Džagannáth Purí, také nazývané Niláčala nebo Šrí Kšétra se podle vaišnavské tradice neliší od míst, kde se zjevil Šrí Krišna a Šrí Čaitanja - Vrindávanu a Navadvípu. Je to místo velice drahé všem oddaným a již po mnoho staletí je cílem jejich poutí. Šrí Čaitanja Maháprabhu žil v Purí 18 let a zde také Své zábavy ukončil. Džagannáth Purí leží na břehu Bengálského zálivu ve východoindickém státě Orissa.

Džagannáthův chrám postavil v dávných jugách král Indradjumna a celý strhující příběh o Jeho vzniku a příchodu Božstev si můžete přečíst v této knížce, kterou jsme přeložili do češtiny. (Vřele doporučujeme!) Současný chrám začal stavět král Čóraganga Dév a dokončil ho jeho následovník král Anangabhíma během 12. století. Jeho základy jsou však více než 2000 let staré.

Hlavní věž je 65 m vysoká a na jejím vršku je Níla-čakra (modrý disk) zhotovená ze slitiny osmi kovů (ašta-dhátu). Je 3,5 m vysoká a každý den na ní vlaje jiný prapor. Na Ékádaší se na vrcholu chrámu rozsvěcuje lampa. V Čaitanja-čaritámritě se píše, že pokud člověk nemůže z nějakého důvodu do chrámu (není rodilý Hind nebo se cítí nekvalifikovaný), může se podívat na čakru na vrcholku chrámu a poklonit se jí, což je stejně dobré, jako by chrám navštívil. Šrí Čaitanja Maháprabhu sem pravidelně chodil. Před Džagannáthovým oltářem je pilíř jménem Garuda-stambha, odkud se díval se na Božstva. Na sloupě jsou otisky Jeho rukou a menší nádržka, která bývala plná Čaitanjových slz.

Jelikož jsou všechna Božstva dřevěná, každých 12 let se koná Nava-kalévara-jatra „Obřad transformace”, při kterém jsou po složitých přípravách nalezeny pravé stromy, vyřezána a namalována nová Božstva, provedena transformace a zakopána Božstva stará. Naposledy se konal v roce 1996. I když se na tento festival přijíždí podívat třeba i půl miliónu lidí, většina složitých obřadů a příprav se koná v naprosté tajnosti a nikdo kromě pověřených služebníků nesmí být přítomen.
Nejprve je potřeba nají správné stromy, na kterých jsou jasně viditelné symboly čakry (disku), ...

...lastury a další. Celá výprava se skládá z přesně stanoveného počtu příslušníků různých tříd a rodin. Po několika zastávkách dojdou pěšky až do 80 km vzdálené vesnice Kakatpur, kde musí nejstarší Dajitapati přespat v chrámu bohyně Vimaly neboli Mangaly („ta, která přináší příznivou budoucnost”). V noci musí mít sen, ve kterém mu bohyně naznačí, kde mají stromy hledat. Jde o potvrzení údajů, které jsou uvedeny ve starých spisech. Každý ze čtyř stromů pro každé Božstvo je na jiném místě (čtvrtým Božstvem je Sudaršan). Najdou mnoho různých stromů, ale symboly Nejvyššího Pána budou jen na jednom z nich.

První se stromu může dotknout zlatá sekyra, poté stříbrná a teprve pak železná. Během kácení ostatní pronášejí 108 svatých jmen Boha. Pro Božstva jsou určené pouze nímové stromy. Je to snad nejtrvanlivější druh dřeva, který v Indii roste. Vydrží minimálně 30 let, aniž by se začal rozkládat. Ním se v sanskritu řekne „dáru” a Božstvům se také říká „Dáru-brahman”.

Nava-kalévara-jatra je vlastně především tento obřad transformace, při kterém mají přítomní údajně velmi intenzivní pocity, kdy se zavázanýma očima přenášejí „životní sílu” do nových Božstev. Stará Božstva jsou pak zakopána na místě zvaném Koili Vaikunta („koili” znamená „pohřebiště”).

Kobra představuje Ananta Šéšu...

Hlavní vchod do Džagannáthova chrámu. K chrámu vedou čtyři brány: Simha-dvára (Lví neboli hlavní brána, která ústí na hlavní třídu), Ašhva-dvára, Vjaghra-dvára a Hasti-dvára. V areálu chrámu najdeme menší svatyně Satja-nárájana, Rámačandry, Nrsinhadévy a je tam i Božstvo Džagannátha zvané Patita-pávana (zachránce pokleslých), které je vidět z ulice a může ho tak vidět úplně každý.

...Když chtěl někdo něco říci, vyslovil jen svaté jméno Krišny. Zdálo se, jakoby Šrí Čaitanja uklízel stovkami rukou. Každého učil, jak to má dělat, chválil dobrou práci a káral, když něco bylo špatně. Tak všechny Svým příkladem učil, jak přijmout Nejvyššího Pána ve svém očištěném srdci...”

Studna, ze které Šrí Čaitanja pil.

Indradjumna Saróvara
je jezírko vzdálené si 1/2 km od chrámu Gundiča.

V místnosti, kde Sárvabhauma Bhattáčárja diskutoval Védántu vede Indradjumna Swami extatický kírtan.

Zahrada Džagannátha Vallabha
je místo, kde se Šrí Čaitanja setkával s Rámánandou Rájem. Rámánanda Ráj zde učil dívky tančit, aby mohly předvádět své umění pro potěšení Božstev Šrí Džagannátha. Najdeme zde svatyni s třemi oltáři: na prvním je Džagannáth, Baladév a Subhadra, na druhém Šrí Čaitanja a Rámánanda Ráj a na třetím Rádhá-Krišna.

Indie je zemí, kde můžeme téměř všechno vidět takřka na ulici - od narození až do smrti. I kremace je součástí každodenního života v Džagannáth Purí.

Rodiště Bhatisiddhánty Sarasvatího
V Džagannáth Purí bydlel i náš velký áčárja Bhaktivinód Thákur. Jako správce oblasti měl na starosti i Džagannáthův chrám. Byl to nejen velký světec, ale jelikož dovedl dobře rozpoznávat motivace lidí, byl neuvěřitelně efektivním soudcem. Britové se většinou dívali s despektem na manažerské kvality Indů, ale Bhaktivinód si získal jejich uznání i v tomto ohledu. V jeho domě se mu narodil syn Bhímal Prasád, který se později proslavil v Bengálsku i po celé Indii jako velký vaišnavský áčárja Bhaktisiddhánta Sarasvatí. V místě jeho rodiště dnes stojí tento chrám.

Purí Mahárádž (vpravo) žák Bhaktisiddhánty Sarasvatího.

Zde je s ním Nárájan Mahárádž (vlevo), žák Bhaktipragja Kéšavy Mahárádže (od kterého Šríla Prabhupád přijal sannjásínský řád).

Haridásovo múrti.

Král Orissy jednou nařídil, aby byl strom poražen kvůli stavbě Džagannáthova vozu. Vozy na Ratha-játru se totiž staví každý rok celé znovu a jelikož jsou asi 13 m vysoké, je na jejich stavbu potřeba velké množství dřeva...

Gambhíra
je místnost v domě Káší Mišry, kde Šrí Čaitanja Maháprabhu 12 let žil. Najdeme ji poblíž Siddha-bakuly, asi půl kilometru od hlavní brány Simha-dváry (doslova „Lví brány”) směrem k oceánu. V Gambhíře hoří dnem i nocí bez přestání lampa. Jsou tam Šrí Čaitanjovy původní dřevěné sandály, Jeho deka, nádoba na vodu a postel.

Na mramorovém trůnu je Jeho múrti oblečené do deky tak, že je vidět jen obličej. I když zde Šrí Čaitanja žil celých 12 let, říká se, že vůbec nespal. Prožil je v extatických stavech odloučení od Krišny, které prožíval jakožto vrchol lásky k Bohu. Oddaní se Ho snažili neustále hlídat, aby si v nekontrolovatelných extatických stavech neublížil.

Pokud přijdete kolem sedmé ráno, můžete za malý příspěvek uvidět i prasklinu v koleni Božstva, do které Šrí Čaitanja vstoupil a splynul s Ním.

Chrám najdeme ve čtvrti Gaurbhat Sahi asi 15 minut od samádhi Haridáse Thákura.

Uprostřed oltáře je posazený Tóta-Gópínáth společně s Rádhou a Lalitou. Nalevo od Něj jsou Božstva Balarámy a Jeho dvou manželek - Révatí a Varuní. Napravo jsou Božstva Rádha-Madanamóhana a Gaura-Gadádhara. Gadádhár na přání Samotného Čaitanji uctíval Tótu-Gopínátha každý den.

Džagannáth, Baladéva, Subhadra
kí džaj! Šrí Čaitanja Maháprabhu kíí džaj! Gaura-prémánandé!