním ze symbolů a dominant Vrindávanu.

Madan-móhan je uctíván společně s Rádhárání a Lalitou, které poslal do Vrindávanu Purušóttama Džén, žák Mahárádže Prapátarudry.

Původní Božstvo Madan-móhana je dnes uctíváno v Karoli jižně od Džaipuru v Radžasthánu, kam bylo přeneseno před nájezdy moghulského krále Aurangzeba v roce 1670.

Chrám je v současné době majetkem státu a není příliš udržovaný, i když je prohlášen za historicky chráněnou památku.

Jelikož byl chrám nájezdy muslimů znesvěcen, je nynější Božstvo Madan-móhana uctíváno menším chrámu, stojícím nedaleko.

Púdžárímu je již přes sto roků.

Bhadžan kutir Šríly Sanátany Gósvámího
Sanátan Gósvámí se narodil v Bengálsku v sárasvata-bráhmanské rodině, ale jelikož byl nucen přijmout službu u muslimského vládce, bráhmanská komunita ho exkomunikovala. Když se konečně setkal se Šrí Čaitanjou, rozhodl se, že vládní službu u Nawaba Husaina Šáha opustí a půjde za Šrí Čaitanjou. Nawab ho nechal uvěznit, ale Sanátanovi se pomocí úplatku podařilo uprchnout. Se Šrí Čaitanjou se konečně setkal v Bénáresu, kde ho Šrí Čaitanja učil po mnoho dní nauku oddané služby...

...Nakázal mu, aby psal knihy o službě Krišnovi a společně s ostatními Gósvámími znovu obnovili posvátná místa v okolí Vrindávanu. Když sem před 500 lety přišli, Vrindávan byl jen opuštěný les. Jeho sláva byla obnovena především díky úsilí velkých oddaných Šrí Čaitanji Maháprabhua, kterým se začalo říkat „šest Gósvámích z Vrindávanu.”

V knize zvané Gaura-gandódéša-dípika (181) stojí psáno, že Sanátan Gósvámí je vlastně Rati-maňdžarí nebo někdy také Lavanga-maňdžarí. Mandžarí jsou mladé dívky, společnice Šrímatí Rádhárání, které Jí prokazují ty nejdůvěrnější služby.

Samádhi Sanátany Gósvámíno
Šríla Sanátana Gósvámí žil na různých místech v celé Vradža-bhúmí (Vradži projevené na této planetě Zemi), ale své poslední dny strávil v okolí Góvardhanu, kde odešel z tohoto světa na „Guru-púrnimu”. Jeho tělo bylo poté přeneseno do Vrindávanu a uloženo do samádhi vedle Madan-móhanova chrámu.

Poblíž najdeme i studnu se sladkou vodou, kterou používal Sanátan Gósvámí. Sladká voda je ve Vrindávanu vzácná, protože z většiny studní je možné získat jen vodu silně mineralizovanou a mírně slanou.

Hned vedle jeho samádhi je grantha-samádhi, kde jsou uloženy původní rukopisy některých knih Gósvámích. Nejznámějšími díly Sanátany Gósvámího jsou Hari-bhakti-vilás, Brihad-bhagavatámrita, Dašama-tipaní a Dašama-čarita.

Šrí Šrí Rádhá Góvindadží
Božstvo Šrí Góvindadžího původně instaloval před 5000 lety ve Vrindávanu Vadžranábha, Krišnův vnuk, a je jedním z hlavních Božstev Vradža-mandaly. Ostatní jsou Kéšavadéva (na Džanmásthaně), Haridéva (na Góvardhanu) a Daudží (Božstvo Balaráma).

Na dlouhou dobu však bylo ztraceno...

...Najednou k němu přišel krásný chlapec a řekl mu, že nahoru na kopec každý den přichází kráva a nechává proudit své mléko z vemene do díry v zemi. Chlapec krátce nato zmizel a Rúpa Gósvámí se vydal nahoru...

...Začal kopat na místě, kam denně kráva přicházela, a objevil Božstvo Šrí Góvindadžího. Rádhárání, která je spolu s Ním dnes uctívána, byla původně v Džagannáth Purí. Purušóttama, syn Mahárádže Prapátarudry, ji přenesl do Vrindávanu a nechal ji uctívat po boku Góvindadžího. Byla to první Rádhárání, která byla ve Vrindávanu v té době uctívána.

Impozantní chrám postavil pro Góvindadžího v roce 1590 Rádža Man Singh z Džaipuru, generál Akbarova dvora a žák Raghunátha Bhatty Gósvámího. Postavil ho po setkání s Rúpou Gósvámím a oltář nechal udělat z mramoru, stříbra a zlata. Uprostřed hlavní síně byl z kamene vytesaný lotosový květ, který vážil několik tun. Chrám budovalo několik tisíc mužů po dobu 5 let. Původně měl sedm podlaží a na vrcholku zářila mohutná ghílampa. Muslimský vladař Aurangzeb ji viděl zářit až z Agry a rozzuřen majestátností tohoto hinduistického chrámu poslal své vojáky, aby ho zničili...

...Podařilo se jim zdemolovat čtyři patra, když tu se najednou začala otřásat zem. Aurangzebovi muži dostali ze zemětřesení takový strach, že utekli a už se neukázali. Zbytky zničených pater jsou dodnes vidět kolem. Původní Božstva Rádhy a Góvindadžího kněží během útoku ukryli a přenesli do Džaipuru. Góvindadží je nyní uctíván v chrámu hned vedle králova paláce v Džaipuru.

Po obou stranách hlavní síně (Džagmóhanu) jsou 2 menší chrámy. Uvnitř toho na jižní straně vede 12 schodů k jeskyni, kde Rúpa Gósvámí našel Góvindadžího a kam chodil meditovat. Pokud požádáme púdžárího, najdeme tam také múrti osmiruké Jógamáji sedící na lvu a kámen s otisky Krišnových lotosových nohou. Vrindadéví, která je dnes uctívaná v Kámavanu, bývala v menším chrámu na severní straně.

Jelikož byl chrám poničen muslimy, byl považován za znesvěcený a v uctívání nových Božstev se pokračovalo v menším chrámu, který byl postaven vedle.

Na oltáři nového chrámu je dnes Góvindadží uprostřed, po Jeho levici je Šrí Čaitanja, a po pravici Šrí Nitjánanda. Pod nimi je menší Božstvo Rádhy a Krišny a ještě níže Džagannáth a Góvardhana-šila.

Rádhá-ramanův chrám
Když Šrí Čaitanja cestoval po Jižní Indii, nařídil mladému Gópálovi, synovi Vénkaty Bhatty, aby zůstal doma až do smrti svých rodičů. Gópál se potom vydal do Vrindávanu a stal se jedním z potulných mnichů, podobně jako Rúpa a Sanátan Gósvámí. Uctíval 12 šalagrama-šil. Během púrnimy roku 1542 se z jedné z jeho šalagram-šil projevilo Božstvo Krišny s flétnou v ruce, dnes známé jako Rádhá-raman.

Kněží si tuto událost každoročně připomínají a koupají Božstvo 100 litry mléka. Božstvo Rádhá-ramana je jedno z mála původních Božstev, které během muslimských nájezdů nebylo přeneseno jinam. Standard uctívání je zde opravdu příkladný. Ohně ve zdejší kuchyni hoří nepřetržitě již více než 440 let od doby, kdy bylo započato uctívání Božstev a k rozdělání ohně se tak nemusí používat žádné cizorodé látky (zápalky).

Samádhi Gópál Bhatty Gósvámího.
Správci Rádhá-ramanova chrámu udržují vysoký standard uctívání také u samádhi Gópál Bhatty Gósvámího. Padmanábha Gósvámí, púdžárí v Rádhá-ramanově chrámu říká, že silně cítí přítomnost Gópála Bhatty Gósvámího díky dřevěné sedačce, kterou nechal poslat pro Gópála Bhattu Gósvámího Šrí Čaitanja Maháprabhu jako dárek z Džagannáth Purí.

Šríla Prabhupáda si přál, abychom se naučili uctívání Božstev od púdžárích z Rádhá-ramanova chrámu. Také proto se púdža v jeho samádhi vedle Krišna-Balarám mandiru velice podobá uctívání v samádhi Gópály Bhatty Gósvámího.

Góvardhana-šila Šrí Čaitanji Maháprabhua. (Góvardhana-šila je kámen z kopce Góvardhanu, který se na oltáři uctívá jako Božstvo.)

Bhadžan-kutir Gópál Bhatty Gósvámího
Kromě každodenních obřadů a zvláštních festivalů je možné také uspořádat speciální oslavu u příležitosti zasvěcení do gaudíja-vaišnavské sampradáji. Nově zasvěcený oddaný tak sponzoruje festival i hostinu, kterou potom rozdá vaišnavům i Brdžbásím (místním obyvatelům Vradži).

Rádhá Šjámasundar jsou Božstva, která uctíval Šjámananda Prabhu. Patří k sedmi hlavním Božstvům z Vrindávanu. Chrám je otevřený od 8.30 do 12 a od 17 do 20 hodin. Šjámananda jednou našel při uklízení nákotníček a jedna dívka ho po něm chtěla zpět. Šjámananda jí ho však odmítl dát s tím, že ho předá pouze majitelce osobně. Krátce poté se mu zjevila Rádhárání, požádala o svůj nákotníček...

...Vzala ho a udělala mu s ním trvalé znamení na čele. Oddaní Šjámanandu za tento neobvyklý tilak kritizovali, ale jen do doby, kdy se Rádhárání zjevila Džívovi Gósvámímu a všechno mu vysvětlila. Džíva pak chválil Dukhího Krišnadásu (doslova „nešťastného Krišna dásu”) a přejmenoval ho na Šjámanandu.

Tento chrám postavil pro Džívu Gósvámího Mahárádža Man Singh z Džaipuru (Ambru). Nyní se díváme na otevřený oltář. Chrámová místnost je vlastně otevřený dvorek bez střechy. Na oltáři jsou ještě další Božstva: Rádhá-Vrindávan-čandra (Krišnadáse Kavirádže Gósvámího), Rádhá-Mádhava (Džajadévy Gósvámího) a Rádhá-Čalačikana (Bhugarbhy Gósvámího).

Původní Božstva Rádhy a Damódary jsou nyní uctívána v Džaipuru, kam byla přenesena během muslimských nájezdů. Menší Božstva na oltáři jsou původními Božstvy Džívy Gósvámího z Vrindávanu.

V chrámu Rádha-Dámódara najdeme také šalagram-šilu, kterou uctíval Sanátan Gósvámí a osobně ji dostal od Samotného Šrí Krišny. Když Sanátan stárl, bylo pro něj těžké obcházet celý Góvardhan (21 km). Krišna mu proto daroval tuto šilu a řekl mu, že když ji obejde, bude to stejně dobré, jako kdyby obešel celý kopec Góvardhan...

...Za pár rupií vám zdejší púdžárí umožní zvláčtní daršan a vy si budete moci prohlédnout znamení Krišnových lotosových nohou, hole, flétny a otisku telecího kopýtka na této šile.

Samádhi Džívy Gósvámího
Když projdeme dveřmi vlevo, přijdeme na dvorek, kde najdeme samádhi Džívy Gósvámího. Z Gaura-gandódéša-dípiky se dozvíme, že Džíva Gósvámí je Vilása Maňdžarí. Již od dětství měl ve velké oblibě Šrímad-Bhágavatam a odešel do Navadvípu studovat sanskrit. Nitjánanda Prabhu mu dělal průvodce při Navadvípa-parikramě. Po dalších studiích v Bénáresu odešel do Vrindávanu, kde pomáhal Rúpovi a Sanátanovi...

...Po jejich odchodu se stal áčárjou a rádcem všech oddaných. Později poslal další generaci vaišnavů Šriniváse, Naróttamu a Šjámanadu s vozem plných knih kázat do Bengálska. Celý příběh najdete v již uveřejněném článku o Šrinivásovi.

Samádhi Džívy Gósvámího však není jediné, které poblíž najdeme. Jsou zde celé „ulice” různých samádhi a malých svatyní.

Samádhi Šríly Rúpy Gósvámího
Na dvorku vpravo od chrámové místnosti najdeme Samádhi Šríly Rúpy Gósvámího.

V Gaura-gandódéša-dípice je Rúpa Gósvámí označován za Rúpu-maňdžarí - mladou osobní služebnici Šrímatí Rádhárání. Na příkaz Šrí Čaitanji Maháprabhua napsal mnoho knih o oddané službě Krišnovi, z nichž asi nejslavnější je Bhakti-rasámrita-sindhu, která byla do češtiny přeložená jako „Nektar oddanosti”. Je velkým patronem všech oddaných a jeho následovníci si říkají rúpánugové. Hlavně díky jemu a ostatním Gósvámím z Vrindávanu je nyní Vrindávan tím, čím je. Před jejich příchodem zde byl jen les a všechna místa byla ztracena...

...Můžeme se modlit u jeho samádhi, ať je nám díky jeho milosti zjeven alespoň kousek krásy transcendentální země Vrindávanu.

Takto vypadalo v 90. letech (dlažba kolem ještě nebyla mramorová).

Uvnitř samádhi.

Bhadžan-kutir Šríly Rúpy Gósvámího
Hned naproti je bhadžan-kutir Šríly Rúpy Gósvámího.

Uvnitř bhadžan-kutiru je k vidění strohý oltářík.

Prabhupádovy pokoje
Po pravé straně dvorku v chrámu Rádhá Dámódary jsou pokoj a kuchyňka, kde žil A.Č. Bhaktivédanta Swami Prabhupáda před tím, než odjel do Ameriky.

Podle jeho vlastních slov mu Rúpa Gósvámí dával hodně inspirace.

Jednoduché prostředí, kde žil „Swami, který stále píše”, jak mu začali říkat místní lidé.

O uctívání v jeho pokojích se nyní starají jeho žáci. Nám zde Smita-Krišna Mahárádž nabídl vynikající prasádam připravené pro Prabhupádu a všechno po nás ještě uklidil s tím, že dnes jsme Prabhupádovi hosti a on je jeho služebník. Lepší přivítání do Vrindávanu jsme si ani nemohli přát.

Šríla Prabhupáda zde žil šest let. Psal a jezdil do Dilí za vydavatelem.

Psal zde totiž komentáře k prvnímu dílu Šrímad-Bhágavatam, který vydal ještě v Indii.

Postel...

...a skříň.

Chrám Rádhy a Gókulanandy
Chrám Rádhy a Gókulanandy nechal postavit Višvanáth Čakravartí Thákur. I zde je na oltáři uctíváno více Božstev. Menší Rádhá-Vinódy uctíval Lokanáth Gósvámí, větší Vidžaja-Góvinda uctíval Baladév Vidjabhúšan, malý Krišna v popředí je Gókulananda Višvanátha Čakravartího a Božstvo Šrí Čaitanji Maháprabhua uctíval Naróttam dás Thákur.

...Někdy si ji dával na hlavu a někdy k ní čichal. Často byla celá mokrá od Jeho slz. Šrí Čaitanja říkal: „Tato šila je tělo Šrí Krišny.” Šrí Čaitanja ji měl tři roky a pak ji daroval Raghunáthovi dásovi Gósvámímu, jelikož Ho velmi potěšilo jeho chování.

Samádhi Lokanátha Gósvámího
Na dvorku Gókulanadova chrámu je samádhi Lokanátha Gósvámího, který byl Čaitanjovým současníkem. Když Šrí Čaitanja přijal sannjásínský řád, Lokanáth odešel do Vrindávanu a věnoval se svému bhadžanu. Byl velmi pokorný a jeho odříkání bylo až extrémní. Když mladý Naróttam přišel do Vrindávanu studovat pod vedením Gósvámích, přitahovalo ho svaté chování Lokanátha Gósvámího a chtěl se stát jeho žákem. Lokanáth však žáky odmítal a nechtěl o tom ani slyšet. Naróttam pak vymýšlel různé způsoby, jak by mu mohl sloužit a čím by ho potěšil. Nakonec se mu to podařilo a stal se jediným Lokanáthovým žákem.

Samádhi Naróttama dáse Thákura a Višvanátha Čakravartího
Naróttam dás Thákur kázal pod vedením Džívy Gósvámího společně se Šjámanadou a Šrínivásem Áčárjou vaišnavské učení v Bengálsku a o sto let později Višvanáth Čakravartí Thákur dále rozvinul a vysvětlil Čaitanjovou učení ve svých knihách. Višvanáth Čakravartí byl velkým áčárjou a učitelem mádhurja-rasy.

Snad nejnavštěvovanějším chrámem v celém Vrindávanu je chrám Rádhá-Banki-bihárí. Založil ho Haridás Swami, který byl současníkem šesti Gósvámích.

Závěs před Božstvy není celý den rozevřený jako je tomu v jiných chrámech, ale zavírá se a otvírá mnohokrát denně, často třeba během pár minut ho púdžárí otvírají a zavírají. Božstva nevstávají do 9 hodin rána a mangala-árati je pouze jednou za rok. Pouze jednou do roka je také možné spatřit lotosové nohy Bankibihárího.

Šrí Šrí Rádhá-Gópínáth
Krišnův pravnuk Vadžranábha Šrí Krišnu nikdy za svého života neviděl a tak si nechal vytesat několik Božstev Krišny. Tři Božstva však byla zhotovena jako první podle popisů Uttary, matky Mahárádže Paríkšita. Žádné ze tří však nebylo dokonalé. Góvindadží připomínal Krišnův lotosový obličej (Mukhara-vinda). Madan-móhan připomínal Krišnu od pasu dolů a Gópínáth Mu byl podobný od krku do pasu.

V jedné knize o Vrindávanu se uvádí citát z Padma-purány, že pokud chce člověk mít plnou vizi Krišny, musí se poklonit všem třem Božstvům během jednoho dne do západu slunce. Šrí Góvinda a Šrí Gópínáth jsou nyní v Džaipuru a Madanmóhan v Karoli 182 km jižně od Džaipuru. Při troše štěstí by se takový daršan dal zvládnout i dnes.

Božstva Gópínátha byla objevena ve Vrindávanu u Vamšívatu. Uctíval je Madhu Pandit Gósvámí a instaloval je Krišnův pravnuk Vadžranábha.

Božstvo Madana-móhana určuje, že člověk je věčným služebníkem Krišny. Góvindadží již skutečně přijímá službu, a proto se Mu také někdy říká „funkční” Božstvo. A Gópínáth je „Pánem gópí”, přitahuje je hrou na flétnu a tančí s nimi. Je tedy Božstvem duchovních zábav Krišny a jeho oddaných.

(Na obou obrázcích je jiný chrám).

Když započneme Vrindávan-parikramu (pěší cestu kolem celého města, která je vyznačena čárkovaně na mapě na konci článku) nedaleko Krišna-Balarám mandiru v oblasti Ramana-réti, můžeme si prohlídnout i strom Krišny a Balarámy. To Balarám, který má světlou barvu pleti, sedí Krišnovi, který má tmavou barvu pleti, na zádech. Světlý strom vyrůstá z toho tmavého.

Kus dál cesty směrem k Jamuně je pak Rádhá-Krišna strom. Tmavý tamál-Krišna objímá světlou Rádhárání. Na tomto pozemku se mělo v 90. letech stavět a strom měl být poražen, ale naštěstí se našel vaišnava, který majiteli zaplatil, aby ho nechal stát.

Jamuna-ghát
Při cestě na Kéší-ghát procházíme místy, kde říve tekla Jamuny.

Kousek dál již je řeka Jamuna nadohled a u jejího bývalého koryta je místo zvané Kálija-hrada. V dobách Krišnových zábav se v řece usídlil had Kálija a kvůli jeho jedu vše živé v okolí řeky zemřelo. Uschla i tráva na břehu, jen kadambový strom tam stále stál. Krišna na něj vylezl, utáhl si opasek jako zápasník, plácl si do dlaní a skočil do řeky za Kálijou...

...Tančil na jeho hadích hlavách a nakonec ho ušetřil jen díky upřímným modlidbám Kálijových manželek. O kadambovém stromu, který najdeme na Kálija-hradě, se říká, že ho dlouho před Krišnovým příchodem pokropil nektarem Garuda, neboť předpovídal, že ho v budoucnu bude potřeba. Jiní komentátoři Krišnových zábav zase říkají, že strom neuschl, protože se ho dotkla lotosová noha Krišny. V každém případě tam stojí dodnes a v maličkém chrámu poblíž najdeme toto krásné Božstvo.

...Také Gauránga - Šrí Čaitanja Maháprabhu sem chodíval a jeho zlatá pleť se naopak díky intenzivním pocitům odloučení měnila v tmavě modročernou...

Říká se, že větev starého stromu se někdo snažil uříznout a místo mízy z něj tekla krev. Strom poté uschl, ale z odnoří začal na stejném místě vyrůstat strom nový, který je vidět na horním obrázku...

...Dnes tu najdeme chrám Gaudíja Math, který založil Bhaktisáranga Mahárádž, žák Šríly Bhaktisiddhánty Sarasvatího Gósvámího. Jeho samádhi je hned poblíž tamarindového stromu.

Šrí Šrí Gaura-Nitái.

Gópí se totiž koupaly úplně nahé, když skončily svou Katjájání-vratu. Při tomto obřadném uctívání bohyně Katjájání si dívka přeje dobrého manžela a všechny gópí si přály za svého manžela Krišnu. Katjájíní jim požehnala, že jejich touha bude brzy splněna...

...Nikdo kromě manžela totiž nesmí vidět ženu nahou. Krišna jim sebral při koupání jejich šaty, uvázal je na strom a tak je donutil, aby si jedna po druhé pro své šaty přišla.

Jamuna je nejposvátnější ze všech indických řek právě proto, že protéká Vrindávanem a Mathurou a je tak důvěrně spojená s Jeho zábavami.

Řeka Jamuna, kopec Góvardhan a prach na vradžské zemi jsou vlastně jediné tři věci, které se dochovaly z Krišnova Vrindávanu v nezměněné podobě až do dnešních dnů.

Lidé suší své šaty přímo na břehu řeky.

V horku přijde koupel v Jamuně opravdu vhod.

V těchto místech řeka není příliš hluboká. Je lepší se vykoupat zde, protože...

...těsně nad Kéší-ghátem vytékají do Jamuny splašky z celého města.

Kéší-ghát
Krišna a pasáčci tu jednou pásli krávy, když za ním přišel Jeho bráhmanský přítel Madhumangala a požádal Ho, aby mu dal svou flétnu, paví pero a žluté šaty. „Když mi je dáš, všichni mě budou mít rádi, budou za mnou chodit a dávat mi laddu, aniž bych si o ně musel říkat.” Krišna se zasmál, osobně ho oblékl, dal mu flétnu, paví pero do vlasů a svoji hůl...

...Kansa mezitím požádal mocného démona Kéšího, aby na sebe vzal podobu ohromného koně, běžel do Vrindávanu a zabil chlapce s flétnou a pavím perem ve vlasech, protože to musí být Krišna. Kéší uviděl Madhumangalu v Krišnavých šatech a hned na něj zaůtočil zadníma nohama...

...Krišna rychle přiběhl na pomoc a Kéšího zabil. Kéšího nohy se sice Madhumangaly ani nedotkly, ale on přesto ztratil vědomí jen kvůli víru vzduchu, který zvířily jeho nohy. Když přišl k vědomí, hrozně se styděl a říkal, že jeho život je mu imlejší než hory laddu a vrátil Krišnovi Jeho šaty. Všichni pasáčci se smáli.

Každý den za soumraku se zde koná árati a lidé se koupají v posvátných vodách Jamuny.

Kdokoliv šel parikram kolem Vrindávanu, musel projít úzkými cestičkami a schodišti na Kéší-ghátu. Je opravdu zvláštní jít bosky po místech, kde kráčeli takoví velikáni jako byl například Bhaktisiddhánta Sarasvatí.

Koryto Jamuny je na podzim plné vody, ale v jiném období může vypadat třeba i takhle.

Kéší-ghát z pohledu z druhé stany řeky.

Když se člověk vykoupe v Jamuně, může se očistit od všech hříšných reakcí a získat čistou lásku k Bohu.

Sádhu po posvátné koupeli.

Vamšívat je místo, kde Krišna volal k Sobě gópí hrou na svoji flétnu. Gópí všeho nechaly a spěchaly za Krišnou. Byla noc, měsíc v úplňku a Krišna začal přesvědčovat, aby se vrátily zpátky domů. Nakonec rása-líla začala a gópí cítily neskutečné uspokojení a snad i trochu pýchu, jakého štěstí se jim dostalo. V tom okamžiku Krišna zmizel a jejich pýcha se přeměnila v transcendentální odloučení, které hraničilo s šílenstvím...

...Tak pokračovaly duchovní zábavy Krišny a gópí na Vamšívatě. Najdeme zde známý banyán. Poblíž Vamšívatu je chrám Gópíšvara-Mahádévy. Uctívání šiva-lingy v tomto chrámu započal Krišnův pravnuk Vadžranábha. Šiva jednou velmi toužil spatřit Krišnovu rása-lílu, ale gópí ho u na hranicích Vrindávanu zastavila s tím, že dál nesmí. Šiva se ptal, co by měl dělat, aby mohl dál a gópí mu řekla, aby uctíval Jógamáju...

...Šiva tak učinil a obdržel požehnání od Púrnimy (Jógamáji), která ho ponořila do nedalekého Brahma-kundu. Když ho vytáhla, měl podobu nádherné gópí. Pak ho zavedla na místo rása-líly a řekla mu, že odsud se může dívat na tanec Krišny a gópí.

Říká se, že pipalový strom poblíž chrámu Gópíšvary-Mahádévy je kalpa-vrikša, strom, který plní všechna přání.

Tento oltář s Džagannáthem uprostřed patří jednomu vaišnavovi, který nabízí prasádam každému, kdo projde kolem při Vrindávan-parikramě. Opravdu každému! Na oltáři má také Šrílu Prabhupádu.

Séva-kundž (Nikuňdžavan)
V zahradě jménem Séva-kundž probíhají každou noc zábavy Rádhy a Krišny. Večer proto všichni musí pryč, na což dohlížejí i opice, které se tu během dne hojně vyskytují. V noci ale všichni odejdou aby nerušili Božské zábavy Rádhy a Krišny.

Krišna zde zdobí Šrímatí Rádhárání květy, masíruje Jí nohy a poskytuje Jí další velice důvěrné služby. Není tudíž divu, že je to místo nejvyšší posvátnosti.

Stromy nebo spíš keře, které zde rostou, prý nejsou obyčejné stromy. Jsou to velcí světci, kteří se chtějí dotknout lotosových nohou Rádhy a Krišny, a proto jejich větve rostou okamžitě dolů k zemi.

Jednou Lalita-sakhí dostala žízeň a Krišna během chvilky Svou flétnou vyhloubil studnu, která uprostřed zahrady stojí dodnes.

Nidhivan (Nidhuvan)
Uprostřed další zahrady je malý chrám, kde Šrímatí Rádhárání s Krišnou odpočívají po tanci rása. „Nidhi” znamená „spánek” a „vana” znamená „háj” nebo „les”. Podle jiného výkladu slovo „nidhu” znamená „milostné zábavy” a celému háji se říká Nidhuvan.

Ve Vrindávanu se také koná Ratha-játra (festival vozů). Zde je však na počest Šrí Ranganátha (Višnua). Ranganáthův chrám je postaven v podobném stylu jako Višnuův chrám ve Šrí Rangam v Tamil Nadu (dravidiánská architektura). Je to největší chrám v celém Vrindávanu, ale pokud nejste rodilý Hindu, tak se na daršan nedostanete. Můžete si prohlédnout jen dvůr a chrám zvenčí.

Vozy jsou sice menší než v Džagannáth Purí, ale pocity oddaných mohou být podobné.

Stejně jako Ranganáthův, patří
Lao-babův chrám k novějším chrámům, které byly ve Vrindávanu postaveny teprve nedávno.

Uvnitř najdeme zajímavá pohyblivá dioramata.

Kšíródakašájí Mahárádž - první Prabhupádův sannjásín.

Jeho oltář a Božstva v Rádha-Rásabihárí ášramu.