|
Badrináth je jeden z nejslavnějších hinduistických chrámů
v Indii. Nachází se v oblasti Himalájí, která se nazývá Utrakanth leží
ve výšce 3110 m nad mořem. Kolem chrámu se rozkládá malá vesnice. Život
tamnějších obyvatel se řídí podle chrámového astrologa, který určuje
příhodnou dobu pro různé závažné události v chodu vesnice. Kromě toho
tam můžete narazit na různé jogíny, kteří přebývají vysoko v horách
a čas od času přijdou chrámnavštívit. Dostanete-li se do Indie, určitě
si nenechte návštěvu Badrináthu ujít. Musíte ale počítat s poněkud náročnějším
cestováním, než na jaké jsme zvyklí z Čech.
Výchozím bodem pro cestu do Badrináthu je Hardwar (Brána
Bohů). Do Hardwaru se bez problému dostanete z Dillí autobusem i vlakem
(cena stojí okolo 200 rupií). Hardwar je vstupní brána do posvátné země
Utrakanth, kde naleznete poutní místa nebo chrámy téměř na každém kilometru.
Různými jogíny a sánjásíny se to tam jen hemží. Větší část z nich jsou
jen obyčejní podvodníci, kteří se snaží vytáhnout z naivních zápaďáků
pár rupek. Najdou se tam ale i ti opravdoví. Hardwarem také protéká
řeka Ganga. Na jejím pravém břehu se pravidelně jednou za dvanáct let
koná Kumba-méla na kterou přichází až 18 miliónů lidí. (Hardwar má jinak
asi 200,000 obyvatel). Vyberete si jednu z mnoha autobusových společností
a zakoupíte si jízdenku Hardwar - Badrináth (okolo 250 rupií) a ráno
v pět hodin se můžete vydat na cestu.
Indické autobusy mají velice malé sedačky (asi jako
židličky v první třídě) a na místo pro dva se bez problémů vejdou tři
až čtyři Indové. Je ale téměř nemožné ukořistit místo k sezení,
takže je to stejně jedno. Cesta vede v horách a po jedné straně je vždy
hluboká propast. Utržené krajnice a balvany na silnici jsou častým jevem.
Silnice je jednoproudá a sem tam je trochu širší místo, kde se autobus
může vyhnout protijedoucím vozidlům. Řidič před každou zatáčkou zběsile
troubí na klakson, aby upozornil protijedoucí řidiče, nevím jestli to
ale funguje, protože v rokli pod námi jsme už minuli několik trosek
autobusů. Míjíme Hrišikéš a další zastávka je v Dévprajágu.
Dévprajág je velice význačné poutní místo. Podle indické
mytologie přitéká řeka Ganga na
Zemi z vyšších planetárních systémů a Šiva (velice slavná osobnost v
indické mytologii) nastavuje vodám Gangy svoji hlavu, aby silný proud
nerozbil Zemi na kusy. Ganga se tak roztříští na mnoho pramenů a proto
v Himalájích pramení hned na několika místech. V Dévprajágu
se poslední dvě ramena Alakananda a Bagiratí slévají (prajág = soutok)
a vytváří opět kompletní Gangu. My jsme pokračovali proti toku Alakanandy
a míjeli jsme další přítoky: Mandákiní v Rudraprajágu, Pindar v Karnaprjágu,
Nandákiní v Nandaprajágu a Dhauli Gangu v Višnuprajágu. Cesta pomalu
ubíhá, jsem pohroužen do nádherných scenérií Himalájí a nebezpečí silniční
havárie si nepřipouštím.
Asi v pět hodin odpoledne se začalo stmívat a řidič
řekl, že potmě dál nejede a zastavil ve vesnici Jóšimat k přenocování.
Jóšimat je asi 30 km pod Badrináthem
(za dvanáct hodin jsme ujeli asi 200 km !). Druhý den ráno před odjezdem
jsme s přítelem zašli k Višnuprajágu (je nedaleko Jóšimatu) a vykoupali
se tam. Voda Gangy vytéká z ledovců a měla asi 4 stupně Celsia. Teplota
vzduchu byla asi 25 stupňů takže se to dalo snést. V Jóšimatu jsme také
navštívili chrám Nrsimhadéva (inkarnace Boha Višnua), kde nám kněz vyprávěl
zajímavou legendu o Božstvu v jeho chrámu. Ruka Božstva
se prý neustále ztenčuje (mohl jsem vidět, že je tlustá asi jako jehla)
a až se ulomí, zřítí se dvě hory po stranách vstupu do údolí k Badrináthu
a celé údolí zavalí. To se prý stane v době až nikdo nedokáže ocenit
duchovní sílu Badrináthu. Jediná přístupová cesta k chrámu tak bude
zničena. Ruka Božstva ale zatím držela a tak jsme se asi v 10 hodin
vydali na další cestu. Za posledních 30 km jsme překonali převýšení
1500m.
V Badrináthu byl jeden stupeň pod nulou a můj kamarád,
který měl jen tričko a na nohách žabky se začal rychle shánět po nějakém
oblečení. Chrám
byl opravdu nádherný. I když se architektonickynemohl rovnat ohromným
chrámům v jižní Indii, měl velké mystické kouzlo, které musí zapůsobit
opravdu na každého. Do chrámu se samozřejmě mohlo jen bosky, což v mrazu
na kamenné podlaze nebylo nic příjemného. Obdivoval jsem chrámového
kněze, který stál u oltáře naboso i několik hodin. Chrám v Badrináthu
i celá vesnice okolo se na zimu zavírá. Chrámový astrolog určí příhodný
den a po slavnosti se zavře chrám a celá vesnice se přestěhuje k příbuzným
v níže položených vesnicích. Na jaře se všichni opět vrací do Badrináthu.
Na závěr ještě malá zajímavost: nevím co je na tom pravdy, ale oheň
v lampách na oltáři prý nikdy nevyhasne a hoří v chrámu po celou zimu,
aniž by někdo přidával olej. |
|