I hnutí Haré Kršna podléhá změnám - podle někoho však příliš pomalu
článek pro časopis Dingir, září 2001

Britská socioložka Eileen Barkerová ve své studii „Plus ça change…”1 ukazuje, proč a jakým způsobem se nová náboženská hnutí působením času vyvíjejí a mění, a předkládá hypotézu, že tyto změny vedou „ke snížení rozdílů mezi hnutími a širší společností”.2 Připomíná, že „v pluralitní společnosti neexistuje jedna norma” a že „tím, jak nová náboženská hnutí ztrácejí své relativně odlišné charakteristiky, se zařazují do rozličnosti většinové společnosti”.3

Práci Barkerové věnujeme první část tohoto článku. V dalších částech dáme do souvislosti některé změny, které Barkerová popisuje, s novými událostmi kolem hnutí Haré Kršna v České republice.

Osm nutných změn

Barkerová jmenuje osm změn, jimiž nová náboženská hnutí procházejí. Především je to růst počtu členů. Nastává pochopitelně jen u skupin, které se vyhnou brzkému zániku. Růst náboženské skupiny vede k celé řadě organizačních (a často též ideologických změn). Ztrácí se prvotní úzký vzájemný kontakt všech zúčastněných a vzniká komunikační struktura. Spolu s ní pravděpodobně vznikne i rozdělení funkcí a vytvoří se hierarchie.

Druhou změnu podle Barkerové znamená odlišné složení členstva podle počtu konverzí do skupiny i odchodů z ní a podle počtu narození i úmrtí. Zpočátku je pro novou náboženskou skupinu důležité především získat nové konvertity. Pokud chce být úspěšná u různých sociálních skupin, nebo dokonce v různých částech světa, musí být schopna akceptovat různé vlivy a různé přístupy. Misijní úsilí může časem polevit, pokud se počet členů zvyšuje narozením. Děti vyžadují od rodičů čas a zázemí, a ti se tedy nemohou věnovat získávání nových členů v takové míře jako dříve. Náboženská skupina tak musí kromě misijní strategie vypracovat i systém výchovy svých dětí.

Demografická změna tak způsobí rozsáhlé změny v prioritách nového náboženského směru. „Zatímco idealističtí dospělí dvacátníci mohou toužit obětovat se pro uctívání, pro ideální obnovení božího království na zemi anebo pro šíření 'poselství' čtyřem čtvrtinám lidstva, rodiče středního věku se daleko spíše budou zabývat tak pozemskými záležitostmi, jakými je např. zdravotní pojištění, jak zajistit vzdělání a budoucnost pro své rodiny a snad i jak zaplatit nájemné.”4

Druhá generace je tedy podle Barkerové třetí příčinou změn v novém náboženském hnutí. Již sama existence druhé generace pravděpodobně oslabí apokalyptická očekávání, neboť jsou pro rodiče ve vztahu k jejich dětem hůře představitelná a méně vítaná. Druhá generace ovšem nutí nový náboženský směr ke změnám i aktivně: „Na rozdíl od dospělých děti nemohou být exkomunikovány,”5 připomíná Barkerová a uvádí případy, kdy si „problémové” děti v nových náboženských směrech vynutily zvláštní programy nebo kontakty se „světskými” odborníky.

Čtvrtá změna, kterou podle Eileen Barkerové prodělává nové náboženské hnutí, je způsobena postupnou ztrátou přímého kontaktu zakladatele či vůdce hnutí s většinou svých následovníků. Mezi vůdcem a následovníky se vytváří struktura, která postupně mění typ autority z charismatické na tradiční či byrokratickou.6 Ubývání přímého kontaktu s vůdcem vrcholí jeho smrtí a je vždy otázkou, do jaké míry má náboženské hnutí již vybudovánu svou strukturu vedení, a tedy do jaké míry smrt vůdce ohrozí její celistvost či samu její existenci. „Vůdcovská politika může být zprostředkována, anebo dokonce vytvářena věrnými náměstky, takže když vůdce zemře, dojde k hladkému přechodu s relativně malými otřesy v každodenním běhu organizace. Tak v případě Berga7 či Hubbarda8 nebylo po různě dlouhé období, než byla jejich smrt oznámena, známo, zda jsou živi nebo ne,”9 píše v této studii Barkerová.

Také věroučný systém se s přibývajícím časem mění: precizuje se a ztrácí extrémy. Členům náboženského hnutí jsou do určité míry dovoleny různé interpretace nauky. Ovšem pokud se velká část členstva významně odchýlí od původní nauky, dochází ke schizmatu. V některých skupinách podléhají změně i data a způsoby předpovídaných konců světa a zklamaná očekávání vyžadují racionální vysvětlení, a tím často i změny v učení. Očekávání jsou ostatně stále méně vypjatá.

Postupem času v nových náboženských hnutích mizí i extrémy životního stylu a přísné dělení na „my” a „oni”. S výjimkou příslušníků některých směrů (Barkerová uvádí hutterity, Amish, darbisty a chasidy) je možné sledovat „postupnou propustnost hranic, které je dříve oddělovaly od myšlenek a způsobů nečlenů”.10 Nasazení členů se časem rozrůzní do škály od zcela oddaných k pouhým sympatizantům. Vedle komunitního způsobu života mohou být zavedeny i jiné formy participace na hnutí (např. domácí církve v Církvi sjednocení). Členové mohou postupně obnovit styk s odpadlíky a rozvinout vztahy s nečleny. Rozmlží se též dříve ostrá hranice mezi „předtím” a „nyní”, zdůrazněná např. novými jmény. Nové náboženské směry mohou zvolit nová jména (např. Rodina), aby o změnách v učení i praxi přesvědčily veřejnost. Členové stále více vyhledávají zaměstnání mimo svou náboženskou společnost a jejich vůdcové vítají možnosti spolupráce s dříve démonizovanými jinými náboženstvími nebo médii.

Sedmou změnu v nových náboženských hnutích podle Barkerové způsobí změna postojů většinové společnosti vůči nim. Časem je veřejnost začíná považovat za méně deviantní a daří se jí rozlišovat jeden nový náboženský směr od druhého. Rodiče a další příbuzní z nich pomalu ztrácejí neodůvodněný strach, pro média přestávají být přitažlivé a oslabuje se i kritika antikultovních hnutí.

Poslední změnu v nových náboženských směrech podle studie Eileen Barkerové způsobuje sama měnící se většinová společnost. Některé charakteristiky, spojované s novými náboženskými směry, se objevují i v respektovaných náboženstvích. Mění se i ekonomické, politické a hospodářské klima, takže může zmizet velká část experimentálního náboženského podhoubí - např. hippie scéna. Mohou se měnit celkové preference společnosti. V 90. letech minulého století Barkerová zaznamenává např. pokles zájmu o komunity založené na biblickém učení a naopak vzrůst „individuálních náboženství” v rámci hnutí lidského potenciálu.

Na základě těchto skutečností Barkerová shrnuje, že faktory spojené s plynutím času „neurčují, jak se nový náboženský směr bude měnit, ale určují, že se bude měnit.”12 Alespoň do jisté míry jsou tedy změny nevyhnutelné. V následujících řádcích budeme sledovat, jak se dotkly hnutí Haré Kršna, tedy Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny (ISKCON), a po jakých změnách se nyní v českém prostředí ozývá volání.

Český ISKCON: efekt otáčivých dveří

Mezinárodní společnost pro vědomí Kršny by mohla dobře dokumentovat některé výše nastíněné teze a Barkerová tento náboženský směr také často jako příklad uvádí. Vzrůst počtu členů a mezinárodní rozšíření hnutí Haré Kršna skutečně způsobily velké změny, které se ještě zvýraznily po smrti Prábhupády, ačkoliv ten se jako zakladatel pokoušel otřesům v souvislosti se svým odchodem předejít. Ustanovil proto vedoucí komisi (tzv. GBC, Governing Body Commision), složenou ze svých jedenácti učedníků, kteří měli působit jako guruové a kteří měli zasvěcovat další oddané.

Jak však Barkerová shrnuje, „nedlouho po jeho smrti vyšlo najevo, že noví guruové nejsou tak duchovně čistí, jak jejich pozice vyžadovala. Jako tolikrát v historii i zde moc umožnila vzrůst zkaženosti. Mezi obviněními ze skutků, na nichž se gurové podíleli, byla střelba na veřejnosti, obchod s drogami, zakázaný sex a vražda. Skupina starších oddaných proto připravila úplnou reorganizaci společnosti pro vědomí Kršny nejen proto, aby se ISKCON zbavil zkorumpovaných jednotlivců, ale i kvůli restrukturalizaci, která by minimalizovala recidivu takového chování.”13 Je ovšem třeba doplnit, že zmíněné náboženské poklesky či kriminální činy se týkaly jen některých z jedenácti guruů.

Také změna demografické struktury a výzva druhé generace zazněla v ISKCONu silně. Hnutí dovolilo několik druhů členství od původně preferovaného zasvěceného života v komunitách až k téměř běžnému rodinnému způsobu života za pouhé podmínky dodržování tzv. čtyř regulativních principů. Jak uvádí ve své studii Miloš Mrázek, „v poslední době se v hnutí začíná praktikovat i to, že jsou do višnuismu zasvěcováni i ti, kdo žijí zcela mimo chrámové společenství a udržují s ním jen volnější svazky.”14

Také změna postoje veřejnosti k tomuto hnutí je markantní, protože v kontrastu s prvními desetiletími svého působení je nyní ISKCON obecně považován za autentického reprezentanta hinduismu na Západě, a to nejen médii, ale i samotnými Indy, kteří často vyhledávají Kršnovy chrámy jako centra indické kultury v neindickém prostředí. Je možné sledovat určitou hrdost příslušníků ISKCONu na tento posun a snahu neztratit důvěru veřejnosti.

Konečně i posun veřejného mínění směrem k alternativním způsobům života a zvláště k vegetariánství dává ISCKONu možnost stát se díky vegetariánským restauracím a ekologickým farmám běžnou a respektovanou součástí pestré pluralitní společnosti.

Česká pobočka Mezinárodního hnutí pro vědomí Kršny ovšem západní zkušenost nekopíruje zcela přesně - ISKCON u nás zpočátku 90. let nepůsobil (a vzhledem k našemu prostředí jistě ani nemohl působit) jako vyzrálá náboženská skupina, která již zhodnotila zkušenost téměř pětadvacetileté existence na Západě. Barkerová ostatně ve výše zmíněné studii krátce, ale výstižně tvrdí o všech nových náboženských směrech, že „ve východní Evropě nesledují tendence, které jsou popsány v této studii. Vznikají znovu jako nová náboženská hnutí a nesou charakteristiky, které je odlišují jak od jejich současných západních podob, tak od socialistických společností, v nichž nyní působí.”15

Na začátku 90. let u nás hnutí Haré Kršna bylo malou, generačně vyhraněnou skupinou mladých lidí (kromě několika vůdčích osobností reemigrantů). Tvořili typickou skupinu první generace, tedy těch, kteří se pro členství rozhodli a zvolili si život podle náboženských zásad. Tento nový náboženský směr stál zpočátku ve značném napětí vůči nečlenům, kteří byli např. označováni nelichotivým slovem „karmí”.* Svým výrazně odlišným způsobem života jeho příslušníci provokovali českou společnost, po letech izolace málo přivyklou čemukoli exotickému.

Spíše výjimkou z této situace byl otevřenější postoj již zkušeného Turija dáse, který se vrátil z emigrace a stal se prvním představeným ekologického hospodářství „Kršnův dvůr”. Patrně hlavně díky němu se rozvinula komunikace mezi obyvateli Kršnova dvora a jejich rodiči a upravily se vztahy mezi dvorem a jeho vesnickým a chatařským okolím. Krokem vstříc většinové společnosti byla jistě i potravinová pomoc lidem postiženým povodněmi v roce 1997. Tiskový mluvčí a veřejný představitel českého ISKCONu Trilokátma dás etabloval hnutí Haré Kršna na fórech mezináboženského dialogu a vstoupil do rozhovoru o míře náboženské svobody v České republice. Mravenčí prací a zápasem s úřady kvůli získání povolení pro náboženskou školu (gurukulu) se bhaktovi Martinu Fárkovi podařilo získat řadu sympatizantů mezi veřejně známými osobnostmi. Přednáškami pod hlavičkou Centra pro védská studia se hnutí prezentuje hlavně v univerzitním prostředí s ambicí být vnímáno jako reprezentant indické kulturní a náboženské tradice.

Některé důležité změny ovšem české hnutí Haré Kršna neprodělalo. Zvlášť citelně stále chybí česká druhá generace, která je - podle našeho názoru - pro vývoj každého náboženského směru vůbec nejdůležitější. Absence druhé generace je u nás způsobena jistě jednak tím, že život v manželství je mezi Kršnovými oddanými stále považován za méně hodnotný než brahmačárinský celibát, v českých podmínkách ale především odchodem několika rodin z hnutí po těžké krizi, kterou prožil Kršnův dvůr v roce 1997.

Děti by totiž pravděpodobně vytvořily v hnutí právě to, co mu dnes chybí: prostor pro oddané, kteří již nejsou nejmladší a kteří ztratili prvopočáteční nekritické nadšení a s ním i ochotu se bez připomínek podřizovat hierarchii. Samostatné studium písem této vrstvě oddaných také poskytlo osobní poznání, které se jim zdá být hlubší a propracovanější než nauka, sdělovaná při běžných programech nově příchozím a návštěvníkům. A navíc - „služebně starší” oddaní měli také většinou možnost seznámit se i s odvrácenou tváří současné světové Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny (ISKCON), např. s jejím silným zaujetím pro uspokojení finančních potřeb a nároků, s mravní krizí některých vůdců, odchody významných guruů či s dlouhodobým skandálem s pohlavním a jiným zneužíváním dětí v zahraničních gurukulách,15 provozovaných hnutím Haré Kršna.

Tím nemá být řečeno, že střední generace oddaných by sama musela mít děti, ale vrstva rodin by pravděpodobně umožnila vytvoření přechodové, a snad můžeme říci i nárazníkové zóny mezi vedoucími a nováčky. Současné české hnutí se totiž zdá být silně polarizováno mezi tato dvě postavení a málokterý člen v hnutí setrvá i po několika letech. Pokud po dvou či třech letech vyroste z prvotního nováčkovského nadšení, ocitá se neuvědoměle před volbou mezi odchodem či zařazením do současného vedoucího establishmentu (k němuž mívá různé výhrady - zvláště vzhledem k postavám zahraničních guruů, kteří mají českou oblast ISKCONu na starosti). Český ISKCON tak stále silně připomíná první fázi téměř každého nového náboženského směru, pro niž je typický „efekt otáčivých dveří” - poměrně velká část příchozích brzy hnutí zase opouští.

Vedlejším produktem „efektu otáčivých dveří”, a tím i absence „přechodové zóny” mezi nováčky a vedoucími jako prostoru pro dospělou a kritickou střední generaci, je poměrně značný počet oddaných, kteří praktikují vědomí Kršny mimo oficiální ISKCON. Specificky české problémy se v tomto bodě spojují s celosvětovou vnitřní opozicí odpadlých a odcházejících oddaných vůči ISKCONu, která - zdá se - paradoxně sílí tím více, čím více slábne vnější opozice rodičů a příbuzných oddaných, médií apod. Neoficiálním českým centrem oddaných mimo ISKCON je Brno a jeho vegetariánská restaurace „Hari Bol”, ale oddaní mimo ISKCON vykazují takovou míru samostatného myšlení a takovou nechuť k organizování, že nelze hovořit o žádné skupině, nýbrž jen o jednotlivcích v síti vzájemných vztahů.16 Určitou, ale nikoliv jedinou ani nekriticky přijímanou váhu má pro ně např. osobnost Kundalího dáse.17

Právě z prostředí těchto oddaných, jejichž míra nasazení by za normálních okolností pravděpodobně vytvořila přechod mezi nováčkovskou a vedoucí pozicí v náboženském směru, vyšla v poslední čtvrtině roku Petice jako neoficiální a pracovní spis, který přináší jeden úhel pohledu na situaci mezi českými oddanými Kršny.

Petice: volání po změnách

Na konci září 2000 uspořádalo 19 oddaných, kteří v průběhu posledních let opustili strukturu českého ISKCONu, svá svědectví, v nichž popsali okolnosti a důvody svých odchodů. Všichni zůstali oddanými Kršny; z jejich svědectví je však patrné trpké zklamání z organizace, která jim toto náboženství zprostředkovala a které v určité etapě svého života věnovali své síly a prostředky. Jejich svědectví popisují konkrétní události, rozseté v průběhu několika let. Součástí této Petice je i uvedení přesného znění vnitřních zákonů ISKCONu, které byly porušeny, jakož i stížnosti na konkrétní osoby. Svědectví sice nepostrádají hořkost a stopy zranění, na druhou stranu se ale snaží být věcná a prozrazují zájem o Kršnovu věc v České republice a lásku k bývalým přátelům, kteří v hnutí setrvali. Je cenné, že svědectví spolu s kritikou obsahují i konkrétní návrhy řešení, které se vnějšímu pozorovateli mohou jevit jako v podstatě přijatelná.

Spis „Petice oddaných českého ISKCONu, jejich svědectví a návrhy” se obrací jak proti některým praktikám (celkově je shrnuje Tattva-darší dás ve zkrácené ukázce na této stránce), tak proti jednotlivým vůdčím postavám. Nejvíce jsou kritizováni zahraniční guruové Bhaktivaibhava Mahárádž a Suhotra Svámí, kteří jsou určeni vůdcovským mezinárodním tělesem GBC (Governing Body Commision) ke starosti o československou oblast (yatru, játru). Spolu s nimi jsou terčem největší části kritiky Lomančitta dás, vedoucí kršnovské vegetaránské restaurace „Góvinda” v Praze v Soukenické ulici, a Narakriti dás, pražský chrámový prezident.

Odešlí oddaní se cítili být manipulováni vytvářením pocitu, že bez poslušnosti autoritám není možno sloužit Kršnovi. Za nejhorší trest je patrně možné považovat vyloučení z komunity, které má vážné náboženské, sociální i praktické důsledky. „Kážou nám, že máme všechno do posledního halíře odevzdat chrámu a že platit sociální pojištění je ta největší mája,* ale nyní, když oddaní opustí chrám, nemají z čeho začít,”18 popisuje Dvaraka-íšvara dás poměrně obvyklou zkušenost oddaných, kteří se najednou ocitnou mimo komunitu bez peněz, bez bytu, bez zaměstnání, ale často také bez přátel a s minimální chutí do života. Radhéšu dáse možná budeme podezírat z používání příliš dramatického tónu, přesto však jeho slova znějí velmi autenticky: „Po osmi letech služby tedy nacházím sám sebe na ulici. Myslím, že to nebylo příliš služby Kršnovi, ale spíše divným chlápkům s pochybným charakterem, někomu, kdo mě nesmírně zneužíval…”19

Autory petice, zdá se, velmi mrzí a zaráží, že k vynucení poslušnosti jsou v hnutí Haré Kršna (jakož ovšem i v mnoha jiných - snad ve všech? - náboženských organizacích) používány náboženské argumenty. Ideálem je „následovat a nespekulovat” a nezávislé názory jsou - podle autorů petice - shozeny jako „iluze”, „relativizace” nebo „spekulace”.20 Vnitřní pocity a myšlenky mohou duchovní autority kontrolovat pomocí tzv. „vyjevování mysli” těch, které mají duchovně na starosti. Všechny tyto a mnohé další prostředky vedou ke vzniku duchovní elity, která se - podobně jako elita oddaných brzy po Prábhupádově smrti - nedokáže vyhnout pokušení svou „nekontrolovanou moc”21 zneužít k získávání výhod a k možnosti konat to, co je ostatním zapovězeno.

Petice se úzkostlivě snaží dokázat, že jejím hlavním účelem není foukat na bolístky jejích signatářů, ale varovat další generace oddaných. Ve svých posledních slovech připomíná současným členům hnutí Haré Kršna, že „ISKCON bude takový, jaký si ho uděláte anebo … jak dovolíte jiným ho udělat”.22 Je však otázka, zda ti, jimž jsou tato slova určena, jsou schopni varování přijmout. Zatím se oficiální vedení českého ISKCONu snaží (docela pochopitelně) členy před vlivem Petice ochránit. Signatářům se ovšem podařilo vzbudit mezinárodní pozornost a vynutit si listopadovou inspekční návštěvu maďarských oddaných, delegovaných evropským vedením ISKCONu. Zdá se ovšem, že úsilí maďarské delegace uvázlo na mělčině drobných procedurálních obtíží. Další nadějí pro signatáře Petice bylo březnové vrcholné setkání vedoucích ISKCONu v indickém Majápuru a dubnová návštěva delegace v Česku. Ani tato setkání nenaplnila očekávání autorů Petice a je otázka, zda je vůbec naplnit mohla.

Ale - jak říká jeden z výrazných signatářů Petice Čit-šakti dás - i kdyby se Petici nepodařilo český ISKCON změnit, další odcházející se už nebudou muset trápit palčivým pocitem, že vina je jen na jejich straně a že jsou se svými pocity sami. A navíc, jak by možná řekla Eileen Barkerová, okolnosti v českém ISKCONu neurčují, jak se tento nový náboženský směr bude měnit, ale určují, že se dříve nebo později určitě změní.

Poznámky
1 Barker, E., Plus ça change…, Social Compass 42 (2), 1995, str. 165-180. Název této studie připomíná výrok Alphonse Karra „Plus ça change, plus c´est la meme chose.” (Čím více se věci mění, tím více jsou stejné.)
2 tamtéž, str. 165
3 tamtéž
4 tamtéž, str. 170
5 tamtéž
6 Barkerová používá typologii autority podle Maxe Webera
7 Hubbard (1911 - 1985) založil a vedl Scientologickou církev (pozn. Z. V.)
8 Berg (1919 - 1994) založil a vedl Děti Boží, resp. Rodinu lásky, resp. Rodinu (pozn. Z.V.)
9 Barker, E., Plus ça change…, str. 171
10 tamtéž, str. 174
11 tamtéž, str. 179
12 tamtéž, str. 172
13 Mrázek, M., Děti modrého boha, Dingir, Praha 2000, str. 39
14 Barker, E., Plus ça change…, str. 178
15 O skandálu viz ISKCON Communications Journal, vol. 6, No. 1 a 2, www.iskcon.com/icj/icj.htm, dále např. http://www.wturley.com/. Jak autora tohoto článku laskavě upozornil Tattva-darší dás, „problémy však byly hlavně ve školách, kde děti nebydlely společně s rodiči. Tam, kde rodiče byli a děti docházely jen do školy, byly problémy minimální a srovnatelné s jakoukoliv jinou školou. Výsledkem toho bylo, že většina nebo už snad všechny 'ášramové' gurukuly byly zrušeny.”
16 Řadu zajímavých článků oddaných mimo ISKCON včetně výborné reflexe „Co by měl člověk vědět, než se rozhodne zapojit do hnutí Haré Kršna” je možno nalézt na adrese www.vaisnava.cz
17 Rozhovor s tímto Kršnovým oddaným, který odešel z ISKCONu, přinesl Dingir 3/2000 na str. 26-27
18 Petice oddaných českého ISKCONu, jejich svědectví a návrhy, říjen 2000, str. 11; www.krsna.wz.cz
19 tamtéž, str. 19
20 tamtéž, str. 16
21 tamtéž, str. 8
22 tamtéž, posl. strana

Poděkování
Čit-šakti dásovi, Martinu Fárkovi, Janu Moškořovi, Tattva-darší dásovi, Trilokátma dásovi a Turija dásovi.

Názor Trilokátmy dáse
tiskového mluvčí hnutí Haré Kršna:

Skutečný záměr autorů petice není starost o řešení problémů ISKCONu, ale šíření polopravd, pomluv a zkreslování skutečnosti. To vše zabalené do pláště zájmu o budoucí nové členy. Ve skutečnosti jakékoliv řešení svými postoji od začátku znemožňovali.

Většina signatářů Petice opustila ISKCON již před několika lety a od té doby se mnoho věcí změnilo. Získali jsme řadu zkušeností, díky nimž se dnes můžeme vyhnout chybám, kterých jsme se dříve dopustili. Tyto chyby ovšem nebyly zákeřné nebo cílené, ale vyplývaly z naší nezkušenosti. Postupně se vytváří systém, jak řešit určité sociální problémy a neustále pracujeme na vzdělávacím systému, který je rok od roku kvalitnější a systematičtější.

Trilokátma dása

Postřehy některých autorů petice:

„Události, které následovaly po zaslání petice na evropské ústředí, paradoxně ukázaly, že problémy jsou zásadně hlubšího dosahu a že petice ukazuje jenom na viditelnou část ledovce, jehož mnohem větší část je ukrytá pod hladinou moře. Já osobně si myslím, že petice mnohému a mnohým pomohla, a doufám, že jako memento poslouží i nadále; skutečné hodnoty jako čistota charakteru, poctivost, pokora, odvaha, upřímnost atd. přetrvávají, zatímco jejich opak, ať už zabalený do čehokoli, vždy časem pomine, aby uvolnil místo skutečnosti.”

Čit-šakti dás

Co by měl člověk vědět, než se rozhodne zapojit do hnutí Haré Krišna:
„… 4. Nepalte mosty. Již mnoho oddaných udělalo velkou chybu, že zanevřelo na své rodiče („vždyť to jsou masožraví démoni, kteří se nezajímají o duchovní život”), příbuzné a známé, kteří pak vinou oddaných přirozeně zanevřeli na ně. Když se po letech chtěli oddaní vrátit, museli napravovat velké škody, které ve svém fanatismu a mladickém nadšení udělali. Šťastní jsou ti, jejichž rodiče jsou rozumní, kteří jim odpustili a pomohli jim postavit se na vlastní nohy. Pamatujte na Kršnův pokyn o uctívání nadřízených, jako jsou otec a matka (Bg 17.14). Prabhupáda si přál, aby jeho žáci nejméně jednou měsíčně napsali rodičům...
10. Postavte se na vlastní nohy. V současnosti hnutí Haré Kršna funguje tak, že dělá z mladých (ale již dospělých) lidí závislé jedince, de facto děti. Místo aby je učilo, jak se mají postavit problémům a řešit je, jim šéfové říkají, že se o nic nemusí starat, že Krišna všechno vyřeší za ně, jen pokud budou pro ně zadarmo pracovat. Tento přístup je zvláště degenerující, protože v člověku zlomí vnitřní sílu…”

Tattva-darší dás a Martin Fárek
www.vaisnava.cz

„Tady je stručný přehled mých stížnosti na vedoucí českého ISKCONu:
1. Zneužíváni oddaných a jejích mladického nadšení
2. Neprůhledné zacházení s penězi a příspěvky
3. Ničení jakéhokoliv kázání vědomí Krišny, které nemají plně pod svojí kontrolou, a nebo případné kradení těchto projektů pro sebe
4. Zatajování ISKCONských zákonů
5. Zastrašování oddaných, kteří se odváží něco namítat, a udržování atmosféry strachu; cenzura pošty a informací
6. Nátlak na oddané přijmout zasvěcení od Suhotry Swamiho a Bhaktivaibhavy Swamiho, aby je pak mohli snadněji manipulovat; odrazování oddaných, aby se nenechávali zasvětit ostatními guruy v ISKCONu
7. Místo řešení stížností zničí toho, kdo si stěžuje
Vím, že tyto problémy jsou do jisté míry všude, ale věřte mi, že současná situace v české yatře je opravdu extrémní dokonce i v kontextu současného ISKCONu.”

Tattva-darší dás
Petice oddaných českého ISKCONu, jejich svědectví a návrhy, str. 21

„Jsem oddaný od roku 1985 a měl jsem možnost vidět, jak se česká yatra rozvíjela od dob komunismu, i po roce 1989 až do současnosti. Devět let jsem překládal knihy pro BBT,* nějakou dobu jsem žil ve Švédsku a pomáhal jsem rozvíjet českou farmu a přidružené projekty, jako například pražské Góvindy. Znám většinu vedoucích ISKCONu osobně a prožil jsem celou iskconskou historii. Nyní žiji mimo chrám a snažím se pracovat na svém zdraví.
Moje hlavní výtka je, že za ty roky se z ISKCONu stala organizace zneužívající naivity a nadšení nových oddaných a využívající jejich energie čím dál méně ve službě Kršnovi a čím dál více ve službách pohodlného života vedoucích. Celé hnutí je uspořádáno tak, aby nabíralo nové lidi, drželo je v přísné izolaci a nevědomosti o různých otázkách, krmilo je překroucenou filozofií, že když budou poslouchat vedoucí, udělají jistý pokrok v duchovním životě... a když se po několika letech nebo negativních zážitcích proberou a snaží se přijít na to, o co tu vlastně běží, vedoucí mají velmi propracovaný systém, jak je odizolovat od ostatních a zbavit se jich. V krátkosti - stalo se z toho hnutí pro pár lidi, kteří se snaží získat ostatní, aby na ně pracovali. Místo aby je vedoucí učili o duchovním a individuálním růstu a filozofii jako takové, učí je spíše o totální poslušnosti.”

* BBT - Bhaktivedanta Book Trust, nakladatelství Mezinárodní společnosti pro vědomí Kršny

Tattva-darší dás
Petice oddaných českého ISKCONu, jejich svědectví a návrhy, str. 20

Autor zdůrazňuje, že kritizuje jen negativní věci, které se dějí i v jiných náboženstvích, a naopak si váží pozitivní práce a přínosu, které hnutí přináší.