Bhaktivinód Thákur:  Existuje nekonečně mnoho jív, které jsou věčnými společníky Pána. Na Góloce Vrndávaně je projevil Pán Baladévou, aby mohly sloužit Pánu Kršnovi. Na Vaikuntách je projevil Šrí Sankaršanem pro službu Pánu Narajánovi, vládci Vaikunty. Věčně a blaženě slouží svému milovanému Pánu, neustále ve své svarúpě (původní pozici), stále se snaží učinit Pána šťastným, jsou neustále příznivé ke službě Pánu a naplněny energií cit-šakti (energií blaženosti). Nemají absolutně žádný kontakt nebo vztah k energii zvané máya, tento pojem pro ně vůbec neexistuje. Protože žijí v duchovní oblasti, máya zůstává velice daleko od nich. Neustále jsou ponořeny do blaženosti služby svému milovanému Pánu. Jsou transcendentální světskému štěstí a utrpení a jsou neustále osvobozené. Jejich pravý, skutečný život je láska a nemají ani představu, co je to nářek, strach a smrt.

Nepatrných vědomých jív, které vycházejí jako paprsky z Mahá-Višnuova pohlédnutí na máyu, je též nekonečně mnoho. Jelikož jsou v blízkosti máyi, vidí  její rozmanitost. Mají všechny charakteristické rysy obyčejné jívy, které byly popsány výše, ale přesto díky své nepatrnosti někdy pohlédnou směrem k duchovnímu světu a někdy směrem k hmotnému stvoření. V tomto postavení na pomezí je jíva slabá, protože ještě nezískala duchovní sílu milostí svého Pána. Z mnoha těchto jív si některé chtějí užívat máyi. Proto jí  zůstávají věčně spoutány, neboť je přitahuje smyslový požitek. Ty, které jsou zaměstnány oddanou službou Pánu, jdou do duchovního světa, k čemuž jim dává sílu svou milostí Pán z energie cit-šakti.

Vradžanáth: Pán Kršna je zosobněná milost. Proč tedy nechává jívy slabými a umožňuje takto, aby byly spoutány máyou? (Poznámka: Jíva zde znamená pouze podmíněná duše).

Bhaktivinód Thákur: Je pravda, že Kršna je nanejvýš milostivý, ale je také lílamaya neboli ten, kdo tráví čas pouze lílou (zábavou). Vzhledem k tomu, že různé líly probíhají  v různých situacích, Pán udělal jívu způsobilou pro nekonečně mnoho odstínů - od okrajového postavení až po nejvyšší úroveň mahábhávy (lásky k Bohu). Aby to jívám umožnil a učinil je pevnými v jejich způsobilosti pro tyto různé pozice, stvořil mnoho nízkých úrovní spjatých s máyou, které představují nikdy neustávající překážky na cestě k dosažení nejvyšší blaženosti. Tyto úrovně sahají od nejnižší nehybné hmoty až k falešnému egu. Živé bytosti poutané máyou jsou v nevědomosti o své svarůpě (původním postavení), proto se snaží získat požitky pro sebe a nejsou oddány Kršnovi. V tomto postavení, tak hluboko, jak jde jíva dolů, o to více milostivý Pán - který  se před ní projeví spolu se Svými společníky a příslušenstvím - jí dá možnost dosáhnout nejvyššího cíle. Ty jívy, které přijmou tuto možnost, se snaží dosáhnout svého cíle. Postupně dosáhnou transcendentálního příbytku Pána a získají zcela stejné postavení jako jeho věční společníci.

Vradžanáth: Proč Pán způsobuje utrpení jívám za účelem své líly (zábavy)?

Bhaktivinód Thákur: Schopnost jívy mít svobodnou vůli je zvláštní milost Pána vůči nim, protože netečný, neživý objekt bez svobodné vůle je zcela bezvýznamný. Díky této nezávislosti získává jíva vládu nad neživým hmotným světem. Utrpení a štěstí jsou pouze stavy mysli. To, co my považujeme za utrpení, je štěstím pro osobu, která je k tomuto připoutaná. Konečným výsledkem všech typů hmotného štěstí je utrpení a nic jiného. Osoba připoutaná k uspokojování smyslů nakonec získá jen utrpení. Když se utrpení zvyšuje, spolu s ním se zvyšuje i touha po štěstí. Tato touha vede k zamyšlení, rozlišovžní, které vede ke zvídavosti. Díky zvídavosti je možno dosáhnout společnost světců, ve které se zesílí víra. Díky víře člověk nastoupí na cestu pokroku. Tak jako se zlato očišťuje tím, že se zahřívá v ohni a stlouká kladivem, stejným způsobem jíva, která je zachvácena znečištěním smyslového požitku a neoddanosti ke Kršnovi je očišťována tím, že je umístěna na kovadlinu hmotného světa a je stloukána kladivem utrpení. Utrpení podmíněné jívy jí nakonec přinese štěstí. Takže utrpení je nástrojem Pánovy milosti. Takže utrpení, které postihne jívu, která je součástí Pánovy líly se ukazuje jako příznivé těm, kteří vzhlížejí více k zítřku, a jako utrpení krátkozrakým.

Vradžanáth Utrpení v podmíněném stavu je z konečného hlediska příznivé, ale přesto je nyní bolestné. Copak není možné pro všemocného Pána najít nějaké jiné řešení tohoto nepříjemného procesu?

Vrajanátha:Dříve jsem slyšel, že duchovní svět a živé bytosti jsou věčné. Jestliže je to pravda, tak potom jak může být věčný objekt stvořen nebo projeven? Jestliže jsou projeveny v určitém čase, je z toho možno vyvodit, že předtím byly neprojevené. Jak tedy mohou být považovány za věčné?

Bhaktivinód Thákur:Prostor a čas v duchovním světě jsou zcela odlišné od prostoru a času, se kterými máš zkušenosti z tohoto světa. Hmotný svět je rozdělen na minulost, přítomnost a budoucnost. Ale v duchovním světě existuje pouze jediný nepomíjející přítomný čas. Každá událost v duchovním světě je stále přítomná.

O čemkoli my mluvíme nebo popisujeme v tomto hmotném světě, je pod vlivem hmotného prostoru a hmotného času. Proto, kdykoli my prohlásíme „jívy byly stvořeny„,  „potom byly spoutány máyou„, „duchovní svět byl projeven„, „v povaze jívy není aspekt máyi„; tak hmotný čas ovlivňuje náš jazyk. Tato prohlášení jsou nevyhnutelná v našem podmíněném stavu. Z tohoto důvodu žádné prohlášení týkající se jívy a duše nemůže být vyjmuto z posuzování dle hmotného času. Přirozeně se nám tam vloudí cítění minulosti a budoucnosti. Takže lidé, kteří jsou oddáni čistému myšlení, ačkoli zažívají význam popisů duchovního světa a duchovních objektů, zakoušejí neměnící se povahu přítomného času. Buď velice opatrný v tomto ohledu. Tím, že se zbavíš nechtěného pocitu, který je díky vlivu hmotného času nevyhnutelný, se snaž okusit duchovno..

Já vím, že nyní těžko přijmeš tyto velice jemné věci. Ale jak se bude zvětšovat duchovní vliv v tvém srdci, duchovní porozumění snadno poroste, odlišujíce se od hmotné koncepce. Tvé tělo je netečné a stejné je to i s tělesnými činnostmi, ale ne ty, ty jsi nepatrná vědomá bytost. Čím více jsi schopen porozumět sobě samému, tím více budeš vidět sebe nadřazeného hmotnému světu. Proto, i když já ti to vysvětluji a ty posloucháš, ty nejsi schopen to přijmout. Čím více probudíš své duchovní vědomí tím, že přijmeš útočiště u svatého jména, tím více budeš chápat duchovní svět.

Z knihy „In Vaikuntha Not Even Leave Fall Down”